Americká údajná vražedkyně Lizzie Borden (1860-1927) údajně zavraždila svého otce a nevlastní matku v rodinném domě ve Fall River v Massachusetts 4. srpna 1892.
Zločin, hrůzný a nepochybně senzační, vyvolal soudní proces, který se stal mezníkem v análech amerického zločinu a ve vývoji amerických masmédií. Bordenův možný podíl na vraždách byl jedním z prvních slavných případů vyšetřovaných s pomocí moderních forenzních metod a proces přinesl do popředí americké jurisprudence myšlenku soudního znalce. Vraždy zůstávají jednou z největších nevyřešených záhad historie; Borden byl zproštěn viny a debata o tom, kdo zabil Andrewa J. Bordena a Abby Durfee Gray Bordenovou, vyvolala živou publikační činnost, která se ukázala jako trvale výnosná. Tato debata pokračuje dodnes a moderní autoři se pokoušejí případ vysvětlit s odkazem na sexuální zneužívání dětí a další faktory, jejichž význam byl objasněn teprve nedávno. „Lizzie Bordenová vzala sekeru/ a dala matce čtyřicet ran,“ zní dětská říkanka, která je mezi Američany téměř všeobecně známá. „Když viděla, co udělala, / dala otci čtyřicet jedna.“ Pravda však zůstává neznámá.
Vychovaná ve Skinflintově domácnosti
Lizzie Andrew Bordenová (pokřtěná Lizzie, nikoli Elizabeth) se narodila 19. července 1860 ve Fall River v Massachusetts a v tomto městě žila celý život. Byla vzdáleně spřízněna s rodinou Bordenů, která se zabývala výrobou mléka. Její matka Sarah zemřela v roce 1862, načež se její otec Andrew Borden oženil s nikdy neprovdanou 38letou Abby Durfee Grayovou. Lizzieina starší sestra Emma svou novou nevlastní matku nepřijala, mluvila o ní neuctivě jako o Abby a napětí se brzy přeneslo i na Lizzie. V domácnosti byly i další zdroje napětí: Andrew Borden byl sice bohatý muž, který úspěšně investoval do bank, bavlníkových farem a nemovitostí, ale byl to lakomec, který svým obchodním partnerům prodával vejce z košíku a odmítal v rodinném domě na Druhé ulici zavést tekoucí vodu. Lizzie vyrůstala s kbelíkem na špinavou vodu a nočníkem v ložnici – skutečnost, která se ukázala jako významná v jejím případném soudním procesu.
Lizzie ani Emma Bordenovy se nikdy nevdaly. Lizzie vystudovala státní střední školu ve Fall River a zapojila se do činnosti nejrůznějších organizací v souladu s představou, která se očekávala od mladé ženy z dobře situované rodiny v malém městě Nové Anglie. Byla platnou členkou Central Congregational Church, kde vyučovala v nedělní škole. Působila jako tajemnice a pokladní společnosti Christian Endeavor Society, byla také aktivní v prohibiční organizaci Women’s Christian Temperance Union a v Lize proti chudobě Fruit and Flower League. Lizzie i Emma žily doma a navenek byla Lizzie obdivuhodná a vždy vyrovnaná mladá žena oddaná dobrým skutkům.
Doma se však rodinná dynamika neustále zhoršovala. V roce 1887 Andrew Borden, který měl rozsáhlé nemovitostní majetky, převedl vlastnictví nájemního domu, který vlastnil, na Abby. Obě dcery trvaly na tom, aby dostaly dary stejné hodnoty. Andrew souhlasil a daroval každé dceři dům v hodnotě 1 500 dolarů, ale situace se nadále vyhrocovala. Pro Lizzie vše, co dostala Abby, představovalo snížení jejího vlastního dědictví, protože obě sestry s macechou nikdy nevycházely. Lizzie a Emma začaly Abby oslovovat „paní Bordenová“ a odmítaly se účastnit rodinných večeří – personál domácnosti musel ke každému jídlu připravit dvě sady prostírání. V roce 1891 se z ložnice Andrewa a Abby ztratily šperky a peníze; rodina podstoupila policejní vyšetřování, ačkoli bylo jasné, že pachatelem je Lizzie.
Poté začalo napětí narůstat směrem k bodu zlomu. “ Všichni potichu nakoupili spoustu zámků,“ poznamenala Florence Kingová v článku National Review. „K zámkům na klíče přibyly šrouby, háky, řetězy a visací zámky“. Abby zamkla a zabouchla dveře, které vedly mezi její ložnicí a ložnicí Lizzie (labyrintový dům, dnes penzion, měl jen málo chodeb). Lizzie udělala totéž a vyhrotila konflikt tím, že ke dveřím přitlačila psací stůl. Andrew na oplátku koupil masivní zámek, ale klíč nechal na krbové římse v obývacím pokoji, čímž vlastně vyzval Lizzie, aby ho ukradla. Přesto se po celou dobu udržovala fasáda harmonie. Bridget Sullivanová, nová irská služebná rodiny, později u Lizziina soudu vypověděla, že v domácnosti Bordenových nikdy neslyšela zvýšené hlasy.
Pokusila se koupit jed
Léto roku 1892 bylo horké (i když teplota během osudného týdne Lizzie Bordenové je mezi badateli předmětem sporu) a koncem července obě sestry Bordenovy opustily Fall River: Emma odjela do Fairhavenu ve státě Massachusetts, zatímco Lizzie odjela s několika přáteli do domu na pláži v Buzzards Bay na massachusettském pobřeží. Tam se pokusila v lékárně koupit kyselinu pruskou (kyanovodík) a tvrdila, že ji chce použít k hubení brouků, kteří napadli její kožich. Takové chování uprostřed léta vzbudilo pozornost a lékárník jí řekl, že jed bude k dostání pouze na lékařský předpis.
Zpět ve Fall River se Lizzie dozvěděla o dalším významném majetkovém převodu ze strany Andrewa: tentokrát měla být farma přepsána na jeho ženu a správcem měl být ustanoven John Morse, bratr Andrewovy první ženy. Lizzie řekla přítelkyni jménem Alice Russellová, že její otec si díky svým bezohledným obchodním způsobům získal mnoho nepřátel a že má pocit, že se mu stane něco strašného. Večer 3. srpna onemocnělo několik členů domácnosti včetně Lizzie a Andrew nadhodil možnost, že byli otráveni. Dne 4. srpna zasedli Andrew, Abby a John Morse ke snídani, kterou tvořila skopová polévka, plátky skopového masa, palačinky, banány, hrušky, sušenky a káva, načež Morse a Andrew Bordenovi odešli. Abby poslala Bridget ven, aby v letním horku umyla okna. Andrew se vrátil domů asi v 10:40 na oběd.
Krátce nato Bridget, které Lizzie říkala Maggie, odpočívala po námaze s okny. „Maggie! Pojď rychle dolů! Otec je mrtvý,“ slyšela volat Lizzie (podle její často reprodukované soudní výpovědi). „Někdo přišel a zabil ho.“ Andrew byl udeřen ne 41, ale 11krát těžkým předmětem, zřejmě sekerou, a jeho hlava byla znetvořena téměř k nepoznání, s okem a zubem rozpůleným. Zanedlouho učinil soused další hrůzný objev: v ložnici v patře leželo tělo Abby v podobném stavu. Přivolaná policie nenašla žádné známky násilného vniknutí. Došli k závěru, že Abby byla zabita asi hodinu a půl před Andrewem, což bylo rovněž zpochybněno. Na otázku, kde byla Lizzie, která neměla na oblečení ani na těle žádnou krev, odpověděla, že byla ve stodole za domem a hledala olověná závaží, která by použila v rámci chystané rybářské výpravy.
Původním podezřelým byl dělník portugalského původu, který se s Andrewem Bordenem přel o zaplacení za práci a ráno v den vraždy navštívil dům Bordenových. O tři dny později, podle Russellovy výpovědi před velkou porotou v listopadu, spálila Lizzie v kuchyňských kamnech modré bavlněné šaty a tvrdila, že je zničila tím, že se otřela o čerstvou barvu. Policie se k Lizziině verzi stavěla skepticky, protože podle ní by musel vrah jiný než Lizzie zůstat v domě nebo v jeho blízkém okolí téměř dvě hodiny, aniž by si jí někdo všiml, a o týden později, poté co policie nebyla spokojena s jejími odpověďmi na několik otázek při vyšetřování, byla zatčena a obviněna z dvojnásobné vraždy. Téměř rok čekala na soud ve vězení, zatímco policie pátrala po vražedné zbrani a dalších důkazech a zatímco prokurátoři proti ní vytvářeli případ.
Známý obhájce
Vraždy Bordenových patřily mezi první americké zločiny, které se odehrály v záři masmédií. O případu hojně informovaly usilovně si konkurující newyorské noviny a Lizzie Bordenová poskytovala rozhovory, v nichž se snažila ovlivnit veřejné mínění. Aby předešla dojmu, že tváří v tvář smrti svých rodičů působí bezcitně, řekla listu New York Recorder (jak cituje King): „Říkají, že neprojevuji žádný smutek. Na veřejnosti určitě ne. Nikdy jsem své pocity nedávala najevo a svou povahu nemohu změnit ani teď.“ Když 5. června 1893 konečně začal její soudní proces, měla Bordenová v zádech slavného advokáta: bývalého guvernéra státu Massachusetts George Robinsona. Jeden z žalobců, Frank Moody, byl budoucí generální prokurátor USA.
Případ proti Bordenové se zdál být silný, ale byl zcela nepřímý. Žádný svědek nemohl dosvědčit, že by přímo věděl o její účasti, a nikdy se nepodařilo s konečnou platností najít vražednou zbraň. Hlava sekery, nalezená bez násady ve sklepě domu Bordenových, byla spojena se znaleckým posudkem profesora Harvardovy univerzity, který vypověděl, že odpovídá ranám způsobeným Andrewovi a Abby. Na čepeli nebyla nalezena žádná krev. Zdálo se možné, že Bordenová, která měla v době vražd menstruaci, ji mohla očistit (a také si očistit ruce a obličej) jednou z látek, které tehdejší ženy používaly jako hygienické ubrousky; krev se z kovu odstraňuje mnohem snáze než z látky. Hadřík, který použila, by pak splynul s těmi, které už nashromáždila v průběhu menstruace, když je všechny naházela do kbelíku.
Celá mužská porota začala jednat 20. června a po hodině a půl se vrátila s verdiktem nevinna. Tehdejší noviny tento verdikt a pečlivé křížové výslechy, které k němu vedly, vesměs chválily, ale převaha pozdějších hodnocení dospěla k závěru, že Bordenová byla vražedkyní. Tento názor však není zdaleka jednotný, jiné studie uvádějí jako pachatele Morse, jiné obyvatele města, nemanželského syna Andrewa Bordena nebo že čin možná spáchala Bridget Sullivanová, která se rozzlobila, že musí v nejteplejší den v roce umývat okna. Možné motivy Lizzie byly rovněž rozebrány, přičemž skupina moderních komentátorů naznačuje, že vražda nemusela souviset s penězi. Profesorka psychiatrie na Brownově univerzitě Eileen McNamarová tvrdila, že svou roli mohl sehrát incest; vysvětlovalo by to jak fixaci rodiny na zamčené dveře, tak extrémní násilnost útoků – k usmrcení každého z Bordenů stačilo několik prvních ran sekerou, ale ten, kdo je zabil, se sekerou oháněl ještě dlouho po smrti. „Když potomek zabije rodiče, obvykle se jedná o psychické, fyzické nebo sexuální týrání,“ řekl psycholog Steven Kane Jo Ann Tooleyové z U.S. News & World Report.
Lizzie Bordenová, používající nové jméno Lizbeth, žila i po skončení procesu ve Fall River. Spolu s Emmou si koupily značný dům na kopci, který nazvaly Maplecroft; mnoho obyvatel Fall River je ostrakizovalo, ale svůj dům otevřely umělcům a kočovným hercům. Lizzie možná udržovala lesbický vztah s herečkou Nance O’Neillovou; v dopise, který O’Neillové napsala (citovaném Kingem), stálo: „Tuhle v noci se mi o tobě zdálo, ale neodvažuji se dát své sny na papír“. Autor Evan Hunter vyslovil teorii, že vztah mezi Lizzie a Bridget Sullivanovou byl sexuální a že vraždy byly důsledkem Abbyina odhalení této situace. Emma se z Maplecroftu odstěhovala v roce 1905 a Lizzie tam žila sama až do své smrti na zápal plic 1. června 1927. Lize na záchranu zvířat odkázala 30 000 dolarů v hotovosti. Obrovské množství populárně kulturních zpracování Lizzie Bordenové zůstalo zachováno až do roku 2007, kdy newyorská herečka Jill Daltonová uvedla premiéru své onewoman show Lizzie Borden Live.
Knihy
Kent, David, ed., s Robertem A. Flynnem, The Lizzie Borden Sourcebook, Branden Publishing Co. 1992.
Masterton, William L., Lizzie Didn’t Do It!, Branden Publishing Co. 2000.
Outlaws, Mobsters & Crooks: Od starého Západu po internet. Vol. 5. U*X*L, 2002.
Spiering, Frank, Lizzie, Random House, 1984.
Periodika
Contemporary Review, prosinec 1992.
National Review, 17. srpna 1992.
U.S. News & World Report, 3. srpna 1992.
Online
„The Trial of Lizzie Borden,“ Famous Trials, http://www.law.umkc.edu/faculty/projects/ftrials/LizzieBorden/bordenhome.html (29. ledna 2008).
Online
„The Trial of Lizzie Borden,“ (29. ledna 2008).