Po projevu Nikki Haleyové na republikánském sjezdu tento týden kritici poukazovali na to, že přihlášení se ke svým kořenům může samo o sobě působit jako politický akt.
Haleyová, bývalá guvernérka Jižní Karolíny a velvyslankyně USA při OSN, se narodila jako Nimrata Randhawa indickým přistěhovalcům z Paňdžábu a od dětství používá přezdívku „Nikki“. O svém sikhském původu mlčí a zdůrazňuje svou konverzi ke křesťanství. Na voličském průkazu z roku 2001 dokonce uvedla svou rasu jako „bílá“.
V pondělí, první večer RNC, se však odvolávala na svou indickou identitu a tvrdila, že „Amerika není rasistická“, ačkoli později ve stejném projevu si protiřečila, když zdůraznila, že její rodina čelila v dětství diskriminaci.
Znalci jihoasijských Američanů, kteří znají Haleyovou, Bobbyho Jindala, bývalého guvernéra Louisiany a republikánského kandidáta na prezidenta v roce 2016, a další konzervativní indoamerické politiky, poznamenávají, že někteří z nich mají ke své indiánské identitě zřejmě názorový vztah, většinou se od ní zdánlivě distancují, ale také ji využívají ve svůj prospěch, když jim slouží.
Haley a Jindal, jediní dva indičtí Američané, kteří byli zvoleni guvernéry, na žádost NBC Asian America o komentář nereagovali.
Jindal – narozený jako Piyush, nikoliv Bobby – svou indickou identitu občas odmítal, odmítal označení „indický Američan“ a o své barvě pleti hovořil jako o pouhém „opálení“, zároveň však hledal politickou a finanční podporu u bohatých indických rodin, jako jsou Kailasové, velcí louisianští vlastníci půdy.
„Pečlivě maskují svou identitu, když se jim to hodí pro získání hlasů,“ říká Lakshmi Sridaran, výkonná ředitelka neziskové organizace South Asian Americans Leading Together zabývající se rasovou spravedlností, o Haleyové a Jindalovi (který opustil úřad v roce 2016)
Sridaranová uvedla, že když politici jako Haleyová mluví o své identitě, obvykle to vede k utvrzování představy, že přistěhovalci a barevní lidé musí jen tvrdě pracovat, aby překonali systémové nespravedlnosti.
„Jindal a Haleyová skvěle vyzdvihují své jihoasijské kořeny, když se jim hodí apelovat na imigrantský narativ a zároveň zplynovat samotnou existenci rasismu,“ řekla.
Při svém projevu na RNC dala Haleyová jasně najevo, že i když se její rodina potýkala s rasismem, nenechala se jím zpomalit v profesním úsilí ani zastavit v dosažení úspěchu ve Spojených státech.
„Byla jsem hnědá dívka v černobílém světě. Čelili jsme diskriminaci a těžkostem. Ale moji rodiče nikdy nepodlehli zášti a nenávisti,“ řekla. „Moje máma vybudovala úspěšný podnik. Můj otec učil 30 let na historické černošské vysoké škole. A obyvatelé Jižní Karolíny si mě zvolili za svou první menšinu a první ženu v roli guvernérky.“
Znalcům, kteří sledovali její projev, toto používání jazyka „amerického snu“ upevňuje mýtus „vzorové menšiny“, který vychvaluje asijské Američany jako od přírody pracovité a ochotné asimilovat se, aby odmítl útlak černošských a latinskoamerických Američanů.
„Vypráví to příběh o tom, že kdybychom všichni jen ‚dostatečně tvrdě pracovali‘, byli bychom všichni úspěšní. To je prostě falešné,“ říká Yuki Yamazaki, napůl jihoindická, napůl japonská psychoterapeutka, která se zabývá studiem asijských Američanů, kolorismem a mýtem modelové menšiny.
Yamazaki říká, že privilegia Haley jako bohaté, vysoce vzdělané Američanky světlé pleti indického původu jí usnadňují vybrat si, kdy se jí hodí použít svou rasovou identitu.
„Většina BIPOC si nemůže vybírat, kdy se chceme identifikovat jako BIPOC,“ řekla a použila zkratku pro černošskou domorodou barevnou osobu. „Ti, kteří tak činí, projevují určitou míru privilegovanosti, která může odrážet jiné aspekty jejich identity.“
Pro politiky, jako jsou Haleyová a Jindal, je odmítnutí jejich indiánské identity ve veřejném životě často výchozím nastavením, uvedla Sridaranová.
„Jak vidíme u obou politických stran, prioritou je vždy přitažlivost pro bílé voliče, takže není překvapivé, že politici svou identitu odsunou ve snaze zúžit svou blízkost k bělochům,“ řekla.“
Idealizace bělošství byla v indických komunitách rozšířena dávno předtím, než v USA vznikla významná jihoasijská populace, podle Yamazakiové. Kastovnictví a kolonialismus v Indii jsou dvě hnací síly, které utvářely výhody spojené s blízkostí bělošství, a mnoho jihoasijských obyvatel s vysokou kastovní příslušností a světlou pletí toho využilo.
„Existuje dlouhá historie ztotožňování se Jihoasijců a Východoasijců s bělošstvím, aby získali americké výhody/bezpečí/jistotu, jako jsou americké výhody. občanství,“ řekl Jamazai.
A instinkt asimilovat se a zbavit se kulturní identity je často odměňován bělochy u moci.
„Pravicové křídlo Američany indického původu hodně chválí za to, že se asimilovali nebo že se dokázali přizpůsobit stereotypům ‚bělošství‘,“ řekl Nitish Pahwa, redaktor a spisovatel časopisu Slate, který analyzuje problémy jihoasijských Američanů. „Když vyrůstáte v Americe a máte indické kořeny, přirozeně dochází ke střetu. Bohužel někteří Američané indického původu mají tendenci se od svých kořenů distancovat. Sám jsem se tím v minulosti do jisté míry provinil.“
Pahwa uvedl protihnědý rasismus po 11. září jako faktor, který přiměl některé konzervativní Indy v politice, aby se distancovali od svých kořenů. Zdůraznil také, že pro Indy světlé pleti je toto distancování mnohem snazší.
„Indové světlejší pleti to mají v Indii i v Americe obvykle snazší než Indové tmavší pleti,“ řekl. „U Bobbyho Jindala, Nikki Haleyové a zejména u Dineshe D’Souzy můžete vidět, že jsou to všechno Indové relativně světlejší pleti.“
A zatímco se odborníci shodují, že selektivní používání rasové identity těmito politiky přispívá k rasismu vůči černošským a latinskoamerickým Američanům, Sridaran také poukázal na to, jaký dopad to může mít na asijské Američany, kteří nepatří mezi privilegované demografické skupiny.
„Vymazává také rozdíly uvnitř našich vlastních asijských a jihoasijských amerických komunit a ignoruje dělnické, kastovně utlačované a náboženské menšiny v rámci naší populace, které se musí každodenně potýkat s institucionalizovaným rasismem,“ uvedla
.