Panathénské slavnosti
Panathénské slavnosti (Panathenaia) byly nejvýznamnější náboženskou slavností v Athénách a druhou nejstarší v regionu. Obyvatelé Attiky (Panathenaika znamená „celoaténská“) a dalších částí říše během ní uctívali narozeniny bohyně Athény Polias (která podle mýtu seskočila z Diovy hlavy). Protože Athéna byla ochránkyní města, měla celá slavnost velký náboženský a politický význam.
Tradičně se slavila kolem 28. dne Hekatombionu, prvního měsíce athénského kalendáře (zhruba v červenci), v němž se konaly i některé další menší slavnosti, například Kronia a Synoikia.
Podle tradice to byl král Théseus – athénský hrdina úzce spřízněný s Athénou – kdo zavedl kromě jiných kultů i Panathénii (jiné prameny však za jejího tvůrce označují Erichtónia).
Za archonta Hippokleida a poté za Peisistrata (566 př. n. l.) byla slavnost rozšířena o řadu atletických soutěží a hudebních vystoupení. Velká Panathénaia – zahrnující tyto hry a soutěže – se konala každé čtyři roky.
Literární i archeologické prameny týkající se obsahu Velké Panatheneje jsou bohaté: Na parthenónském vlysu je do jisté míry zasvěceno vyobrazení několika epizod slavnostního průvodu a na Akropoli byl nalezen nápisový katalog cen pro soutěže z počátku 4. století př. n. l.
Panathénajské hry, které se konaly během velkého festivalu, zahrnovaly sólové i skupinové soutěže. Atletické soutěže začínaly individuálními gymnastickými aktivitami, kterých se mohli zúčastnit účastníci z celého řeckého světa: závody v běhu (podle vzdálenosti se nazývaly stadion, diaulos, dolichos a hippios), zápas, box, pankrat (směs boxu a zápasu), pětiboj (který zahrnoval pět disciplín: skok, závod stade neboli dromos, hod diskem, hod oštěpem a zápas), závody čtyřspřeží a dvouspřeží, hod oštěpem z koňského hřbetu a apobatai (nasedání a sesedání hoplítů z jedoucích vozů).
Soutěže družstev byly vyhrazeny athénským občanům a zahrnovaly předstíraný boj s jízdou (anthippasia), soutěž krásy mezi atlety (euandrion), vojenský tanec známý jako pyrriche a regatu. Ceny pro vítěze zpravidla tvořily amfory naplněné olivovým olejem, protože olivovníky byly posvátné zejména pro bohyni Athénu.
Slavnost zahrnovala také básnickou a hudební soutěž, které se mohli zúčastnit účastníci z celého Řecka. Probíhala rapsodická soutěž v recitaci homérských textů a jiné epické poezie a několik cen bylo určeno pro nejlepší zpěváky a hráče na instrumentální hudbu (na kitharu a aulos).
Pokud Perikles postavil Odeion, předpokládá se, že se tyto aktivity konaly právě tam. Večer se pořádal závod s pochodněmi (lampadeforie); oheň byl přinesen z Erótova oltáře v Akademii a následovala noční slavnost s tanci a zpěvem (pannychis).
Panathénský průvod, který se pořádal následujícího dne, byl jedním z nejvýraznějších aspektů slavnosti a jeho vznik by snad mohl spadat do 7. století př. n. l.
Každý rok se jako dar pro Athénu tkalo a zdobilo zvláštní roucho (peplos), které pečlivě vybíraly pracující dívky (ergastinai) z athénských aristokratických rodin. Být vybrán k práci na tomto plátně byla významná občanská pocta.
Průvod (pompe) začínal časně ráno u Dipylonské brány v severní části města a procházel přes Agoru na Akropoli do Erechtheionu, aby nakonec umístil nový vyšívaný peplos, obarvený šafránem, na sochu Athény Polias v lidském měřítku.
Průvodu se účastnily také dívky s košíky na hlavě (kanefóroi), ergastinai a několik mužů všech věkových kategorií a tříd. Do průvodu se zapojili i metikové (obyvatelé Attiky, kteří nebyli řádnými občany), kteří sloužili jako skaféforové a nesli obětiny, například koláče a medové plástve.
Nemohli však sledovat celý průvod až na Akropoli, protože museli zůstat u brány neboli propylaje. Na Athénině oltáři se poté skládala velká hekatomba a maso z obětovaných krav a ovcí se používalo při rituálním jídle na konci slavnosti.
Účast na hostině byla poměrně rozdělena na základě demů (místních okresů Attiky). Jako celek byla panathénajská slavnost nejen oslavou posvátného kultu, ale také dynamickou podívanou, kde se projevovala moc Athén a kde se do značné míry potvrzovala ideologie politické nadvlády.
.