V dostihovém handicapu (někdy nazývaném jen „handicap“) musí každý kůň nést určitou váhu zvanou impost, kterou přiděluje dostihový sekretář nebo steward na základě faktorů, jako jsou předchozí výkony, aby se vyrovnaly šance závodníků. K doplnění kombinované hmotnosti žokeje a sedla až do výše přiděleného impostu se nosí olověná závaží v sedlových polštářích s kapsami, tzv. olověných polštářích.
Váhu na věk zavedl admirál Rous, steward Jockey Clubu. V roce 1855 byl jmenován veřejným handicapérem. Ve Velké Británii jsou koním přidělovány váhy podle centralizovaného systému hodnocení, který vede Britský dostihový úřad (BHA). Váhy mohou být zvýšeny, pokud kůň v době mezi zveřejněním vah a konáním dostihu zvítězí.
Předpovídání výsledků dostihůEdit
Handicapování plnokrevníků (v USA) je umění předpovídat koně, kteří mají největší šanci vyhrát dostih, a vydělávat na těchto předpovědích při dostizích. Důležitým nástrojem handicapera nebo hráče na koně je Daily Racing Form (DRF), publikace vydávaná v novinovém formátu. DRF obsahuje podrobné statistické informace o každém koni přihlášeném do dostihu, včetně podrobných výsledků minulých výkonů, celoživotních rekordů, výše vydělaných peněz, kurzů na konkrétního koně v každém minulém dostihu a nesčetných dalších informací, které jsou k dispozici pro příležitostné nebo seriózní studium.
Proces handicapování může být jednoduchý nebo složitý, ale obvykle zahrnuje následující prvky před dostihem:
- Studium Daily Racing Form.
- Pozorování řeči těla a chování koní v paddocku a/nebo na přehlídce po dostihu.
- Sledování tabule s měnícími se kurzy jednotlivých koní, a tím i vodítka k tomu, jak sázející veřejnost vnímá šance koně na vítězství v nadcházejícím dostihu
„Trip handicapping“ probíhá během dostihu a zahrnuje sledování koní (obvykle dalekohledem) a zaznamenávání relevantních informací o tom, jak kůň během daného dostihu běží.
Teorie handicapu je pravděpodobně jednou z nejzáhadnějších teorií v celém sportu. Při hendikepování koní se berou v úvahu následující prvky:
Rychlost DRF uvádí časy v určitých vyvolávacích bodech každého dostihu a délky zpět od vedení v každém vyvolávacím bodě. Rychlostní handicapéři porovnávají časy dostihu, aby mohli určit, kteří koně dostih s největší pravděpodobností vyhrají. DRF obsahuje číselný součet rychlostí, které každý kůň běžel v každém dostihu, nazývaný Beyerova rychlostní hodnota. Toto číslo se generuje pomocí metody, kterou vyvinul Andrew Beyer a kterou popsal ve své knize Picking Winners (1975). Beyerova rychlostní čísla berou v úvahu jednotlivé třídy dostihu a také to, jaká byla v daný den dostihová dráha, a vytvářejí souhrnné číslo pro každého koně. Pace Pace handicappers klasifikují styl běhu každého koně (tj. front runner, stalker, presser, closer) a poté najdou soupeře na základě předpokládaného tempa dnešního dostihu. Potíž spočívá v tom, že žokej má kontrolu nad tím, kde se kůň v dostihu umístí a jak rychle dostih v počátečních fázích poběží. Tím se předpověď tempa pro daný dostih dostává z oblasti matematiky do oblasti pouhých spekulací. Až do 70. let 20. století se pro účely stanovení tempových handicapů dlouho mělo za to, že doba, kterou handicapéři obvykle vyměřují koni na uběhnutí jedné délky (přibližně 11 stop) v průběhu dostihu, je pětina sekundy. Jako první to zpochybnil Andrew Beyer ve své knize Picking Winners z roku 1975, když uvedl, že časový úsek uběhnuté délky (na konci dostihu) se liší podle vzdálenosti dostihu, protože koně na konci dostihů na kratší vzdálenosti uběhnou rychleji než na delší. Jiní, zejména vyznavači Sartainovy metodiky v 80. letech 20. století, tento princip dále rozvíjeli a zahrnuli do něj frakční (vnitřní časy dostihu). Dnes se obecně uznává, že hodnota poražené délky se blíží spíše hodnotě 0,16 sekundy než 0,20 sekundy. Standard jedné pětiny sekundy je do jisté míry platný v dostihovém sportu standardních plemen (harness). Forma „Ostrý“ kůň mohl doběhnout silně, zůstat mezi vedoucími, skončit „v penězích“ (1., 2. nebo 3.) nebo se zotavit ze špatného dostihového výletu. Naopak kůň vykazoval nevýraznou formu, pokud se vzdal, vypadal pomalý nebo pronásledoval skupinu. Koně s ostrou formou mají nejnižší kurzy, a tudíž přinášejí nejmenší výnos za sázku. Často se také stává, že koně závodí po „výpadku“. Výpadek je odpočinek, jehož délka se obvykle pohybuje od dvou měsíců až po rok a více. V tomto případě jsou tréninky, vzhled koně a vzorce trenérů nejlepším vodítkem k tomu, zda je kůň po odpočinku připraven běžet. Třídní dostihy koní se vyskytují na různých úrovních soutěží. Obecně platí, že koně vysokého kalibru jsou zařazováni do dostihů s jinými koňmi vysokého kalibru a pomalejší koně jsou zařazováni do dostihů s jinými pomalejšími koňmi. Kůň se však může posunout do vyšší nebo nižší třídy podle toho, kam se trenér rozhodl koně zařadit na základě výsledků jeho posledního dostihu. Všimněte si, že síla stejné třídy dostihu, jako je například dostih se speciální váhou pro dívky, se na jednotlivých drahách i v jednotlivých dostizích na téže dráze značně liší, takže i tento údaj je nepřesným určovatelem třídy. Post-position nebo draw Kůň blíže vnitřní straně dostihové dráhy bude mít kratší vzdálenost než kůň na vnější straně dráhy, ačkoli je také zranitelnější vůči odříznutí koňmi, kteří startují rychleji a míří k vnitřní dráze. Žokej Lepší žokej může znamenat rozdíl mezi vítězným a poraženým koněm. Další faktory Dalšími faktory, které ovlivňují výsledek dostihu, jsou stav dráhy, počasí, váha, kterou musí koně nést, denní zkreslení dostihového povrchu a mnoho dalších faktorů, které handicaper nemůže znát. Stav dráhy úzce souvisí s počasím, protože déšť/sníh a množství slunce ovlivňují pevnost trávníku nebo stav hlíny. Mokrá dráha se obvykle označuje jako „sloppy“. Existují však případy, kdy se po mokré dráze jezdí válcem (pokud přestalo pršet) a taková dráha se označuje jako „uzavřená“. Některé faktory je obtížné měřit pomocí dat.