Pokud jste před 10 lety strávili dost času na McKechnie Field, poznali jste dost špatný tým Pittsburgh Pirates. Dobře, v levém poli měli Jasona Baye, na shortstopu Jacka Wilsona a zápasy uzavíral Matt Capps, takže nebyli úplně bezradní, ale přesto fanoušci, kteří se objevili v jarním tréninkovém areálu Pirátů v Bradentonu na Floridě, neměli až tak velký důvod k naději.
Co se týče sedmadvacetiletého čistokrevného mladíka, který v Pittsburghu skákal z pozice na pozici, zdálo by se, že má jen o něco větší šanci ukončit prohru týmu než uvaděč na stadionu.
J.P. Ricciardi a Alex Anthopoulos strávili na McKechnie Field před deseti jary spoustu času. Tehdy generální manažer, respektive asistent GM klubu Toronto Blue Jays, Ricciardi a Anthopoulos často navštěvovali Bradenton při výjezdních zápasech. Stejně často Piráti podnikali rychlý výlet na sever do Dunedinu. Relativně vzato to byl – a stále je – snadný výlet do Grapefruit League. Blue Jays a Piráti se každé jaro často vídají a po cestě se vytváří důvěrná známost.
Takže to bylo s jistou pomocí geografie, že se nejvyšší vedení Toronto Blue Jays seznámilo s hráčem, který bude definovat velkou část příštího desetiletí klubu, Josém Bautistou.
„Znali jsme ho zevnitř i zvenčí,“ vzpomíná Anthopoulos. „Věděli jsme, že je atletický a umí hrát všude možně, že umí házet.“ Ale jen tato známost k dokončení obchodu nestačila: k tomu, aby Bautista přišel do Toronta, bylo zapotřebí také zranění, příležitost a určitá spolupráce z waiver listu.
David Zalubowski/AP
V řeči skautů je hráč 4. role hráčem, který může nastupovat každý zápas za slabší tým – jako příklad uveďme Piráty z roku 2008 – ale nemusel by nutně nastupovat za soupeře. Takovými hráči byste rádi zaplnili lavičku. Když se Blue Jays na jaře 2008 střetli s Bautistou v Grapefruitské lize, právě tak na něj pohlíželi.
„Trefí se na 240 bodů, možná odpálí 20 homerunů a bude za vás hrát solidně v obraně,“ říká Anthopoulos. „Mysleli jsme si, že je to klasický hráč 4. role, ale chodil a měl nějakou sílu.“
Pravda, ta síla. Na úrovni MLB se ještě plně neprojevila, ale Bautista v roce 2006 trefil 16 homerunů a v roce 2007 15 homerunů. Ti, kdo ho sledovali na pálkařských trénincích, věděli, že tato čísla nejsou náhodná: je v nich potenciál.
„Nemyslím si, že jsme na něj pohlíželi jako na člověka, který odpálí 50 homerunů, ale mysleli jsme si, že kdyby hrál každý den, mohl by pravděpodobně odpálit 15,“ říká Ricciardi. „Síla je jedna z nejtěžších věcí, které se dají odhadnout a předpovědět, ale mysleli jsme si, že je v něm trochu víc. Někdy musíte dát klukům příležitost.“
V srpnu 2008 Bautista přesně tohle v Pittsburghu ztrácel. S 12 homeruny a OPS 0,729 prožíval solidní, ale nevýraznou sezónu, která potvrdila, že je v branži vnímán jako součást lavičky. Piráti byli přesvědčeni, že už toho viděli dost, a tak se posunuli dál: z Dodgers získali Andyho LaRoche a Bautistu brzy poté poslali do triple-A Indianapolis.
„Člověk tak nějak tuší, že některé z těchto věcí přijdou, když už je nějakou dobu ve hře,“ vzpomíná Bautista. „Věděl jsem, že se tam na mě nedívají jako na součást řešení, které by šlo dopředu, takže jsem tak trochu doufal v nový začátek.“
V srpnu 2008 mi ho mohlo poskytnout Toronto. Scott Rolen se potýkal se zraněním ramene a Blue Jays potřebovali řešení. „Hledali jsme někoho, kdo by mohl hrát na třetí metě a pak, až se Scott vrátí, mohl případně hrát i na jiných pozicích,“ říká Ricciardi.
A kdo jiný by se měl objevit na waiver listu než hráč, kterého Blue Jays sledovali jaro co jaro v Bradentonu. Ve výkonných kancelářích Blue Jays se Anthopoulosovi začalo honit hlavou.
„Říkal jsem si: ‚Tohle by byl zajímavý kluk, o kterého bychom mohli požádat,'“ vzpomíná.
Bautista tehdy vydělával jen 1,8 milionu dolarů – což byla přijatelná částka i pro tým Blue Jays, jehož výplatní pásky zaostávaly daleko za Yankees a Red Sox. Navíc, pokud ho Piráti nyní nepovažovali za velkého hráče, byla velká šance, že ho v zimě nevymění a stane se tak volným hráčem. Jak vysoká by mohla být jejich požadovaná cena?“
„Tak jsem zavolal Tonymu LaCavovi,“ vzpomíná Anthopoulos. LaCava měl v té době stejný titul jako Anthopoulos: asistent GM. Přesto byl o 16 let starší než Anthopoulos a měl mnohem více zkušeností ve hře a Anthopoulos od něj často odrážel nápady. „Chceš si svůj postup ověřit, než se obrátíš na GM, kdyby to náhodou byl hloupý nápad.“
„Co si myslíš o Bautistovi?“ zeptal se ho. Anthopoulos se zeptal LaCavy. „Přemýšlel jsem o tom, že bych šel za J.P. Co si o tom myslíš?“
Když LaCava řekl, že se mu nápad s uplatněním Bautisty líbí, Anthopoulos se rozhodl, že ho předloží GM.
„J.P. byl skvělý,“ říká Anthopoulos. „Mohl jsi mu přinést nápady, kdykoli jsi chtěl. Někdy řekl ano, někdy ne. Zaslouží si uznání, protože mohl říct ne. Pokud řekne ne, nebudeme do toho vkládat takové nároky. Vaším úkolem jako asistenta je předkládat nápady.“
Takže v polovině srpna 2008 to Anthopoulos udělal.
„A co nárokování Bautisty?“ zeptal se Ricciardiho. „Rolenovo rameno, měli bychom nad ním určitou kontrolu, nebude to velké číslo do budoucna.“
Jak se ukázalo, Ricciardi uvažoval ve stejném duchu. Bautista by mohl krátkodobě zaskočit za Rolena a později se pohybovat mezi druhým, prvním a vnějším polem.
„Líbí se mi to,“ odpověděl. „Vždycky se mi v jarní přípravě líbil. Běžte podat žádost.“
Jeho nápad nyní potvrdili dva vysoce postavení manažeři, Anthopoulos vyplnil papíry. Z pohledu GM to byl poměrně jednoduchý telefonát.
„Opravdu si vzpomínám, že Alex a já jsme byli ti, kteří dokázali stisknout spoušť,“ vzpomíná Ricciardi. „Ten hráč se mi líbil. Alexovi se ten hráč líbil, ale nebylo to tak, že bychom museli získat sedm hlasů, abychom si ho vyžádali, prostě se nám líbil, odpovídal potřebě, byl dosažitelný, mohli jsme ho kontrolovat a bylo to cenově výhodné.“
Až tehdy neexistovala žádná záruka, že Blue Jays Bautistu získají. Trade waivers jsou specifické pro jednotlivé ligy, což znamená, že týmy z NL mají přednostní právo na hráče z NL. A i kdyby Blue Jays nárok získali, srpnové waivers jsou odvolatelné. Piráti měli možnost zachovat si hloubku kádru a stáhnout Bautistu zpět, místo aby se talentovaného hráče zbavili.
Nikdo z týmů NL si však Bautistu nevyžádal a proklouzl i klubům AL s horšími výsledky než Toronto. Nárok na něj získali Blue Jays. Nyní měli dva dny na to, aby uzavřeli dohodu.
V této chvíli si Ricciardi a Anthopoulos porovnali poznámky k některým potenciálním návrhům na výměnu Pirátů. Vzhledem k tomu, že se z J. P. Arencibii stala potenciální hvězda, měli pocit, že mají chytačů nazbyt, a právě s ohledem na to dal Ricciardi Anthopoulosovi zelenou, aby začal jednat o konkrétních věcech. Pittsburghu se zalíbil Brian Jeroloman, třiadvacetiletý catcher s působivým talentem dostat se na metu. Stejně tak se to ale líbilo Blue Jays.
„Nechtěli jsme Jerolomana vyměnit,“ vzpomíná Anthopoulos. „Takže to šlo tam a zpátky.“
Blue Jays odmítli výměnu Jeroloman-Bautista, ale brzy se na stůl dostala další možnost: Piráti měli zájem také o Robinzona Diaze, 24letého chytače v systému Blue Jays, který odpaloval 0,290 a měl OPS 0,727.
„Co si myslíte o Diazovi?“ zeptal se Anthoplos. Anthopoulos se zeptal Ricciardiho. „Udělají Diaze.“
Ricciardi nepotřeboval moc času na rozmyšlenou. Bautista vypadal jako prvoligový hráč na potřebném postu. Blue Jays ho viděli tolikrát, že ani nemuseli kontrolovat své oficiální skautské zprávy. Co se týče Diaze, ten byl sice perspektivní, ale Blue Jays měli za deskou dostatek hráčů.
„Zařadili jsme naše perspektivní hráče do kategorií ‚A‘, ‚B‘ a ‚C‘,“ vzpomíná Ricciardi. „Byl pro nás perspektivou ‚C‘ a my jsme si řekli, že když se vzdáme perspektivy ‚C‘ za prvoligového hráče, je to tak trochu bezvýznamné.“
Anthopoulos zavolal Pirátům a řekl jim, že mají dohodu. V Charlotte ve státě New York se Bautista připravoval na výjezdní zápas trojky, když mu zavolali.
„Pamatuji si jen, že jsem šel na stadion, vzal si tašku a nastoupil do letadla,“ říká. „Přechod z týmu národní ligy do týmu americké ligy byl pro někoho, kdo neměl každodenní roli, dost odlišný, protože lavička se samozřejmě využívá mnohem méně. Hráčský čas, který se posune dál, nebyl příliš jasný, ale byl jsem rád, že jsem dostal nový začátek.“
Bylo to bez velkých fanfár, když Blue Jays 21. srpna 2008 oznámili nákup Josého Bautisty za hráče, který bude jmenován. Když Blue Jays o čtyři dny později poslali Diaze do Pittsburghu, aby výměnu dokončili, zdálo se, že tento krok je z obou stran ospravedlnitelný. Piráti získali perspektivního hráče a Blue Jays vyřešili potřebu.
Jak říká Diaz: „Nikdo nezná budoucnost. Tehdy byl velkým hráčem, ale nikdo nevěděl, že bude takovým hráčem, jakým je teď. A v té době jsem byl také špičkový prospekt.“
„Mysleli jsme si, že získáváme užitečného hráče,“ říká Anthopoulos.
„Je to jednoduché,“ dodává Ricciardi. „Nebylo to nic převratného.“
Kromě toho, že Bautista o rok později projevil známky zlomu. V roce 2010 už byl absolutní silou na pálce a s 54 homeruny vedl Americkou ligu. Další homerunový titul v roce 2011 dokázal, že tu už zůstane. V každé z následujících čtyř sezón se objevil v All-Star a upevnil si pozici jednoho z nejlepších baseballových pálkařů. V roce 2015 pak Bautista dovedl Blue Jays poprvé po 22 letech zpět do play-off a svou jízdu do finále ALCS zakončil snad nejikoničtějším saltem pálky všech dob.
To vše pro nadějného chytače, který od té doby odehrál 43 zápasů MLB. Na baseballové poměry je to dost šokující.