Ladino je stejně jako jidiš považováno za osobní jazyk židovského národa. Někdy se mu říká „el espanol muestro“ – „naše španělština“ – a vše v něm souvisí s myšlenkami domova a identity. Když byli Židé v roce 1492 vyhnáni ze Španělska, odnesli si s sebou „svou“ španělštinu, a tak se židovsko-španělský jazyk rozšířil po celé Osmanské říši a spojil sefardské Židy s jejich dědictvím a původním domovem ve Španělsku.
Časem se do židovsko-španělského jazyka dostala část slovní zásoby nových domovských zemí španělských Židů a pronikla do něj i turečtina, řečtina a hebrejština. Proto dnes v rámci ladino existuje mnoho různých dialektů, přičemž každá oblast světa vtiskla jazyku svou vlastní pečeť.
Jak se měnily adresy jazyka, měnilo se i to, jak se mu říkalo. V Turecku a na Balkáně se židovsko-španělský jazyk nazýval „ladino“, odvozený od slova latina, aby si ho nikdo nespletl s turečtinou. V Maroku se jí říkalo „Haquitiya“ a někdy se mluvená ladino nazývá „Djudesmo“.
Historie ladino
Ladino byla vždy jazykem vícejazyčným. „Ladino“, latinsky latinus, označuje člověka, který kromě své mateřštiny ovládal i několik dalších jazyků, což byl případ většiny uživatelů ladino. Ladino má kořeny v latině, kterou mluvili Římané, kteří okupovali Pyrenejský poloostrov od roku 200 př. n. l. do roku 425 př. n. l., ale dnešní ladino má blíže k moderní španělštině plus směsici jakýchkoli dalších jazyků, které mluvčí ladino znali.
Stejně jako se jidiš stal kulturním základem celého evropsko-židovského neboli aškenázského světa s vlastním folklórem, hudbou a literaturou, tak má ladino bohatou tradici literatury, divadla, lidových pohádek a hudby. Ladinské příběhy mají dokonce vlastní opakující se postavu Jocha neboli Ejoha, který je střídavě bláznem, moudrým bláznem a prohnaným šibalem, stejně jako se v jidiš příbězích opakují blázni z Chelmu a nešťastný Herschel.
Ladinský svět
Kolik lidí mluví ladinsky? To je sporná otázka, protože definice „mluvčího ladino“ se liší podle toho, koho se ptáte. Většina odhadů říká, že nějakou znalost ladino má na celém světě 160 000 až 300 000 Sefardů (Židů blízkovýchodního nebo španělského původu). V Izraeli mnozí odhadují, že ladino do jisté míry ovládá 50 000 až 80 000 lidí. Několik vědců pracuje na průzkumech mezi uživateli ladino a dalších snahách o získání přesného čísla. Pokud nedávný příval konferencí, studijních středisek, snah o shromažďování knih a vzdělávacích programů pro učitele něco naznačuje, ladino možná čeká oživení.
„Rozhodně si myslím, že zájem o ladino roste,“ říká Trudy Balchová, překladatelka z ladino, která zpracovala mnoho ladinských lidových pohádek. Posledních sedm let je Balchová součástí newyorské divadelní skupiny „The Ladino Players“, která uvádí hry v ladino. „Jeden rok jsme hráli tři jednoaktovky, z nichž jedna byla překladem jednoaktovky Šoloma Alejchema,“ říká. Viděla, že představení navštěvují jak sefardští Židé, tak nežidé, a zaznamenala určitý zájem o ladino ze strany nežidovských Latinoameričanů, kteří náhodou žijí v New Yorku.
Kde se učit ladino
Pro ty, které ladino zaujalo, jsou k dispozici kurzy na několika univerzitách a některé sefardské synagogy nabízejí výuku ladina pro dospělé. Španělsko-portugalská synagoga v New Yorku nabízí kurzy ladino již několik let a Centrum pro židovskou historii v New Yorku nabízí také kurzy ladino.
Mnoho místních sefardských federací nabízí kurzy ladino. V Izraeli, Španělsku a Paříži jsou programy v ladino snadno dostupné. Internetová diskusní skupina Ladinokomunita má dopisovatele z celého světa a je skvělým zdrojem dalších informací v ladino; háček je v tom, že musíte psát v ladino.
Ladinské poklady
Mezi odměny pro studenta ladino patří možnost přečíst si klasický Me’am Loez v originále. Me’am Loez, komentář k Bibli z 18. a 19. století, je hlavním dílem ladinského písemnictví. Čtenář v ladino se může těšit také z mnoha sbírek přísloví a lidových pohádek, které jsou moudré, vtipné a velmi židovské. Díky snahám o shromažďování těchto pokladů se stávají dostupnějšími než kdykoli předtím a připravují se také překlady do češtiny.
Kromě Me’am Loez nastal koncem 19. a začátkem 20. století rozkvět novinové tvorby, překladů a pamfletů. V tureckém Istanbulu a řecké Soluni vycházelo několik ladinských novin.
Po staletí se ladino psalo hebrejským písmem, a to buď speciální abecedou, kterou používal středověký komentátor Raši, nebo kurzivním písmem zvaným solitreo. Většina ladinské literatury je psána Rašiho abecedou. Dnes se ladino píše latinkou, ale fonetickou transkripcí namísto pravopisného systému dnešní španělštiny. Mluvčí ladino zdůrazňují, že nepíší nesprávnou španělštinou, ale fonetickou ladino.
Dnes několik desítek amerických, izraelských a evropských univerzit nabízí kurzy ladino. V Istanbulu vycházejí ladinské noviny, ale jsou to jediné ladinské noviny na světě. V Jeruzalémě vychází čistě ladinský časopis Aki Jerušalajim a ve Francii vychází ladino-francouzský časopis La Lettre Sepharade. Izraelský rozhlas stále vysílá v ladino a také španělské Radio Exterior de Espana má vysílání v ladino.
Oživení ladino
O záchranu a propagaci ladino se snaží izraelská vláda i soukromé nadace. Izrael prohlásil jidiš i ladino za ohrožené jazyky a zřídil Národní úřad pro ladino a jeho kulturu. Izraelské vládní programy zahrnují školení pro desítky středoškolských učitelů v ladino.
Začaly se činit i soukromé skupiny. Institut Ma’ale Adumim pro ladino, který se nachází kousek od Jeruzaléma, se snaží shromáždit a katalogizovat všechny knihy v ladino, aby zachoval židovsko-španělské dědictví. Za poslední tři roky do něj přibylo 300 svazků a jeho ředitel se aktivně snaží najít další ladinské knihy. V roce 2002 se zapojila i Organizace spojených národů. UNESCO neboli Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu sponzorovala mezinárodní konferenci o židovsko-španělském jazyce a kultuře, která se konala v červnu 2002 v Paříži.
Ačkoli jidiš velmi utrpělo holocaustem, pro ladino byl úder ještě silnější, říká Balch, překladatel z ladina. Soluňské komunity a další centra ladinštiny byla zcela zničena, a protože mluvčích ladinštiny bylo vždy méně než mluvčích jidiš, byl přeživší fond mluvčích ladinštiny mnohem menší.
Ladinští vědci a aktivisté vášnivě usilují o zachování hudby a humoru ladinského jazyka a literatury, a protože izraelská vláda vkládá své síly do ochrany jazyka, znovu se objevuje naděje, že „naše španělština“ skutečně zůstane naše.
.