Na počátku 80. let mě bývalá státní tajemnice pro vzdělávání v labouristické vládě Harolda Wilsona Shirley Williamsová upozornila na pozoruhodný příklad regionálního hospodářského rozvoje prostřednictvím posílení postavení zaměstnanců, který se soustředil na Mondragon v baskickém regionu Španělska.
Při včasné příležitosti se o tom přesvědčit na vlastní oči nebylo možné nebýt ohromen již tehdy největším seskupením zaměstnaneckých družstev na světě a můj obdiv při dalších návštěvách, naposledy koncem loňského roku, ještě vzrostl.
Moje doktorská práce z roku 1999 a kniha Mondragon,Jobs of Our Own: Building a Stakeholder Society, podrobně popisují vznik družstev, jejich fungování a dosažené výsledky.
Za zmínku stojí zejména jejich úsilí o excelentní výrobu a růst exportu prostřednictvím špičkových technologických inovací.
Již v době mé první návštěvy v roce 1985 patřily mezi jejich výzkumné& a vývojové priority průmyslová robotika, počítačem podporované konstrukční a řídicí systémy, umělá inteligence a udržitelné zdroje energie.
Tváří v tvář následkům světové finanční krize a okolnostem – kdy nezaměstnanost na celostátní úrovni přesahuje 25 % a mezi mladými lidmi 53 % – prokázal Mondragon působivou odolnost, když pomohl udržet úroveň nezaměstnanosti v baskickém regionu pod polovinou celostátního průměru.
I přesto však pokračující hospodářská krize nenechala družstva bez následků a jejich návrat k růstu nabral na síle teprve nedávno.
Poprvé od svého založení v roce 1959 zaznamenalo dělnicko-spotřebitelské družstvo Mondragon Eroski – dosud největší a nejrychleji rostoucí řetězec supermarketů, hypermarketů a nákupních center ve Španělsku – ztráty v důsledku snížené poptávky spotřebitelů a teprve v tomto finančním roce očekává návrat k ziskovosti.
Fagor, největší španělský výrobce domácích spotřebičů (a rovněž součást družstva Mondragon), úspěšně zvládl snížit výrobu o 30 až 40 % tváří v tvář prudkému poklesu trhu se spotřebním zbožím dlouhodobé spotřeby.
Kreditní družstvo Caja Laboral patřící družstevní skupině – fakticky devátá největší španělská banka – se vzpamatovává ze 75% snížení své ziskovosti.
Podstata příběhu Mondragonu je jednoduchá. To, co vzniklo v roce 1956 jako hrstka dělníků v nepoužívané továrně, kteří pomocí ručního nářadí a plechů vyráběli olejová kamna na topení a vaření, je dnes obrovský konglomerát zhruba 260 výrobních, maloobchodních, finančních, zemědělských, stavebních a podpůrných družstev a přidružených subjektů, který dává práci 83 800 pracovníkům a jehož roční tržby přesahují 20 miliard dolarů.
Mondragonská družstva nyní vlastní nebo společně řídí přibližně 114 místních a zahraničních dceřiných společností a zavazují se k jejich přeměně na zaměstnanecké vlastnictví případ od případu, v souladu s místními zákony, zvyklostmi a dalšími kulturními a ekonomickými hledisky.
Jako rovnoprávní spoluvlastníci svých pracovišť mají členové jistotu zaměstnání spolu s individuální kapitálovou účastí, rovným podílem na zisku na poměrném základě a rovným podílem „jeden člen – jeden hlas“ na jejich řízení. Odměňování v družstvech je rovnostářské, přičemž nejvyšší sazby vyplácené mimo výjimečné případy nejsou vyšší než šestapůlnásobek nejnižší sazby.
A členové se podílejí jedním dílem na vlastnictví jedinečného systému sekundárních podpůrných družstev, z něhož primární nebo frontová družstva čerpají zdroje včetně finančních služeb, sociálního pojištění, vzdělávání a odborné přípravy a výzkumu a vývoje.
Například kapitál pro rozšiřování stávajících a zakládání nových podniků je částečně čerpán z bankovních fondů a fondů sociálního pojištění skupiny a pracovníci jsou kvalifikováni na vysoké úrovni na technické univerzitě, která je sama strukturována jako družstvo a přitahuje studenty oborů, jako je strojírenství a metalurgie, po celém Španělsku.
Odrazem vysoké priority, kterou primární družstva přikládají konkurenční výhodě intenzivního výzkumu a vývoje, je rozšíření původního družstva na podporu výzkumu a vývoje Ikerlan o třináct sesterských subjektů, které se specializují na potřeby jednotlivých aspektů výrobní činnosti a vývoje výrobků.
Družstva, která během své padesátileté existence opakovaně čelila cyklickým hospodářským poklesům, dokázala využít značné flexibility. Například dočasně zaměstnané nečleny lze odložit až do zlepšení podmínek.
Členové mohou souhlasit se ztrátou nebo odložením nároků, jako je jeden nebo více z jejich čtrnácti ročních platů nebo výplata úroků na jejich individuálních kapitálových účtech, nebo v krajním případě povolit čerpání individuálních kapitálových účtů.
Kooperativy, které zažívají sníženou poptávku, jsou schopny převést členy do těch, kde poptávka roste, aniž by byla poškozena jejich práva nebo nároky. A doplňkový kapitál lze získat z centrálně držených mezidružstevních solidárních fondů.
Přemýšlíme, jaké poučení pro produktivitu, pohodu na pracovišti a průmyslovou harmonii by si Austrálie mohla vzít z mondragonského modelu podnikání.
Podrobnosti a registrace na pondělní bezplatnou veřejnou přednášku a večeři Q&A s mluvčím společnosti Mondragon, Mikel Lezamizem, jsou na http://www.eventbrite.com.au/event/4470958758/. Race Mathews se nedávno vrátil z páté z řady návštěv Mondragonu, které se datují od poloviny 80. let. Je bývalým federálním poslancem a poslancem a ministrem státu
.