Čtení 1 bylo zpracováno podle knihy Life and Times of Frederick Douglass (Boston: DeWolfe & Fiske Co., 1892); William McFeely, Frederick Douglass (W.W. Norton & Company; Reprint, 1995); Frederick Douglass, Narrative of the Life of Frederick Douglass (Boston: The Anti-Slavery Office, 1845).
1 Frederick Douglass, Life and Times of Frederick Douglass (Boston: DEWOLFE & FISKE CO., 1892), 246-249.
2 Tamtéž.
Determining the Facts
Reading 2: Life at Wye Plantation
Frederick Douglass vyrůstal v Talbot County na východním pobřeží Marylandu. Když mu bylo asi sedm let, odešel z babiččiny chaty, aby žil více v centru na plantáži poblíž Wye House. Tam se poprvé setkal s životem v otroctví. Zařízení domu a pozemku bylo jiné než v malé chatě. Majitel panství Wye House měl stovky otroků na různých farmách. Každá farma měla dozorce, který pomáhal s řízením plantáže, ale Douglassovým pánem byl Aaron Anthony, „dozorce dozorců“. Ve své třetí autobiografii Život a doba Fredericka Douglasse Douglass popsal prostředí na plantáži Wye House, kde jeho pán pracoval pro rodinu Lloydů, která plantáž vlastnila:
Nahoře na cestě stál malý červený domek, který obýval pan Seveir, dozorce; o něco blíže k domu mého starého pána stála dlouhá, nízká, hrubá budova, která doslova žila otroky všeho věku, pohlaví, stavu, velikosti a barvy. Říkalo se jí dlouhá čtvrť. Na kopci východně od našeho domu se tyčila vysoká zchátralá stará cihlová budova, jejíž architektonické rozměry hlásaly, že vznikla za jiným účelem, a kterou nyní obývali otroci podobně jako dlouhou čtvrť. Kromě nich bylo v okolí roztroušeno mnoho dalších domů a chatrčí pro otroky, jejichž každý kout byl zcela obsazen.
Starý pánův dům, dlouhá cihlová budova, prostá, ale podstatná, se nacházel uprostřed a byl samostatným zařízením. Kromě těchto domů tu byly stodoly, stáje, sklady, tabákové domy, kovárny, kolářské dílny, bednářské dílny, ale nad tím vším stála nejvelkolepější budova, jakou kdy mé mladé oči spatřily, které všichni na plantáži říkali Velký dům. Bydlel v něm plukovník Lloyd s rodinou. Obklopovaly ji četné a různě tvarované hospodářské budovy. Byly tam kuchyně, umývárny, mlékárny, altány, skleníky, kurníky, krůtárny, holubníky a altány nejrůznějších velikostí a zařízení, všechny pečlivě natřené nebo obílené – mezi nimi rostly velké staré stromy, okrasné i primitivní, které v létě poskytovaly nádherný stín a dodávaly scéně velkolepou krásu. Samotný velký dům byla velká bílá dřevěná budova s křídly na třech stranách. Vpředu se po celé délce budovy táhl široký portikus (veranda) podepřený dlouhou řadou sloupů, který dodával plukovníkovu domu na důstojnosti a vznešenosti. Pro mou mladou a postupně se otevírající mysl bylo potěšením spatřit tuto důmyslnou výstavu bohatství, moci a krásy.
Vchod pro kočáry do domu byl u velké brány, vzdálené více než čtvrt míle. Meziprostor tvořil krásný trávník, velmi pečlivě udržovaný a opečovávaný. Byl hustě posetý stromy a květinami. Cesta či ulička od brány k velkému domu byla bohatě dlážděná bílými oblázky z pláže a ve svém průběhu tvořila úplný kruh kolem trávníku. Nedaleko velkého domu stála honosná sídla mrtvých Lloydů – bylo to místo ponurého vzhledu.1
Lidskému prostředí na plantáži dominovalo otroctví. Douglass dělil lidi na tři třídy: otroky, dozorce a majitele otroků. Všichni kvalifikovaní řemeslníci byli zotročeni. Douglass zjistil, že majitel otroků a jeho zástupce, dozorce, mají nejvyšší moc. Když Douglass ve své autobiografii pojednával o prostředí plantáže, napsal:
Byl to malý národ sám o sobě, měl svůj vlastní jazyk, svá vlastní pravidla, předpisy a zvyky. Potíže a spory, které zde vznikaly, neřešila občanská moc státu. Důležitým hodnostářem byl dozorce. Obecně byl žalobcem, soudcem, porotou, obhájcem a katem. Zločinec byl vždy němý a žádný otrok nesměl svědčit jinak než proti svému bratru otrokovi.2
Majitel panství vlastnil Afroameričany, kteří pro něj pracovali, jako majetek. Díky jejich práci byl bohatý a měl kontrolu nad jejich osudem. Rozhodoval o tom, zda zůstanou na panství, nebo budou prodáni jinam. Při prodeji svého „majetku“ mohl rozbít rodiny. O majiteli panství Douglass ve své autobiografii napsal:
Pan Lloyd byl v té době velmi bohatý. Jen jeho otroci, jichž bylo, jak jsem již řekl, ne méně než tisíc, představovali obrovské jmění, a přestože téměř neuplynul měsíc, aby neprodal jeden nebo více pozemků obchodníkům z Georgie, počet jeho lidských zdrojů se zjevně nezmenšoval. Prodej kteréhokoli z nich státu Georgia byl bolestnou a truchlivou událostí jak pro pozůstalé, tak pro samotné oběti.3
Otázky ke čtení 2
1) Proč byla plantáž Wye pro Douglasse významná? Které budovy byly spojeny se zotročenými Afroameričany a které se soukromým a veřejným prostorem otrokářů?“
2) Z Douglassova domu z dětství se dodnes zachovalo obydlí majitele a některé hospodářské budovy. Co činilo hlavní sídlo „velkým domem“? V čem bylo více než pouhým domem? Jak se dá srovnat s domem Douglassova pána? S domem dozorce?“
3) Udělal by na vás plantážní dům stejný dojem, kdybyste věděli, že reprezentuje vaše postavení otroka?“
Čtení 2 bylo upraveno a převzato z knihy Život a doba Fredericka Douglasse:
1 Frederick Douglass, „A General Survey of the Plantation“ in Life and Times of Frederick Douglass: From 1817-1882 (London: Christian Age Office, 1882).
2 Tamtéž.
3 Tamtéž.
Zjištění faktů
Čtení 3: Nový život v New Bedfordu
New Bedford byl velrybářský přístav a poskytoval mnoho příležitostí pro Afroameričany jako námořníky a dělníky v lodním průmyslu. Díky abolicionistickému smýšlení mnoha obyvatel byl přátelský k Afroameričanům, zejména k těm, kteří hledali svobodu. Douglass považoval svůj příjezd do tohoto města v roce 1838 za významný z několika důvodů. Zaprvé, kvůli bezpečnosti potřeboval nové jméno. V době, kdy byl zotročen, se jmenoval Frederick Augustus Bailey. Když Douglass odešel do New Yorku, změnil si příjmení na Johnson, ale v New Bedfordu už byla řada lidí se stejným jménem. Douglass se obrátil na Nathana Johnsona, svého hostitele v New Bedfordu, s žádostí o radu. Jedinou Frederickovou podmínkou bylo, že si nesmí změnit křestní jméno, aby si mohl „zachovat pocit své identity“. Nathan navrhl „Douglass“ podle postavy z básně sira Waltera Scotta „Lady of the Lake“.
Druhé, Douglass si všímal rozdílů mezi Severem a Jihem v zacházení s Afroameričany. Například na něj zapůsobila vysoká životní úroveň i svobodných černochů a pracujících mužů:
Odpoledne toho dne, kdy jsem dorazil do New Bedfordu, jsem navštívil přístaviště, abych si prohlédl lodní dopravu. Zde jsem se ocitl obklopen nejsilnějšími důkazy bohatství. Když jsem ležel u přístavišť a projížděl se po proudu, viděl jsem mnoho lodí nejlepších modelů, v nejlepším pořádku a největších rozměrů…. K tomu se zdálo, že téměř každé tělo pracuje, ale ve srovnání s tím, na co jsem byl zvyklý v Baltimoru, bezhlučně. Nebylo slyšet žádné hlasité písně těch, kdo se zabývají nakládáním a vykládáním lodí. Neslyšel jsem žádné hluboké přísahy ani hrozné kletby na adresu dělníků. Neviděl jsem žádné bičování mužů, ale zdálo se, že vše probíhá hladce. Zdálo se, že každý muž své práci rozumí a věnuje se jí se střízlivou, ale veselou vážností, která prozrazovala hluboký zájem o to, co dělá, i smysl pro vlastní lidskou důstojnost. Mně to připadalo nesmírně zvláštní… Ale nejpřekvapivější a zároveň nejzajímavější pro mě byl stav barevných lidí, z nichž mnozí, stejně jako já, tam utekli jako do útočiště před lovci lidí. Zjistil jsem, že mnozí z nich, kteří nebyli ani sedm let zbaveni okovů, žijí v lepších domech a zjevně si užívají většího životního pohodlí, než je průměr otrokářů v Marylandu. Dovolím si tvrdit, že můj přítel pan Nathan Johnson… žil v úhlednějším domě, stoloval u lepšího stolu, odebíral, platil a četl více novin, lépe rozuměl morálnímu, náboženskému a politickému charakteru národa – než devět desetin otrokářů v marylandském okrese Talbot. Přesto byl pan Johnson pracující člověk. Jeho ruce byly zocelené dřinou, a nejen jeho, ale i paní Johnsonové.1
Nakonec si Douglass našel placenou práci jako svobodný muž:
Třetí den po svém příjezdu jsem našel práci při nakládání šalupy s nákladem oleje. Byla to pro mě nová, špinavá a těžká práce, ale pustil jsem se do ní s radostí a ochotnou rukou. Nyní jsem byl svým vlastním pánem. Byla to šťastná chvíle, jejíž nadšení může pochopit jen ten, kdo byl otrokem. Byla to první práce, jejíž odměna měla být zcela moje. Nebyl tu žádný mistr Hugh, který by byl připraven mě v okamžiku, kdy si vydělám peníze, o ně připravit. Ten den jsem pracoval s potěšením, jaké jsem nikdy předtím nezažil. Pracoval jsem pro sebe a svou novomanželku. Byl to pro mě výchozí bod nové existence.2
V New Bedfordu se Douglass účastnil abolicionistických shromáždění a stal se lektorem proti otroctví. Hodně cestoval, a to i do zahraničí. Navzdory svým pozitivním zkušenostem ze Severu dával jasně najevo, že vždy existuje možnost, že by žadatelé o svobodu mohli být znovu chyceni. V projevu v Londýně v roce 1846 Douglass uvedl následující:
Jedno slovo k tomu, že v žádné části Ameriky nemůže být člověk, který utekl z otroctví, svobodný. To je jedno z nejtemnějších míst americké povahy. Chci, aby si posluchači uvědomili, že do této země přicházejí lidé, kteří se snaží prosadit přesvědčení, že otroctví patří výhradně jižním státům Ameriky a nepatří na sever. Já jsem zde však proto, abych řekl, že otroctví je americkou institucí – že patří celé společnosti; že celá země je jedním velkým lovištěm pro chytání otroků a jejich vracení jejich pánům. V celé té „zemi svobodných a domově statečných“ není místa, na němž by ubohý černý uprchlík mohl stát svobodně – žádné údolí není tak hluboké, žádná hora tak vysoká, žádná pláň tak rozlehlá, abych se mohl těšit právem používat své ruce, aniž bych byl vystaven lovu krvavých psů.3
Otázky ke čtení 3
1) Jaký význam měl pro Douglasse New Bedford?
2) Co Douglasse překvapilo na domě Johnsonových? Jak Johnsonovi charakterizovali život ostatních svobodných Afroameričanů v New Bedfordu?
3) Čím se pro Fredericka Douglasse lišila těžká fyzická práce, kterou vykonával v New Bedfordu, od té, kterou vykonával v Marylandu?
4) Kdybyste byli otroky, kteří utekli a stali se svobodnými, chtěli byste si ponechat nějakou část svého jména, která se používala, když jste byli zotročeni? Proč nebo proč ne?
5) Jak Douglassův projev v Londýně doplňuje jeho líčení života v New Bedfordu? Souhlasíte s jeho tvrzením, že otroctví bylo „americkou institucí“, nikoliv jižanskou? Proč nebo proč ne?
Čtení 3 je sestaveno z knihy Fredericka Douglasse „Kapitola XI“ v knize Narrative of the Life of Frederick Douglass: An American Slave (Boston: Anti-Slavery Office, 1845) a John Blassingame a další, eds. The Frederick Douglass Papers: (New Haven: Yale University Press, 1979).
1 Frederick Douglass, „Chapter XI:“ in Narrative of the Life of Frederick Douglass: An American Slave (Boston: Anti-Slavery Office, 1845).
2 Tamtéž.
3 Frederick Douglass, „Emancipace je individuální, národní a mezinárodní odpovědností: An Address Delivered in London, England, on May 1846,“ London Patriot, 26. května 1846. John Blassingame, et al, eds. The Frederick Douglass Papers: Série první – projevy, debaty a rozhovory, svazek 1. (New Haven: Yale University Press, 1979), 249.
Determining the Facts
Reading 4: The End of a Journey
Když Douglass žil v New Bedfordu, jeho advokační činnost ho posílala vystupovat po celém severovýchodě, dokonce i do zahraničí, do Velké Británie. V roce 1847 se přestěhoval do Rochesteru ve státě New York, aby dále pokračoval ve svém abolicionistickém úsilí. Rochester byl v té době známý jako horké místo pro reformátory. Douglass založil noviny The North Star, které prosazovaly plná práva pro všechny, a stal se průvodcem podzemní dráhy. V roce 1848 se Douglass zúčastnil slavného sjezdu v Seneca Falls, který požadoval zrovnoprávnění žen před zákonem. V prosazování rovnoprávnosti žen pokračoval po celý svůj život.
Občanská válka Douglassovu činnost neukončila. I během války pokračoval v obhajobě svobody a rovnosti:
Co je nám tedy do boje za starou Unii? Vždyť za ni nebojujeme. Bojujeme za něco nesrovnatelně lepšího, než je stará Unie. Bojujeme za jednotu; jednotu myšlenek, jednotu citů, jednotu cílů, jednotu institucí, v níž nebude ani Sever, ani Jih, ani Východ, ani Západ, ani černý, ani bílý, ale solidarita národa, která učiní každého otroka svobodným a každého svobodného muže voličem.1
Válka této jednoty nedosáhla, a tak Douglass pokračoval v boji až do konce svého života. Řekl: „Věru, zrušením otroctví dílo nekončí, ale teprve začíná. „2
Po skončení občanské války se Frederick Douglass na počátku 70. let 19. století přestěhoval do Washingtonu. Nejprve se usadil v Capitol Hill na jihovýchodě čtvrti. V roce 1877 si Douglass koupil svůj poslední dům Cedar Hill ve čtvrti Anacostia, rovněž na jihovýchodě okresu. Když Douglass nemovitost kupoval, zabírala původně 9,75 akru půdy. V roce 1878 přikoupil dalších 5 ¾ akrů. Noviny popisovaly jeho dům takto:
Sídlo pana Douglasse se nachází v Uniontownu, na druhé straně východní větve. Na malém obrázku nelze podat žádnou představu o tomto místě. Pozemek má rozlohu patnáct akrů a dům je obklopen cedry, duby a hikory a je téměř skrytý z ulice. Budova je zděná, dvoupatrová, vysoká, ve stylu chalupářské architektury a je velmi rozlehlá, má osmnáct místností. Přes průčelí vede portikus a hlavní dveře jsou uprostřed. Po obou stranách haly jsou salonky. Dům je velmi pěkně zařízen a působí dojmem domu kultivovaného, noblesního gentlemana. Knihovna se nachází v zadní části východního salonu. Knihy čítají asi dva tisíce svazků a jsou velmi cenné. Zahrnují historii, poezii, filozofii, teologii a beletrii… Je velmi příjemné pomyslet na to, že tento muž, jehož intelekt a energie byly jeho jediným kapitálem, nyní žije v kultivovaném bohatství, místo aby trpěl v otroctví jako majetek nevědomosti, zahálky a pověrčivosti.3
Cedar Hill se stal sídlem Douglassovy advokátní činnosti. Byl také posledním domovem jeho samotného i jeho první manželky Anny, která zemřela v roce 1882. V roce 1884 se Douglass oženil s Helen Pittsovou, aktivistkou za práva bílých žen a dcerou abolicionistů. Douglass vedl a vlastnil New National Era, noviny „věnované obraně a osvětě nově emancipovaného a zrovnoprávněného lidu“.4 Nadále veřejně vystupoval za občanská práva všech Američanů. V roce 1886 pronesl Douglass při příležitosti 24. výročí emancipace ve Washingtonu následující projev:
Americký lid se musí poučit: Tam, kde se popírá spravedlnost, kde se prosazuje chudoba, kde převládá nevědomost a kde má kterákoli třída pocit, že společnost je organizovaným spiknutím s cílem utlačovat ji, okrádat a ponižovat, nebudou v bezpečí ani osoby, ani majetek.5
Douglass se stal prvním Afroameričanem jmenovaným do různých funkcí ve vládě (maršál, zapisovatel listin a ministr). Navzdory právnímu uznání, kterého se Afroameričanům dostalo, Douglass nadále čelil předsudkům na základě své rasy. O reakci na své jmenování maršálem distriktu Columbia napsal:
Přišlo to obyvatelům distriktu jako hrubé překvapení a téměř trest; vyvolalo to něco jako křik – neřeknu křik – lidové nevole. Jakmile jsem byl prezidentem Hayesem jmenován na toto místo, objevily se snahy členů advokátní komory zmařit mé potvrzení v Senátu. Byly uváděny nejrůznější důvody proti mému jmenování, jen jeden byl pravdivý, a ten byl zatajován spíše z pocitu studu než z pocitu spravedlnosti.6
Douglass se nenechal předsudky zdržovat. Nepřestával se vyjadřovat až do dne své smrti. Deník New York Times v jeho nekrologu napsal následující větu: „Pan Douglass se možná více než kterýkoli jiný muž jeho rasy zasloužil o pokrok v práci na odstranění barevné hranice. „7
Douglassova neúnavná práce na pomoc lidem bez ohledu na jejich rasu nebo pohlaví z něj činí jednu z nejvýznamnějších osobností devatenáctého století.8
Po Douglassově smrti v roce 1895 založila jeho vdova Helen Pamětní a historickou asociaci Fredericka Douglasse. Cílem této organizace bylo zachovat Frederickův domov a materiály po její smrti pro všechny Američany. V roce 1962 získala dům Správa národních parků a dům se stal národní historickou památkou přístupnou veřejnosti.
Otázky k četbě 4
1. Co je to dům? Proč byl Rochester pro Douglasse významným místem k životu? Jaké významné události se tam odehrály?
2. Kdy se Douglass přestěhoval do Washingtonu? Kdy se přestěhoval do Cedar Hillu? Překvapuje vás novinový popis jeho domu? Proč, nebo proč ne? Proč se podle vás autor rozhodl hovořit o Douglassově knihovně?
3. Co vypovídá reakce na Douglassovo jmenování maršálem USA o vnímání Afroameričanů ve Spojených státech po občanské válce? Zdá se vám tato reakce správná? Proč, nebo proč ne?
4. Domníval se Douglass, že abolice vyřeší problémy, kterým Afroameričané čelili? Jaké problémy by nastaly po zrušení otroctví? Proč?“
5. Myslíte si, že Douglass byl jedním z velkých mužů devatenáctého století, bílý nebo černý? Proč, nebo proč ne?
Čtení 4 bylo zpracováno podle National Park Service, Frederick Douglass National Historic Site website and Virtual Museum Exhibit; „Frederick Douglass,“ Civil War Trust; „Death of Frederick Douglass,“ New York Times, 21. února 1895; Frederick Douglass, Life and Times of Frederick Douglass: 1817-1882 (London: Christian Age Office, 1882); John Blassingame, et al, eds. The Frederick Douglass Papers: Series One-Speeches, Debates, and Interviews (New Haven: Yale University Press, 1979); Philip Foner, ed. The Life and Writings of Frederick Douglass, Vol. 4 (New York: International Pub., 1950).
1 „Emancipace, rasismus a práce před námi“, 4. prosince 1863, výroční zasedání Americké protiotrokářské společnosti Philadelphia, Pensylvánie. Blassingame, John a další, eds. The Frederick Douglass papers [Dokumenty Fredericka Douglasse]: Series One-Speeches, Debates, and Interviews, Vol. 3 (New Haven: Yale University Press, 1979), 598.
2 „Frederick Douglass,“ Civil War Trust.
3 „Celebrities at Home. XXIII. Frederick Douglass,“ s. 565-566. The Republic, 23. října 1880, s. 566.
4 Frederick Douglass, „Chapter XIV: Living and Learning,“ in Life and Times of Frederick Douglass: (London: Christian Age Office, 1882).
5 Frederick Douglass, „Southern Barbarism,“ 24th Anniversary of Emancipation, Washington, DC, 1886 in Philip Foner, vyd. The Life and Writings of Frederick Douglass, Vol. 4 (New York: International Pub., 1950), 434.
6 Frederick Douglass, „Chapter XV: Weighed in the Balance,“ in Life and Times of Frederick Douglass: (London: Christian Age Office, 1882).
7 „Death of Frederick Douglass“, New York Times, 21. února 1895.
8 „Death of Frederick Douglass“, New York Times, 21. února 1895.
9 „Death of Frederick Douglass“, New York Times, 21. února 1895.