Šťastný pátek. Přinášíme vám osvěžující příspěvek pro dnešní Friday’s Five o některých požadavcích týkajících se desetiminutových přestávek na odpočinek, které jsou vyžadovány od zaměstnanců, kteří nejsou osvobozeni od daně:
1. Načasování přestávek na odpočinek
Desetiminutová přestávka na odpočinek musí být poskytnuta zaměstnancům, kteří pracují déle než tři a půl hodiny. Zaměstnavatel musí povolit a umožnit zaměstnancům desetiminutovou přestávku na odpočinek za každé čtyři odpracované hodiny nebo jejich „větší část“. „Větší část“ čtyř hodin je kdykoli více než dvě hodiny. Pokud je to možné, měly by být přestávky na odpočinek uprostřed každé čtyřhodinové pracovní doby.
2. Přestávky na odpočinek musí být placené a zaměstnanci musí být uvolněni ze všech povinností
Přestávka na odpočinek se považuje za odpracovanou dobu a musí být placená.
Zaměstnanci musí být během přestávky na odpočinek uvolněni ze všech povinností a nelze po nich požadovat, aby během přestávky na odpočinek sledovali pager, telefon nebo jiné zařízení. Soud ve věci Augustus v. ABM Security Services, Inc. rozhodl, že „nelze srovnávat praxi, kdy jsou zaměstnanci nuceni zůstat v pohotovosti, připoutáni časem a zásadami k určitým místům nebo komunikačním zařízením, s požadavkem zbavit zaměstnance všech pracovních povinností a kontroly zaměstnavatele během desetiminutové přestávky na odpočinek“. Soud jasně uvedl, že zaměstnanec musí být „osvobozen od pracovních, pracovních nebo jakýchkoli jiných povinností souvisejících se zaměstnáním. A zaměstnanci musí být nejen osvobozeni od pracovních povinností, ale také osvobozeni od kontroly zaměstnavatele nad tím, jak tráví svůj čas“. Další analýzu případu Augustus si můžete přečíst zde.
3. Přestávky na odpočinek musí být „povoleny a povoleny“
Zaměstnavatelé jsou povinni „povolit a povolit“ přestávky na odpočinek a neexistuje žádná pozitivní povinnost zaměstnavatelů vyžadovat, aby zaměstnanci čerpali přestávky na odpočinek. Zaměstnavatelé musí zajistit, aby nebránili zaměstnanci v čerpání přestávky na odpočinek, a pokud jsou požadavky práce takové, že zaměstnanci nemohou přestávku na odpočinek čerpat, měli by mít zaměstnavatelé zaveden systém, který zaměstnanci za případné porušení nahradí příslušný „mzdový příplatek“ ve výši jedné hodiny mzdy v obvyklé mzdové sazbě zaměstnance.
4. Přestávky na odpočinek se nemusí zaznamenávat
Na rozdíl od 30minutové přestávky na jídlo se 10minutová přestávka na odpočinek nemusí zaznamenávat do systému evidence pracovní doby.
5. Přestávky na jídlo a oddech se nemusí zaznamenávat. Zaměstnancům s kusovou sazbou musí být přestávky na odpočinek vypláceny zvlášť
Zaměstnavatelé, kteří vypláceli zaměstnance na základě kusové sazby, musí zajistit, aby dodržovali ustanovení § 226.2 zákoníku práce, který nabyl účinnosti v lednu 2016. Podle oddílu 226.2 zákoníku práce musí zaměstnavatelé, kteří platili zaměstnance na základě akordní sazby, platit zaměstnancům „přestávky na odpočinek a zotavení a jinou neproduktivní dobu odděleně od jakékoli akordní náhrady“. Zákon vyžaduje, aby zaměstnavatelé vypočítali pravidelnou mzdovou sazbu za každý pracovní týden a následně vyplatili zaměstnancům s akordní sazbou vyšší z této pravidelné mzdové sazby nebo příslušné minimální mzdy za dobu přestávky na odpočinek. Zákon rovněž vyžaduje, aby zaměstnavatelé platili zaměstnancům s akordní sazbou za „neproduktivní dobu“, která je definována jako „doba pod kontrolou zaměstnavatele, s výjimkou doby odpočinku a zotavení, která přímo nesouvisí s činností odměňovanou na základě akordní sazby“. Neproduktivní doba musí být placena sazbou, která není nižší než příslušná sazba minimální mzdy. Kromě toho musí zaměstnavatelé, kteří odměňují zaměstnance na základě kusové mzdy, uvádět mzdu za přestávky na odpočinek, dobu na zotavenou a neproduktivní dobu odděleně na výplatních páskách zaměstnanců. Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají zaměstnance s akordní sazbou, by se měli poradit se zkušeným právníkem, aby se ujistili, že jsou podle tohoto zákona vypočítávány a vypláceny správné částky
.