Kamery byly nastaveny na pouhých osm minut.
„Tak dlouho to trvat nebude,“ řekl Dan Feyer s náznakem úsměvu.
Hubris, anyone?
The pressure was on. Třiatřicetiletý Feyer (FAY-er), jemně mluvící, plešatící hudebník, přišel do fotoateliéru deníku The New York Times, aby předvedl jeden ze svých podivných talentů.
Když hodiny tikaly a závěrky cvakaly, přiložil tužku ke křížovce. Ne jen tak ledajakou, ale sobotní křížovku z New York Times – nejtěžší v týdnu, notoricky známou svou chytrostí a záludností. Někdo by řekl, že dokonce ďábelská. Určitá forma duševní krutosti. Jsou lidé, kteří nad touto hádankou stráví hodiny, lidé, kteří to vzdají, lidé, kteří se jí ani nedotknou. A pak je tu Dan Feyer.
Jeho levá ruka sledovala nápovědy, zatímco pravá klouzala po mřížce. Stiskl rty a ušklíbl se. Vymazal a rychle doplnil další políčka. Pak se zastavil, znovu vymazal a pokračoval v klouzání. Uplynulo téměř pět minut a zdálo se, že stále pracuje na levém horním rohu skládačky, na samém začátku. Jednou zamumlal a ještě třikrát vymazal. Měl potíže? Něco napsal, vzhlédl a odložil tužku.
Dokončeno. Pět minut a 29 vteřin. Rukopis úhledný jako u jeptišky. Feyer v džínách, teniskách a černém tričku se ani nezapotil. (Viz video na www.nytimes.com/2010/12/07/science/07profile.html?ref=science.)
Kdo je ten chlap? Co je to za člověka, který zná jméno Gorbačovovy manželky (Raisa), synonymum pro budižkničemu (dadblasted), trenéra Rangers v roce 1994 (Keenan), prvek platinové skupiny (iridium) a význam slova objurgation (rant)?
Člověk, který denně vyluští 20 křížovek (za poslední tři roky nejméně 20 000), který vyhrál letošní ročník Amerického křížovkářského turnaje (www.crosswordtournament.com/2010/index.htm) a který má v počítači uloženo 100 000 hádanek.
„Mám pocit, že je chci všechny nějak vyluštit,“ řekl Feyer. „Za poslední tři roky jsem pravděpodobně vyluštil víc křížovek než kdokoli jiný na světě. Nevím, jestli je to něco, na co bych měl být pyšný, ale je to nárok na slávu.“
Má ale i jiný život, jako klavírista a hudební režisér hudebních divadelních představení. Jeho posledními představeními byly „With Glee“, které se hrálo loni v létě na Off Broadwayi na Manhattanu, a „Dracula, a Rock Opera“, které se hrálo v říjnu v Rochesteru v Michiganu.
„Hudební režiséři učí herce hudbu, doprovázejí je při zkouškách a dirigují kapelu,“ řekl Feyer. „Na Broadwayi je hudebním režisérem člověk s taktovkou v jámě. Mimo Broadway je to chlapík, který sedí u klavíru a diriguje hlavou.“
Takže jak se z takového chlapa stane skládačkové eso? Kromě tréninku jako sportovec, říká Feyer, pomáhá mít „základní mozkovou kapacitu a hlavu na drobnosti“. Vždycky měl vysoké známky a výsledky v testech, řekl. Vynikal v matematice i v hudbě, což jsou schopnosti, které podle něj jdou dohromady s luštěním křížovek.
To, co mají všechny tyto schopnosti společné, je podle něj rozpoznávání vzorů – jakmile začne vyplňovat mřížku hádanky, začne na základě pouhých několika písmen rozpoznávat, jaká slova to pravděpodobně budou, a to i bez toho, aby se podíval na nápovědu.
„Křížovkáři jsou většinou hudebníci,“ řekl s tím, že Jon Delfin, který turnaj vyhrál sedmkrát, je klavírista a hudební režisér. „Matematici a počítačoví vědci jsou také konstruktéři.“
Arthur Schulman, křížovkář a profesor psychologie ve výslužbě z Virginské univerzity, který vedl seminář nazvaný „Mysl hádankáře“, souhlasil, že existuje silná korelace mezi schopností luštit slovní hádanky a talentem pro matematiku a hudbu. Ve všech případech jde podle něj o hru se symboly, které samy o sobě nemají smysl. „Nějaká souvislost tu je, ale nejsem si jistý, jaká,“ řekl Schulman. „Je to hledání smyslu ve struktuře.“
Feyer je ve světě soutěžních křížovek relativním nováčkem, ačkoli nejrůznější hádanky má rád už od dětství, kdy mu rodiče kupovali knihy hlavolamů, aby mu vynahradili nudu ve škole. Vyrostl v San Francisku, kde je jeho otec právníkem zabývajícím se komunálními dluhopisy a matka profesorkou práva. Má dva mladší bratry, jeden je manažerský konzultant a druhý učitel angličtiny v Bhútánu. Jeho dědeček George Feyer byl klavírista a desítky let hrál v saloncích nejelegantnějších hotelů na Manhattanu.
Feyer studoval na Princetonu, obor hudba. V průběhu let se čas od času věnoval křížovkám, ale nepropadl jim, dokud v roce 2006 neviděl film „Wordplay“, dokumentární film o křížovkách, turnaji a Willu Shortzovi, redaktorovi hádanek deníku The New York Times a zakladateli a řediteli turnaje.
„Netušil jsem, že celý tento svět hádanek existuje,“ řekl.
Koupil si knihu křížovek a pak další a začal sledovat křížovkářské blogy a stahovat hádanky. Než se nadál, stal se jedním z luštitelů.
V roce 2008 se zúčastnil svého prvního turnaje, v němž stovky lidí v hotelovém tanečním sále závodí v luštění řady hádanek. Našel svou mezeru: zvuk 700 lidí, kteří současně otáčejí list papíru, ho nadchl. Skončil „padesátý a něco“, jak říká. To ho však vyneslo na první místo v kategorii nováčků, do které se kvalifikoval. Následující rok skončil čtvrtý. Letos vyhrál a porazil mnoho veteránů, včetně Tylera Hinmana, vítěze pěti předchozích turnajů.
Jeho mozek je zahlcen faktografií: názvy písní a rockových kapel, které žily a zemřely, než se narodil, vzdálené řeky a hlavní města, zahraniční sportovní vybavení, mrtví astronomové, padlí panovníci, vyhynulá auta, staré filmy, hrdinové mytologie, zaprášení spisovatelé a nesčetné další přízraky, které pronásledují pokřivené mysli stavitelů křížovek. Naučil se jejich záludným trikům a nástrahám, jako je použití slova „číslo“ v nápovědě, kterou by většina lidí považovala za „číslovku“, ale která ve skutečnosti znamenala „více otupělý“.
Nedávno ho málem zarazila nápověda, která se ptala na typ kola. Odpověď: drátěné paprsky. „Měl jsem s tím strašnou práci,“ řekl. Kruté? Možná ano, řekl, ale pokrčil rameny a dodal: „Od toho je sobota.“
Každé ráno dokončí půl tuctu nově publikovaných hádanek a několik dalších ze zásoby uložené v počítači. Ty jednodušší mu zaberou jen dvě tři minuty. Hádanky skládá při jízdě metrem a při sledování televize. Několik jich složí před spaním a jeden si dokonce vezme s sebou do postele. Říká, že teď hádankám věnuje asi hodinu denně.
„Nepřevzalo to můj život nebo tak něco,“ řekl a pak dodal: „Nemyslím si.“
Naproti tomu se Feyer na svém blogu (http://dandoesnotblog.blogspot.com/) popisuje jako „mírný hudebník, který si vypěstoval závislost na křížovkách“, a každý den zveřejňuje časy jejich řešení. Říká, že mezi nejlepšími řešiteli probíhá přátelská soutěž. U pondělní hádanky v deníku The New York Times byl jeho nejrychlejší počítačový čas 1 minuta a 22 sekund. Na papíře to trvá déle, 1 minutu 58 sekund, možná 59. Jeho vůbec nejrychlejší čas byl 1 minuta a 9 sekund u hádanky pro Newsday. Přiznává však, že při rychlém řešení může člověk přijít o okamžik „aha!“ a možnost vychutnat si chytré řešení.
Jiný hudebník, který pracuje v oblasti vydávání hlavolamů, pomohl Feyerovi získat práci externího redaktora a korektora pro společnost, která vydává knihy hlavolamů, a podepsal mu smlouvu na napsání knihy slovních hádanek. Zkusil se pustit do sestavování hádanek, ale rozhodl se, že stejně jako mu jde lépe hrát nebo režírovat hudbu než skládat, jde mu lépe řešit hádanky než je vytvářet.
I tak se mu podařilo prodat několik hádanek, včetně jedné do Timesů; vyjde v úterý, což je relativně snadný den (hádanky Timesů jsou každý den těžší, nejlehčí jsou v pondělí a nejtěžší v sobotu). Její tvorbou strávil 20 hodin, s přestávkami po dobu šesti měsíců. Plat za denní hádanku je 200 dolarů (1000 dolarů za velkou nedělní hádanku).
Pokud má na výběr, raději řeší křížovky na počítači. V soutěžích se však luští na papíře, kde jsou nápovědy uspořádány trochu jinak, takže s blížícím se každoročním turnajem (další je v březnu) přechází na papír, aby se udržel na špičce. Jinak, jak říká, „můžete ztratit drahocenné, drahocenné vteřiny při hledání nápověd“. Píše mechanickou tužkou, stejnou, jakou používá k vyznačování hudebních partitur.
Má v plánu se opět zúčastnit soutěže.
„Určitě se pokusím titul obhájit,“ řekl. Vítězství je zábava, ale také, jak dodal, „jediný způsob, jak si tímto koníčkem vydělat peníze.“
Hlavní cena je 5 000 dolarů. Vyznal se z posměšného rozhořčení, že na turnajích v sudoku se vyplácí mnohem více – 10 000 dolarů. „V sudoku nejsem nijak zvlášť dobrý,“ řekl.
Scrabble nehraje. Tato hra a křížovky se liší v typech slov, která používají.
„Asi by mi uškodilo, kdybych se snažil zapamatovat si i seznam ze Scrabble,“ řekl. „Můj mozek je plný křížovkářských slovíček.“
Počítá, že už viděl skoro všechno, co se v křížovkách může objevit. Přesto je dál sbírá. „Jednoho dne,“ řekl, „je budu mít všechny.“