Emmy Amalie NoetherMatematička (Erlangen, Německo, 1882-Bryn Mawr, USA, 1935)
Německá matematička židovského původu. Narodila se 23. března 1882 v Německu v rodině, v níž se ve třech generacích vystřídalo deset matematiků. Byla nejstarší ze čtyř sourozenců a právem se dá říci, že měla vrozené nadání pro matematiku. Její otec Max byl významným profesorem matematiky na univerzitě v Erlangenu. Její matka Ida Kauffmannová pocházela z bohaté kolínské rodiny. Oba Emmyini rodiče byli židovského původu. Emmy Noetherová byla v letech 1889-1897 žákyní Höhere Töchter Schule v Erlangenu. Tam se učila německy, anglicky, francouzsky, počítat a chodila na hodiny klavíru. Milovala tanec a ráda se účastnila večírků pořádaných dětmi otcových kolegů z univerzity. V této životní etapě se chtěla stát učitelkou jazyků a po studiu angličtiny a francouzštiny složila závěrečnou zkoušku a v roce 1900 získala osvědčení učitelky angličtiny a francouzštiny pro výuku na dívčích školách v Bavorsku. Emmy Noetherová však nikdy neměla pocit, že jejím skutečným povoláním je být učitelkou jazyků. Musela navštěvovat otcovy hodiny jako posluchačka, protože se nemohla zapsat na univerzitu, protože byla žena. V Německu byly v té době ženy přijímány na univerzity pouze neoficiálně a musely žádat každého profesora o povolení navštěvovat přednášky. V letech 1900-1902 studovala v Erlangenu. V roce 1903 po přijímacích zkouškách v Norimberku nastoupila na univerzitu v Göttingenu, kde studovala také auditing. Během let tam navštěvovala přednášky Blumenthala, Hilberta, Kleina a Minkowského.
Mezi lety 1908 a 1915 pracovala Noetherová v Matematickém ústavu v Erlangenu, kde získala doktorát se slavnou prací o invariantech, ale bez nároku na odměnu nebo oficiální jmenování. V této době spolupracovala s algebraickým matematikem Ernstem Otto Fischerem a začala se zabývat teoretickou algebrou, za kterou později získala uznání. Spolupracovala také s významnými matematiky Hermannem Minkowskim, Felixem Kleinem a Davidem Hilbertem, které poznala v Göttingenu. V roce 1915 nastoupil do Matematického ústavu v Göttingenu a spolu s Kleinem a Hilbertem začal pracovat na rovnicích Einsteinovy obecné teorie relativity. V roce 1918 dokazuje dvě základní věty pro obecnou teorii relativity a fyziku elementárních částic. Jedna z nich je dodnes známá jako „Noetherova věta“. Přestože Emmy Noether působila v Matematickém ústavu v Göttingenu, byla diskriminována na základě svého pohlaví, aby mohla být přijata jako vědecká pracovnice a přednášející na příslušné fakultě. Hilbertovou asistentkou se mohla stát pouze s vyznamenáním. Einstein a Hilbert se za ni museli přimluvit, aby se jí dostalo uznání. V roce 1919 jí bylo povoleno přednášet a teprve v roce 1922 byla jmenována docentkou s malým platem. Tato situace se během jejího pobytu v Göttingenu nezměnila, a to nejen kvůli tehdejším předsudkům vůči ženám, ale také proto, že byla Židovka, sociální demokratka a pacifistka. Ve 20. letech 20. století se Notherová věnovala základním studiím v oblasti abstraktní algebry, teorii grup, teorii kruhů, reprezentativních grup a teorii čísel. Jeho pokroky ve vývoji matematiky byly velmi užitečné pro fyziky a krystalografy. Algebraické koncepty, které Emmy vyvinul, vedly k souboru principů, které sjednotily algebru, geometrii, lineární algebru, topologii a logiku.
V akademickém roce 1928-29 působil jako hostující profesor na Moskevské univerzitě. V roce 1930 přednášel na univerzitě ve Frankfurtu. Organizátoři Mezinárodního matematického kongresu v Curychu v roce 1932 ho požádali o přednášku v plenárním sále a v témže roce mu byla udělena prestižní Ackermannova – Teunerova pamětní cena za matematiku. Diskriminace Emmy Noetherové však pokračovala, ale z jiných důvodů. Nacistická vláda, která se v roce 1933 ujala vlády v Německu, jí zakázala učit kdekoli v Německu. V září téhož roku byla jmenována hostující profesorkou na Bryn Mawr College. Přednáší na Institutu pro pokročilá studia na Princetonské univerzitě. Její akademický úvazek na Bryn Mawr je prodloužen, ale v dubnu 1935 se podrobuje operaci dělohy a umírá na pooperační infekci
Noether studoval matematické pojmy prstenec a ideál, sjednotil různé předchozí přístupy do jednoho teoretického celku a v jeho rámci nově formuloval teorii algebraických invariantů, čímž vytvořil nový přístup k algebraické geometrii. Jeho nejvýznamnějším přínosem pro matematický výzkum byly výsledky axiomatizace a rozvoj algebraické teorie kruhů, modulů, ideálů, grup s operátory atd. V tomto kontextu, který se nazýval moderní algebra, uplatnil své znalosti invariantů, čímž dal algebraické geometrii přísnost a obecnost. Jeho výzkum v oblasti nekomutativní algebry vyniká především jednotným a obecným charakterem, který dal poznatkům nashromážděným za desítky let. Její publikace by stačily k posouzení jejího rozhodujícího přínosu matematice, ale je třeba také vzít v úvahu, že se nikdy příliš nezajímala o publikování a vždy umožnila svým kolegům a studentům, aby na základě jejích návrhů vypracovali zajímavé výsledky.
Přídavné jméno noetherovský se používá k označení mnoha pojmů v algebře. Na její počest byly pojmenovány noetherovské kruhy, protože to byla ona, kdo zavedl podmínku vzestupného řetězce, ale mluví se také o noetherovských grupách, noetherovských modulech, noetherovských topologických prostorech atd. Její výzkum vytvořil soubor principů, které sjednotily algebru, geometrii, topologii a logiku. Ve své době byla jeho genialita široce uznávána matematickou komunitou. Známe texty Hilberta, H. Weyla, Einsteina, Alexandrova, Van der Waerdena, Jacobsona…, které chválí její talent, ale nesmíme zapomenout, že během téměř třiceti let, které věnovala výuce a výzkumu, nikdy nedostala slušný plat.