Otázka: Otázka: „Co je to sociální etika?“
Odpověď: Co je to sociální etika? Sociální etika je soubor hodnot a chování dané kultury nebo skupiny lidí. Sociální etika se v jednotlivých kulturách značně liší, ale nejčastěji sociální etika civilizovaných společností odráží morální normy uvedené v Desateru (Exodus 20,1-17). Většina civilizovaných kultur například uznává, že vražda, krádež a zmocnění se cizí ženy jsou morálně zavrženíhodné, zatímco odvaha, štědrost a laskavost jsou chvályhodné. Někteří vědci poukazují na tuto univerzálnost vrozených morálních hodnot jako na důkaz, že lidstvo bylo stvořeno k Božímu obrazu (Genesis 1,27). Jeho morální kodex je vtisknut do naší DNA.
Náboženské přesvědčení dané kultury hraje velkou roli při formování její společenské etiky. Ve společnostech, kde měly vliv židovsko-křesťanské hodnoty, je společenská etika obecně vyšší. Například v zemích, kde mělo křesťanství vliv, se obecně lépe zachází se ženami a mají větší práva. Lidskému životu je přikládána větší hodnota a o chudé a postižené je pečováno, místo aby byli ostrakizováni, jak je tomu v některých kulturách. Porovnáme-li kultury s křesťanským vlivem s kulturami bez křesťanské přítomnosti, vidíme obrovský rozdíl v hodnotě, která je přikládána vzdělání, charitativní činnosti a osobní svobodě.
Když Bůh stvořil lidi pro sebe, musel nově definovat jejich společenskou etiku. Izraelité převzali nemorální a destruktivní praktiky od okolních pohanských národů. Velká část starozákonního zákona byla dána jako boj proti špatnostem, kvůli nimž Bůh o několik generací dříve seslal potopu (Genesis 6,5-7). Abrahamovo potomstvo si během života v Egyptě osvojilo bezbožnou společenskou etiku, takže jakmile je Bůh vysvobodil, varoval je slovy: „Nesmíte dělat to, co dělají v Egyptě, kde jste žili, a nesmíte dělat to, co dělají v kanaánské zemi, kam vás přivádím. Nenásledujte jejich zvyky“ (3. Mojžíšova 18,3; srov. 20,23; 5. Mojžíšova 6,14). Bůh od svého lidu vyžadoval novou společenskou etiku.
Křesťané jsou povoláni žít v míru se svými kulturami, pokud je to možné, aniž by porušovali Boží normy (Římanům 12,18; Skutky 5,29). Pokud se sociální etika našich společenství řídí Božími morálními zákony, můžeme je svobodně přijmout. Často jsou však v rozporu. Například nesezdaný pár, který spolu žije jako v manželství, byl kdysi v rozporu se sociální etikou Spojených států. Nyní je však taková nemravnost oslavována, a dokonce očekávána. To, že se změnila společenská etika určité kultury, ještě neznamená, že špatné jednání je správné. Jsou chvíle, kdy musíme odmítnout následovat příkazy světa a následovat Krista. Společenská etika nemůže přebít Boží etiku.
Společenská etika jakékoli společnosti nemůže být naším konečným vodítkem. Pavel napsal Titovi, který sloužil na ostrově Kréta: „Jeden z krétských proroků to řekl: ‚Kréťané jsou vždycky lháři, zlí surovci, líní žrouti. Toto rčení je pravdivé. Proto je ostře kárej, aby byli pevní ve víře“ (Titovi 1,12-13). Pavel nejprve identifikuje společenskou etiku Kréťanů: lhaní, zlé chování a lenost byly považovány za normální. Pak Titovi říká, aby takové chování ostře káral. Společenská etika Kréty byla neslučitelná se zdravou vírou.
Věřící mají mít biblickou etiku. Nemáme milovat svět ani světský systém (1J 2,15-16); náš poklad je v nebi (Mt 6,20). Přijetí společnosti, k níž patříme, nesmí být nikdy naším nejvyšším cílem. Tam, kde společenská etika porušuje Boží slovo, se přizpůsobujeme Bibli.
Tento svět není naším domovem. Jsme občany jiného království, které zde máme za úkol od našeho Otce, Krále (2K 5,20). Dokud zde žijeme, měli bychom dělat vše, co je v našich silách, abychom ctili etiku regionu, ve kterém pobýváme, pokud je to nutné pro oslovení druhých evangeliem. První list Korintským 9,19-23 je Pavlovým návodem, jak bychom se měli chovat v souladu se společenskou etikou lidí, které chceme oslovit: „Ačkoli jsem svobodný a nikomu nepatřím, učinil jsem se otrokem všech, abych získal co nejvíce lidí. Židům jsem se stal jako Žid, abych získal Židy. Pro ty, kdo jsou pod Zákonem, jsem se stal jako ten, kdo je pod Zákonem (ačkoli sám nejsem pod Zákonem), abych získal ty, kdo jsou pod Zákonem. Pro ty, kdo nemají zákon, jsem se stal jako ten, kdo nemá zákon (ačkoli nejsem svobodný od Božího zákona, ale jsem pod Kristovým zákonem), abych získal ty, kdo nemají zákon. Pro slabé jsem se stal slabým, abych získal slabé. Stal jsem se vším všem lidem, abych všemi možnými prostředky některé zachránil. To všechno dělám pro evangelium, abych měl podíl na jeho požehnání.“ Pro křesťana musí být Boží sociální etika vždy naším vodítkem.
.