Abstrakt
Řada filosofů v posledních dvou desetiletích zaměřila pozornost na základní povahu či identitu estetické zkušenosti: co činí zkušenost estetickou nebo jaký druh zkušenosti je estetickou zkušeností? Jinak řečeno, jak můžeme odlišit estetickou zkušenost od zkušenosti morální, náboženské nebo praktické? Navíc, je vůbec srozumitelné, věrohodné mluvit o „estetické zkušenosti“? Pokud ano, co znamená, že taková událost, činnost nebo akt existuje a je estetický? Tuto linii otázek vznáším především proto, že někteří filosofové 1 zpochybnili dlouholetou tradici považující za téměř samozřejmé, že „estetická zkušenost“ je nedílnou součástí – ba základem, východiskem – estetického požitku a hodnocení. Například Kingsley Price ve svém nedávném článku tvrdil, že otázka „Co činí zážitek estetickým?“ se neptá: „Co činí vědomí (mentální stav, jímž vnímáme umělecké dílo) v estetickém zážitku estetickým?“, ale spíše: „Co činí objekt v estetickém zážitku estetickým objektem?“ (2). A John Hospers se ve své poslední práci Understanding the Arts3 pokusil ukázat, že celý koncept estetické zkušenosti je zmatený, nepřehledný a možná i neudržitelný: je nesmírně obtížné, ne-li nemožné, hovořit o estetické zkušenosti jako o jedinečném typu zkušenosti, jako o zkušenosti odlišitelné od zkušenosti morální, náboženské, intelektuální nebo sexuální.
.