Lidstvo se musí vyrovnat se skutečností, že nemůže být donekonečna závislé na spalování uhlí, plynu a ropy, pokud jde o většinu jeho energetických potřeb. V nevyhnutelném procesu postupného nahrazování fosilních paliv lze uvažovat o mnoha energetických technologiích a většina z nich bude nasazena ve specifických aplikacích. Z dlouhodobého hlediska však tvrdíme, že technologie jaderného štěpení je jediným rozvinutým zdrojem energie, který je schopen bezpečně, hospodárně, spolehlivě a udržitelně dodávat obrovské množství energie, jež bude zapotřebí k provozu moderní průmyslové společnosti, a to jak z hlediska životního prostředí, tak z hlediska dostupných zdrojů. Jaderné štěpení proto musí v této nezbytné transformaci systému zásobování energií v 21. století hrát hlavní roli.
V první fázi této nezbytné globální energetické transformace by měl být kladen důraz na přeměnu převážné části světové kapacity výroby elektrické energie z fosilních paliv na jaderné štěpení. Toho lze reálně dosáhnout během několika desetiletí, jak již bylo provedeno ve Francii v 70. a 80. letech 20. století. Taková transformace energetiky by výrazně snížila celosvětové emise oxidu uhličitého a omezila by i další významné skleníkové plyny, jako je metan. Průmyslové země by se měly ujmout vedení v této transformaci.
Protože metan je silný skleníkový plyn, nahrazení uhelných elektráren plynovými nemusí nutně vést ke snížení míry emisí skleníkových plynů, a to ani při relativně nízké míře úniku zemního plynu do atmosféry.
Zdroje energie, které jsou populárně známé jako „obnovitelné zdroje“ (např. vítr a slunce), budou jen těžko schopny trvale, hospodárně a spolehlivě dodávat potřebné množství energie. Jsou ze své podstaty intermitentní, a pokud mají být využívány k dodávkám elektrické energie pro základní zatížení do sítě, jsou závislé na záložních zdrojích nebo na skladování energie. Tato záložní energie musí být flexibilní a ve většině případů pochází ze spalování fosilních paliv (především zemního plynu). Pokud jsou takto využívány, nesplňují přerušované zdroje energie požadavky udržitelnosti a nejsou ani ekonomicky životaschopné, protože vyžadují nadbytečné, nedostatečně využité investice do kapacit jak pro výrobu, tak pro přenos.
Zjistí se, že zařízení na výrobu přerušované energie ve spojení se záložními zařízeními na plyn v mnoha případech vykazují kombinovanou míru emisí skleníkových plynů, která je vyšší než u samostatných uhelných elektráren o stejném výrobním výkonu. Mělo by se zvážit zavedení poplatku za připojení k síti, který by byl uložen zemím s velkou intermitentní výrobní kapacitou, a to za účelem kompenzace sousedním zemím za využívání jejich propojených elektrických sítí jako záložních zdrojů. Také intermitentní zdroje energie mají tendenci negativně ovlivňovat stabilitu sítě, zejména s tím, jak roste jejich penetrace na trhu.
Alternativa – specializované skladování energie pro intermitentní zdroje energie připojené k síti (namísto záložního napájení) – není v mnoha případech zatím ekonomicky životaschopná. Intermitentní zdroje plus skladování však mohou být ekonomicky konkurenceschopné pro místní dodávky elektřiny v geograficky izolovaných regionech bez přístupu k velké elektrické síti. Přesto bude i v tomto století k většinovému vytlačení fosilních paliv zapotřebí energie z jaderného štěpení
.