Kvalifikace spravedlivé se vztahuje k myšlence, že vše funguje tak, jak chceme. Když se tak děje, říkáme si, že existuje spravedlnost, a cítíme se šťastní a klidní, ale když se tak neděje, zlobíme se na svět, říkáme si, že jsme nešťastní a že život je velmi nespravedlivý. Hledat spravedlnost je jako hledat elixír věčného mládí. Prostě neexistuje, je to pojem vymyšlený lidmi.
Abychom to dokázali, stačí se podívat kolem sebe, na samotnou přírodu. Všimneme si, že lvi loví antilopy kvůli potravě a že úroda v sadech je ztracena, pokud ten rok neprší.
Antilopy by si mohly stěžovat a říkat si: „To není spravedlivé! Měly bych mít drápy a tesáky jako lvi, abych se mohly bránit!“ A rostliny by také mohly říkat, že je nespravedlivé, že neprší, protože kvůli tomu zahynou. Bylo by absurdní, kdyby tomu tak bylo, že ano?
Už víme, že takový je život a že lvi, aby se uživili, musí lovit a že déšť přichází, když jsou pro něj vhodné podmínky, a ne když ho rostliny potřebují. Je to nespravedlivé?
Můžeme si zkrátka stěžovat, naříkat a myslet si, že jsme nešťastní, když se na nás život neusmívá, ale tím se na nás už neusměje. To, zda se cítíte více či méně nešťastní a naštvaní na svět, ve kterém žijete, je spíše věcí osobní volby než samotné podstaty života.
Vaše nepohodlí pramení z toho, že jste se rozhodli pojmenovat věci jako nespravedlivé a rozzlobit se na ně, ale ne ze samotné nespravedlnosti, kterou můžete pozorovat kolem sebe. Necháte své štěstí záviset na věcech, které nemůžete ovlivnit?
Jak „to není fér!“ nahlodává vaše vztahy
V osobních vztazích je otázka, co je fér a co ne, na denním pořádku, protože lidé mají tendenci srovnávat se s ostatními, snažit se být lepší, soutěžit a v něčem je překonávat. Ve skutečnosti se však jedná o zvyk, který má jen malý smysl, kromě toho, že nás velmi znepokojuje a slouží jako nátlakový prvek. Takže i když víme, že to škodí, děláme to dál.
Od dětství si osvojujeme zvyk říkat: „To není fér, že ty se můžeš dívat na televizi dlouho do noci a já ne! nebo „To je nespravedlivé, že ti koupili víc dárků než mně! Od útlého věku se učíme věřit, že jsme středem vesmíru, abychom si vykrmili své ego, a že pokud ostatní mají nebo mohou dělat věci, které my nemůžeme, je to nespravedlivé a musí se to nějak vyřešit.
Učíme se nechat se vyvést z míry tím, co dělají nebo nedělají druzí, a stáváme se tak otroky chování druhých.
Tento postoj je skutečnou ztrátou času a také bombou pro osobní vztahy. Pokud neustále srovnáváme to, co děláme, s tím, co dělá druhý člověk, ať už je to naše matka, sourozenec nebo partner, připravujeme se o čas, abychom si tyto lidi užívali v přítomném okamžiku, a také si sami vytváříme pořádnou dávku nepohodlí.
Pro naše emoční zdraví je mnohem prospěšnější starat se o sebe, své myšlenky, emoce a chování a snažit se, aby nám projekty, vztahy a věci obecně lépe fungovaly. A to bez trávení času neproduktivním srovnáváním, které zase vytváří opakující se destruktivní myšlenky jako závist, zášť nebo pomsta.
Klíč k osvobození se z pasti spravedlnosti
Pokud si chcete přestat stěžovat na to, co je mimo vaši kontrolu, a rozhodli jste se převzít kontrolu nad svým životem, aniž byste řešili, zda je svět více či méně nespravedlivý, gratulujeme vám, protože jste udělali krok ke klidnějšímu a šťastnějšímu životu. Některé klíče a cvičení, kterými můžete začít:
- Udělejte si seznam toho, co vám připadá nespravedlivé, a položte si následující otázky: Jen proto, že mi to vadí, zmizí to? Mám nad tím nějakou kontrolu? Pokud si odpovíte záporně, nejlepší možností je přestat chodit kolem horké kaše a přijmout věci tak, jak jsou.
- Přestaňte se srovnávat se svými sousedy, protože oni jsou jiní než vy, a proto je i jejich život jiný. Není to ani spravedlivé, ani nespravedlivé, jen jiné. Někdy se věci mohou vyvíjet podle vašich představ, ale někdy také ne. Totéž se stane člověku, s nímž se srovnáváte, i když to nevidíte, protože se zaměřujete jen na to dobré, co se děje jemu, a na to špatné, co se děje vám.
- Změňte svůj vnitřní i vnější dialog na realističtější. Pokud se chystáte říct: „To není fér, že se to děje tobě, a mně ne,“ pošlete si v duchu stopku a okamžitě to změňte na: „Nelíbí se mi, že se mi neděje to, co chci, i když jsem rád, že se na tebe život právě teď usmívá. Tyto věty léčí ducha, chrání vaše vztahy a nebudou plýtvat vaším časem a energií.
Ego a egocentrismus v tom, co je spravedlivé a co ne
Jak říká lama Rinčhen Gjalcän, máme tendenci klasifikovat to, co se nám děje, z našeho vlastního pohledu, který vychází z ega. Jak klasifikujeme své okolí a jak nás ovlivňuje?
- Pozitivní. Do této kategorie bychom zařadili to, co se nám líbí, jako spravedlivé. „Je spravedlivé, že jsem vyhrál v loterii“, „je spravedlivé, že se mi dějí dobré věci“ atd.
- Negativní. Sem dáváme vše, co se nám nelíbí. „Není fér, že mě okradli o deset eur“, „Není fér, že se k nám plíží ve frontě v supermarketu“.
- Neutrální. Do této části bychom zařadili vše, co podle našeho názoru není ani spravedlivé, ani nespravedlivé. To neznamená, že se to v budoucnu nemůže změnit.
Kde se tu bere egocentrismus? Sebestřednost vychází z ega. Když je naše ego velmi velké, jsme více egocentričtí a máme tendenci vidět svět jen a pouze ze svého úhlu pohledu. Odtud se odvíjí to, co považujeme za spravedlivé nebo nespravedlivé. Pro mě může být neutrální, když si někdo vystojí frontu v pekárně, pro někoho jiného to může být nespravedlivé a důvod k diskusi.
Musíme si tedy uvědomit, že mnohé z toho, co nazýváme spravedlivým nebo nespravedlivým, je jen jiný způsob pohledu na život. Většinou tedy stačí rozšířit svůj pohled a přijmout to, co se kolem nás děje, a budeme mnohem svobodnější a šťastnější.
.