Kopřiva – řešení alergií prostřednictvím zánětu

Kopřiva (Urtica dioica) je mezi bylinkáři a přírodními lékaři známou a oblíbenou vyživující bylinou. Listy kopřivy jsou konkrétně obdivovány a využívány pro své příznivé účinky na příznaky alergické rýmy. Teprve nedávno byly plně identifikovány specifické sloučeniny spojené s její protialergickou aktivitou.

Překvapivě se v dávných dobách kopřiva používala především na pomoc artritickým kloubům. Namísto perorálního dávkování se čerstvá bylina skutečně mlátila o končetiny, aby se zvýšil krevní oběh při metodě známé jako „urtikace“. Je doloženo, že římští vojáci tímto způsobem využívali čerstvé kopřivy ke zvýšení tepla v končetinách při pobytu v chladnějším podnebí.1

Po mnoho let se předpokládalo, že důvodem účinnosti kopřivy při alergiích a alergické rýmě jsou její protizánětlivé účinky. Dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie provedená v roce 1990 ukázala, že 300 mg lyofilizované kopřivy denně bylo podle pacientů účinnější při řešení příznaků alergie než jejich tradiční léky.2 Jednalo se však o malou studii a je třeba provést další výzkum.

Studie in vitro, které byly nedávno provedeny na výtažcích z kopřivy, identifikovaly aspekty kopřivy, které vysvětlují její podobný účinek jako u běžných léků na alergii. Hlavními účinky jsou inhibice H1, inhibice tryptázy žírných buněk, inhibice COX-1/COX-2 a inhibice hematopoetické prostaglandin D2 syntázy (HPGDS).3 Antagonismus H1 receptoru a negativní agonistický účinek zabraňuje vazbě histaminu na jeho receptor, čímž blokuje kaskádu, která vede k uvolňování histaminu, a v konečném důsledku zabraňuje alergickým příznakům.

Antagonismus H1-receptoru a negativní agonistický účinek zabraňuje vazbě histaminu na jeho receptor, čímž blokuje kaskádu, která vede k uvolňování histaminu, a v konečném důsledku zabraňuje alergickým příznakům.

Většina účinných látek identifikovaných v kopřivě nepřestupuje přes hematoencefalickou bariéru a pravděpodobně působí na periferní receptory. Je proto nepravděpodobné, že by způsobovaly ospalost. Díky tomu může být kopřiva atraktivnější volbou než volně prodejné léky jako difenhydramin (další H1-antagonista), které procházejí krevní mozkovou bariérou a mají sedativní účinky. Bylo také zjištěno, že složky kopřivy účinně inhibují tryptázu žírných buněk, což by blokovalo degranulaci žírných buněk a zastavilo prozánětlivé mediátory, které způsobují příznaky alergie. Kopřiva má také inhibiční aktivitu COX-1 a COX-2 a také aktivitu HPGDS. Tato aktivita blokuje předcházející procesy prozánětlivých drah a tvorbu prostaglandinů, které se podílejí na vzniku příznaků alergie.

Další studie prokázala, že pro výše uvedené protizánětlivé a protialergické procesy jsou rozhodující následující bioaktivní složky – adenin, synefrin, ostol a nikotinamid. Tyto sloučeniny lze po konzumaci kopřivové pastilky (200 mg)4 detekovat v séru a moči, což svědčí o jejich absorpci a vylučování. Protože všechny tyto sloučeniny souvisejí se zlepšením zánětlivých poruch, podporuje jejich objevení v moči a séru po dávce kopřivy použití kopřivy pro zmírnění příznaků alergie spojených se zánětem.

Je krásné, když je tradiční moudrost podpořena moderní vědou, zejména když odráží to, co je vidět v klinické praxi: úžasná rostlina, která může bezpečně pomoci zmírnit příznaky senné rýmy.

  1. Upton R. List kopřivy dvoudomé (Urtica dioica L.): Mimořádná rostlinná léčivka. Journal of Herbal Medicine. 2013;3(1):9-38. doi:10.1016/j.hermed.2012.11.001.
  2. Mittman P. Randomized, Double-Blind Study of Freeze-Dried Urtica dioica in the Treatment of Allergic Rhinitis. Planta Medica. 1990;56(01):44-47. doi:10.1055/s-2006-960881.
  3. Roschek B, Fink R, McMichael M, Alberte R. Kopřivový extrakt (Urtica dioica) ovlivňuje klíčové receptory a enzymy spojené s alergickou rýmou. Phytotherapy Research. 2009;23(7):920-926. doi:10.1002/ptr.2763.
  4. Ayers S, Roschek Jr B, Williams J, Alberte R. Pharmacokinetic analysis of anti-allergy and anti-inflammatory bioactives in a nettle (Urtica dioica) extract. Online Journal of Pharmacology and Pharmacokinetics. 2008;5:6-21.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.