Eric Clapton se pro Planet Rock rozpovídal o legendárním vystoupení Jimiho Hendrixe se skupinou Cream v roce 1966.
Autor: Erik Clapton Scott ColothanVydáno 12.2018
U příležitosti vydání svého upřímného, životem protkaného dokumentu „Life In 12 Bars“ natočil Eric speciál My Planet Rocks, který se vysílá v neděli (14. ledna) v 19:00. Eric v něm hovoří o filmu, svém životě a kariéře a hraje písně, které ho inspirovaly, spolu s klasikami ze svého hudebního arzenálu.
V průběhu rozsáhlého rozhovoru Eric otevřel téma jamování Jimiho Hendrixe se skupinou Cream na Regent Street Polytechnic v Londýně 1. října 1966 – pouhý týden poté, co manažer Chas Chandler přivezl Jimiho do Velké Británie.
Reflektuje Jimiho bleskové provedení coververze skladby Howlin‘ Wolfa ‚Killing Floor‘, Eric řekl: „Jimiho vystoupení bylo velmi úspěšné: „
„Bylo to legrační, v té době mohl kdokoli vystoupit s kýmkoli, pokud jsi byl dostatečně přesvědčivý, že umíš hrát. Vstal a všem vytřel zrak. Jen jsem si pomyslel ‚aha, někdo, kdo hraje věci, které mám rád, naživo, na pódiu se mnou.“
„Měl jsem vlastně tu čest být (na pódiu s ním)… je to něco, co už nikdo nikdy nepřekoná; ta událost, ta noc, je v mé mysli historická, ale žije jen pár lidí, kteří by si ji pamatovali.“
Eric nám také řekl, že nadšeně přijatý reunion Cream v roce 2005 ho utvrdil v přesvědčení, že jsou možná nejlepší kapelou, které kdy byl součástí.
Když už mluvíme o reformě, Eric řekl: „Jsem přesvědčen, že to byla nejlepší kapela, kterou kdy hrál: „Ze začátku to bylo těžké, protože jsme se dlouho neviděli. Nechci se chlubit, ale byl jsem to já, kdo to inicioval, já jsem telefonoval. Bylo tam trochu váhání, ale ne moc, a schválně jsme se pustili do dlouhého zkoušení; zkoušeli jsme měsíc, každý den.
„Ginger (Baker) přijížděl první a cvičil své sólo na bicí, než jsme tam přišli – byl tak svědomitý, až mě to dojalo, že to tak hluboce prožíval. Všichni jsme tomu byli opravdu oddaní, protože pro nás hodně znamenalo, že jsme to ještě mohli dělat.
„Spousta lidí, které jsme v té době znali, nemohla mít kompletní srazy, protože někdo z nich odešel nebo tak něco. A my jsme byli schopni to udělat, a když jsme přišli na pódium v (Royal) Albert Hall, lidé vstali a tři minuty tleskali – potlesk vestoje, než jsme zahráli notu – a to bylo velmi, velmi dojemné a myslím, že jsme to všichni vstřebali a hráli ze srdce.“
Eric dodal: „Bylo to snadné. Bylo to tak snadné a připadalo mi to, no, moje tehdejší myšlenka byla – a často si to myslím i teď – ‚byla tohle nejlepší kapela, ve které jsem kdy hrál? A měl jsem vůbec něco, co by se tomuhle mohlo vyrovnat, co se týče vášně, techniky a zábavy?“. A myslím, že je to možná pravda.“
Celý rozhovor s Ericem Claptonem si můžete poslechnout v neděli v 19 hodin v pořadu My Planet Rocks, kde bude mluvit také o tom, proč je těžké sledovat film „Life In 12 Bars“, jak ho hudba zachránila po tragické smrti jeho syna Conora, o jeho hudebních vlivech, Pattie Boyd, The Yardbirds, Marlonu Brandovi, jeho nadcházejícím koncertu v Hyde Parku a mnohém dalším.
Poslechněte si tento pořad zde
.