Mnoho lidí zjišťuje, že se opakují stejné nezdravé vzorce vztahů – navzdory jejich nejlepším úmyslům.
Považte spoluzávislost – když se dva lidé s dysfunkčními osobnostními rysy spolu stávají ještě horšími. K závislostem dochází, když nejsou jasně vymezeny jasné hranice toho, kde začínáte vy a kde končí váš partner.“
Přemýšlejte o nejnešťastnějším páru, který jste kdy potkali. (Doufejme, že k této dvojici nepatříte.) Možná se divíte, proč jsou tito lidé stále spolu. Dospělí lidé jsou ochotnými účastníky partnerských vztahů. A jakkoli mohou být vztahy nezdravé, mohou z nich mít prospěch obě strany. Mezi časté důvody, proč spolu zůstávají, patří děti, finance, investovaný čas a strach ze studu, který může přijít s rozchodem. Větším problémem je však přesvědčení, že jeden nebo oba lidé věří, že si zaslouží, aby s nimi bylo špatně zacházeno. (Podrobný článek o této dysfunkční dynamice naleznete zde.)
Znaky spoluzávislosti
Tradiční definice spoluzávislosti se zaměřuje na kontrolu, péči a udržování vztahů s jedinci, kteří jsou chemicky závislí nebo se dopouštějí nežádoucího chování, například narcismu. Klasickým modelem spoluzávislosti je manžel alkoholik a jeho umožňující manželka.
Dupont a McGovern (1991) tvrdí, že spoluzávislí jedinci „sdílejí odpovědnost za nezdravé chování především tím, že zaměřují svůj život na nemocného nebo špatné chování a podmiňují vlastní sebeúctu a blahobyt chováním nezdravého člena rodiny“. (s. 316).
Le Poire (1992) předpokládal, že funkční (neboli zdravý) partner vychovává postiženého partnera, když se dopouští nežádoucího chování. Toto chování je nakonec pro postiženého partnera příjemné, což slouží k jeho posilování. Předpokládá se, že partner, který ovládá nejvíce odměn (čímž si buduje svou mocenskou základnu), je ten mocný, zatímco druhý je mu zavázán (Beattie, 1987). Vypůjčím si větu od svého klinického mentora Reevaha Simona: „Kdykoli dochází k trvalému konfliktu, je v pozadí dohoda“. Jinými slovy, na tango jsou potřeba dva a závislý nebo podřízený partner nemusí být tak slabý, pasivní nebo nevinný, jak se zdá.
Následující otázky mohou posloužit jako vodítko k určení, zda váš vztah zahrnuje spoluzávislost:
- Obnáší váš smysl pro cíl extrémní oběti, abyste uspokojili partnerovy potřeby?
- Je těžké říci ne, když váš partner klade nároky na váš čas a energii?
- Překrýváte partnerovy problémy drogami, alkoholem nebo zákonem?
- Máte neustálé obavy z názorů ostatních na vás?
- Cítíte se ve svém vztahu uvězněni?
- Mlčíte, abyste se vyhnuli hádkám?
Vývoj spoluzávislosti
Od narození jsme vnitřně zranitelní a naprosto závislí na svých pečovatelích, pokud jde o potravu, bezpečí a regulaci. Připoutání a vazba kojence k jednomu nebo více pečovatelům je rozhodující pro jeho fyzické a emocionální přežití. Tato základní vazba činí kojence závislým na potřebách a zranitelnosti pečovatele.
Vyrůstat s nespolehlivým nebo nedostupným rodičem znamená převzít roli pečovatele a/nebo pomocníka. Dítě v této situaci klade potřeby rodiče na první místo. Dysfunkční rodiny si nepřipouštějí existenci problémů. V důsledku toho její členové potlačují emoce a neberou ohled na vlastní potřeby, aby se mohli soustředit na potřeby nedostupného rodiče (rodičů). Když se z „rodiče“ stane dospělý člověk, opakuje stejnou dynamiku i ve svých dospělých vztazích.
Zášť vzniká, když neuznáváte své vlastní potřeby a přání. Častou tendencí v chování je přehnaná reakce nebo výpady, když vás partner zklame. Nedostatek vnitřního locus of control znamená hledání vnějších zdrojů potvrzení a kontroly. Můžete se snažit kontrolovat partnerovo chování, abyste se cítili v pořádku. Můžete se chovat povýšeně a panovačně a klást na partnera nepřiměřené požadavky. A když si uvědomíte, že nemůžete kontrolovat jeho nálady nebo jednání, jste zklamaní a můžete sklouznout do depresivního stavu.
Zotavení ze spoluzávislosti
Léčba spoluzávislosti často zahrnuje zkoumání problémů z raného dětství a jejich souvislostí se současnými dysfunkčními vzorci chování. Navázání kontaktu s hluboce zakořeněnými pocity zranění, ztráty a hněvu vám umožní rekonstruovat vhodnou dynamiku vztahů.
Důrazně se doporučuje psychoterapie, protože tyto osobnostní charakteristiky jsou zakořeněné a je obtížné je změnit vlastními silami. Výběr správného terapeuta může mít zásadní vliv na vaše zotavení. Poznáte, že jste na správné cestě, když se následující rysy stanou součástí vaší osobnosti:
- Pěstujete svá vlastní přání a touhy a rozvíjíte spojení se svým vnitřním světem. Považujete se za soběstačné, chytré a schopné.
- Dáváte sbohem zneužívajícímu chování. Uvědomění, změna a růst jsou nezbytné k tomu, abyste vy i váš partner překonali nezdravé vztahové návyky. Pečovatelské a umožňující chování si uvědomíte a přestanete s ním.
- Na svého partnera – a na ostatní – spíše reagujete, než reagujete. Stanovení jasných a pevných hranic znamená, že nebudete automaticky reagovat na myšlenky a pocity ostatních. Tolerujete názory druhých lidí a nezačínáte se bránit, když s nimi nesouhlasíte. Uvědomujete si, že vaše reakce je vaší odpovědností. Osvojíte si zdravou skepsi vůči tomu, co o vás druzí říkají (dobrého nebo špatného), a vaše sebevědomí v důsledku toho nestoupá a neklesá. Říkáte ne a přijímáte, že slyšíte ne.
Když se zotavíte ze spoluzávislosti, necítíte se již nuceni setrvávat v nezdravém, bolestném vztahu. Víte, že nejste zodpovědní za ničí štěstí kromě svého vlastního, a můžete se cítit dobře při rozhodnutí odejít.