Diskuze
Průzkum ukázal, že 71 % lidí by rádo diskutovalo o doplňkové medicíně se svým praktickým lékařem.1 Pro praktického lékaře je důležité vědět, zda bude daná alternativní terapie přínosná. V jedné studii1 se 85 % dotázaných praktických lékařů domnívalo, že nemají dostatek informací a znalostí o účinnosti a bezpečnosti různých komplementárních terapií.
Provedli jsme rešerši literatury z let 1976-2006 v Cochrane Database of Systematic Reviews, Cochrane Controlled Trials Register a MEDLINE (s využitím PubMed) na téma ear candling, ear candles a s použitím termínů MeSH ear and complementary therapy a ear and alternative medicine. Provedli jsme také obecné vyhledávání na internetu. Naše rešerše odhalila jen několik odkazů v odborné literatuře a žádné další kazuistiky v recenzovaných časopisech. Nepodařilo se nám najít žádné spolehlivé informace o tom, kolik lidí používá ušní svíčky. Jeden námi oslovený dodavatel ve Velké Británii prodá každý měsíc 100 až 200 ušních svíček a na internetu inzeruje mnoho dodavatelů.
Propagátoři ušního svícení nabízejí 2 hlavní teorie o tom, jak funguje. Jedna hypotéza hovoří o „komínovém efektu“: hořící svíčka vytváří podtlak, který vytahuje vosk z ucha spolu s nečistotami a bakteriemi.5 Druhá teorie tvrdí, že v době svíčkování se žádný ušní vosk nevysává, ale že se vosk zahřeje, rozpustí a během několika následujících dnů z ucha vyjde.
Studie6 testovala první teorii vytvořením umělého zvukovodu a měřením tlaku uvnitř zvukovodu pomocí tympanometru během svíčkování. Tento experiment ukázal, že během kandování nevzniká žádný podtlak. Rovněž bylo zjištěno, že se na umělé bubínkové membráně při kandování usazuje prášek. Při analýze tohoto prášku pomocí plynové chromatografie a hmotnostní spektrometrie bylo zjištěno, že se jedná o vícenásobné alkany, které se vyskytují ve vosku ze svíček, ale ne v ušním vosku.6
Při experimentu7 prováděném pro Health Canada za účelem ověření druhé teorie byla měřena teplota vzduchu 10 mm od základny svíčky během jejího hoření. Nejvyšší dosažená teplota byla 22 °C, což je výrazně pod teplotou tělesného jádra.
Malá klinická studie6 prokázala důsledky těchto experimentů. Ušní svíčky byly prováděny na uších, polovina s voskem v nich, polovina bez něj. Otoendoskopické fotografie byly pořízeny před a po svíčkování uší. Tyto fotografie ukázaly, že z uší se zaneseným voskem nebyl odstraněn žádný ušní maz a v uších bez vosku se usazoval svíčkový vosk.
Byly zaznamenány nežádoucí účinky ušního svícení. Ve Spojených státech byli členové Northwest Academy of Otolaryngology-Head and Neck Surgery dotazováni, zda jejich pacienti používají ušní svíčky a zda zaznamenali nějaké komplikace při jejich používání. Ze 122 respondentů jich 40 vědělo o jeho používání svými pacienty a 21 z nich léčilo poranění ucha spojené s ušním svícením (tabulka 16).6 Ušní svícení by mělo být absolutně kontraindikováno u pacientů s perforovanými bubínky, průchodkami nebo u pacientů, kteří nedávno prodělali operaci.8