Co je to empatie? Jednoduše řečeno, je to schopnost porozumět pocitům a emocím druhých lidí. Empatie na pracovišti je jen aplikací obecné empatie. Někteří lidé jsou v tom přirozeně dobří a nedovedou si představit jiný způsob než empatii.
Jiní zaměstnanci nejsou tak klíčoví k pocitům druhých lidí. Není to otázka morálky, takže si nedělejte starosti, pokud přirozeně nevnímáte emoce lidí kolem sebe. Empatie se ale také učí, o čemž svědčí fakt, že dnešní vysokoškoláci jsou o 40 % méně empatičtí než vysokoškoláci před 30 lety. Je tedy zřejmé, že se ve společnosti něco změnilo.
Empatie na pracovišti
Studie stavu empatie na pracovišti z roku 2020 provedená společností Businessolver zjistila, že stav empatie projevované na pracovišti se zastavil – a to ještě před pandemií koronaviru. Studie zjistila, že vedoucí pracovníci nedělají pro projevování empatie dost. Zjistila, že „68 % zaměstnanců tvrdí, že jejich organizace je empatická; 48 % tvrdí, že organizace jsou celkově empatické“ – obě čísla představují nejnižší hodnoty za poslední čtyři roky. Na druhou stranu 76 % si myslí, že empatická organizace inspiruje větší motivaci zaměstnanců.
Nakonec 82 % generálních ředitelů souhlasilo s tím, že empatické pracoviště má pozitivní vliv na výkonnost podniku, motivaci pracovníků a zvýšení produktivity.
Používání empatie na pracovišti tedy může zlepšit život všem. Nejprve vám nabízíme čtyři způsoby, jak v sobě rozvíjet empatii.
4 způsoby, jak v sobě rozvíjet empatii a zlepšit tak své pracovní prostředí
Psycholožka Marcia Reynoldsová uvádí čtyři způsoby, jak v sobě rozvíjet empatii:
- Buďte klidní, uvnitř i navenek.
- Plně se dívejte i naslouchejte.
- Ptejte se sami sebe, co cítíte.
- Testujte svůj instinkt.
Tyto čtyři způsoby můžete uplatnit i na svém pracovišti. Zde je návod, jak každý z nich uplatnit na pracovišti.
Buďte v klidu, uvnitř i venku
Pokud váš mozek neustále jede, jede, jede, je těžké se zastavit a vidět a vnímat, co se kolem vás na pracovišti děje. Často, když máte napilno a jste ve stresu, můžete zapomenout na své vlastní pocity, natož na pocity ostatních. Většina lidí bude souhlasit se starým příslovím, že „nikdo na smrtelné posteli neřekne, že si přál strávit v práci více času.“
Souhlas s tímto příslovím však lidem nebrání v tom, aby pracovali příliš mnoho hodin. Proč tomu tak je? Protože zaneprázdněnost a „hlasitý“ mozek mohou přehlušit vaše skutečné pocity – že vaše rodiny, přátelé a život mimo práci jsou důležitější než vaše práce.
Každý den se tedy zastavte a nadechněte se nebo se v době oběda projděte, abyste si vyčistili hlavu. Trocha klidu vám pomůže zjistit, co si skutečně myslíte a co cítíte. (Viz třetí krok.)
Plně se dívejte i naslouchejte
Naslouchání není jen poslouchání slov, ale snaha porozumět. Pozorování je také rozhodující pro budování schopnosti vcítit se do druhých lidí. Řeč těla vám často řekne více o tom, co si lidé myslí a cítí, než jejich slova.
Chcete-li si vybudovat empatii na pracovišti, musíte vidět své spolupracovníky, šéfy a přímé podřízené, abyste mohli pochopit jejich pocity. Když všichni pracujete na stejném místě, je to snadné. Poznáte, že Jane prochází těžkým obdobím, protože chodí shrbená a drží se stranou, zatímco normálně chodí rovně a zdraví každého, koho míjí. Na Stevovi poznáte, že je v sedmém nebi, protože prakticky poskakuje po chodbě.
Jak si ale vybudovat empatii na pracovišti, když všichni pracujete z domova nebo je váš tým rozptýlen na několika místech? To se často stává v oblasti lidských zdrojů. Na každé fyzické pracoviště sice máte jednoho personalistu, ale jste si navzájem spolupracovníky a podpůrným systémem. Potřebujete empatii nejen vůči lidem na svém pracovišti, ale i vůči svým kolegům z oddělení lidských zdrojů.
Používání videokonferencí namísto pouhých telekonferencí vám může pomoci sledovat a naslouchat svým kolegům. Někteří lidé se myšlence videokonference brání, protože se před kamerou necítí dobře. To je pochopitelné, ale toto nepohodlí může všem pomoci lépe si porozumět.
Vzájemný tón hlasu je také rozhodující a vzájemná komunikace namísto komunikace téměř výhradně prostřednictvím e-mailu, textových zpráv, služby Slack nebo jiných služeb pro zasílání zpráv vám může pomoci vybudovat empatii. Porozumíte totiž tomu, co si váš spolupracovník myslí a co cítí. Nebo alespoň o něco lépe rozumíte jeho pocitům.
Zeptejte se sami sebe, co cítíte
Počkat, nebylo to o budování empatie vůči druhým? Ano, ale chcete-li pochopit pocity druhých, musíte porozumět svým pocitům. Dr. Reynolds doporučuje několikrát denně používat emoční inventář a analyzovat, jak se cítíte.
Když se zastavíte a zamyslíte se: „Jak se cítím těsně poté, co jsem dostal nový, obrovský úkol?“ a odpověď zní: „Vzrušeně a ohromeně“, pak to můžete aplikovat na ostatní kolem sebe. „Jane právě dostala nový projekt, který jí bude příštích šest měsíců zabírat každou volnou chvíli. Určitě se cítí zahlcená vší tou prací a možná se cítí nadšená, pokud si myslí, že jí to pomůže k povýšení.“
Když víte, že se budete cítit zahlceni novou výzvou; můžete dobře odhadnout, že jiný člověk se cítí zahlcený stejnou věcí. Pokud máte potíže s vyhodnocováním vlastních pocitů, může vám použití tohoto emočního inventáře pomoci zvýšit vaše dovednosti v této oblasti. Jakmile se zdokonalíte v chápání vlastních pocitů, budete lépe rozumět pocitům lidí kolem sebe.
Ne každý však prožívá stejné pocity při stejných problémech jako vy, takže jednejte opatrně, což vede ke čtvrtému kroku.
Otestujte svůj instinkt, abyste se stali empatickými
Existuje důvod, proč je toto čtvrtý krok a ne krok první. Nechcete přece jen tak přijít k lidem a říct: „Hele, vsadím se, že jsi naštvaný na svůj nízký platový příplatek“. Taková poznámka neprojde dobře.
Musíte si dát pozor tím, že vyzkoušíte svůj instinkt – ale začněte. Vzpomeňte si na předchozí příklad, kdy Jane dostala nový, pracovně náročný projekt. Zkoumali jste své pocity poté, co jste dostali podobný úkol, a cítili jste se jím ohromeni a nadšeni. Chcete vyzkoušet, zda se Jane cítí stejně. Zvažte následující:
- Proč potřebujete vědět, jak se cítí? Pokud je to jen zvědavost, zapomeňte na to. Pokud však pracujete v blízkosti Jane nebo máte vhled do jejího projektu nebo jste s ní již dobří přátelé, pomůže vám ověření jejího stavu, abyste ji podpořili.
- Co s touto znalostí uděláte? Pokud to bude jen pěstička „hele, já jsem s tou empatií úplně na štíru“, je to hloupost. Ale pokud chceš pro Jane udělat správnou věc, je znalost důležitá. Pokud se mýlíte, včasné zjištění vám může pomoci ji podpořit. Koneckonců, vy můžete tento projekt vnímat jako odrazový můstek, ale Jane ho může vnímat jako břemeno, které jí brání v dosažení jejích skutečných cílů.
S ohledem na tyto dvě věci můžete Jane oslovit: „Páni, Jane, právě jsem slyšel, že jsi dostala nový projekt Acme. To je obrovské. Cítila bych se tím ohromená, ale zároveň nadšená z možností růstu. Jak se cítíš?“
Všimněte si, že neříkáte: „Páni. Musíš být současně nadšená i ohromená!“ Tohle je pro vás velmi důležité. Říkáte jí své pocity a čekáte, až vám ona řekne své. Ona se může, ale nemusí cítit na to, aby se s vámi podělila. Může, ale nemusí přesně vědět, jak se cítí.
Bez ohledu na její odpověď jste tu proto, abyste spolupracovnici podpořili. Pokud odpoví, že je nadšená a ohromená, pogratulujte jí k dalšímu kroku na kariérním žebříčku. Nabídněte jí jakoukoli pomoc, kterou můžete poskytnout. Pokud odpoví: „Kdepak, v minulém zaměstnání jsem dělala téměř stejný projekt. Tohle bude hračka,“ pak řekněte: „Páni, úžasné. Není divu, že ti to dali. Zvládneš to se zavřenýma očima.“
Pokud se rozpláče a řekne, že tohle je špatný směr její kariéry. Zabere jí to příliš mnoho času od rodiny. Pokud to skutečně vnímá jako trest za špatné prodejní výsledky v minulém čtvrtletí, musíte projevit empatii a zůstat u toho a promluvit si s ní. Nemůžete na lidi tlačit, aby se svěřili se svými pocity, a utéct, když to udělají. Takové chování vytváří méně příjemné a empatické pracoviště.
Shrnutí
Když budete na pracovišti používat empatii, můžete svým spolupracovníkům lépe porozumět. To znamená, že můžete lépe fungovat jako tým. A to je skvělé pro každou firmu.
.