Společný rozum není tak běžný. – Voltaire
Sýr? Spotřebovaný! Teď je čas vyrazit domů… ach, počkat.
Co to znamená?“
No, význam se zdá být celkem jasný. Zdá se, že to, čemu říkáme „zdravý rozum“, je v dnešní době dost vzácné. Ale „v dnešní době“ bylo pro Voltaira v polovině 17. století, tedy před více než 250 lety! A stále je to problém.
Proč je zdravý rozum důležitý?
To, čemu říkáme „zdravý rozum“, je jádro znalostí a moudrosti, které máme a o kterých si myslíme, že by je měli mít i ostatní. A i když existuje určitá shoda na části toho, co tvoří „zdravý rozum“, existuje mnoho variací na toto téma.
Různé skupiny lidí mají různé specializace. Na farmě může být zdravým rozumem nechodit přímo za koněm. Ve městě může být zdravým rozumem nechodit do určité čtvrti. Jedním z problémů zdravého rozumu je nedostatek společných zkušeností. To, co představuje zdravý rozum, se také může v jednotlivých regionech lišit nebo se může lišit v různých sociálních skupinách.
Dalším problémem „zdravého rozumu“ je to, jak se společnost mění. Učební zkušenosti dítěte se mění s tím, jak se mění postoje společnosti. Ve Voltairově době se společnost rychle měnila. Dnes se mnoha dětem nedostává takového doučování ze strany rodičů, které bylo dříve považováno za zcela normální. Tyto změny zanechávají v nastupující generaci mezery ve znalostech a moudrosti, což může vést k velkolepým výskytům selhání „zdravého rozumu“.
Přes všechny tyto rozdíly existuje zdravý rozum jako označení toho, čeho si určitá skupina lidí cení jako základního souboru faktů a zkušeností. Ty společně tvoří jakousi společenskou smlouvu. Poskytuje vodítka, takže všichni lidé mají podobnou představu o tom, co by se mělo a nemělo dělat, a pomáhá je stmelovat.
Kde to mohu uplatnit ve svém životě?“
Ukázalo se, že to, čemu říkáme zdravý rozum, v určité podobě chybí už více než 250 let. Nevím, jestli se nám to za našeho života podaří tolik změnit. Co můžeme změnit, je náš život a to, jak se chováme. Můžeme se snažit jít příkladem a snažit se mentorovat ostatní. Můžeme se snažit pomáhat těm, kteří se chystají na vlastní kůži zažít selhání zdravého rozumu.
Abychom mohli ostatním co nejlépe pomoci, měli bychom pracovat na své empatii, soucitu a taktu. První dvě nám pomohou rozhýbat se, když vidíme příležitost někomu pomoci, a třetí bude užitečná při skutečném plnění úkolu.
U empatie se snažím vzpomenout si, kdy jsem byl v podobné situaci já a jaké to bylo. Pokud jsem ve stejné situaci nikdy nebyl, snažím se představit si, jak špatně se cítím (nebo bych se cítil, kdyby se mi podařilo dostat se tam dříve, než se jim to nepodaří).
Pro soucit se snažím cítit lítost nad člověkem a situací, ve které se nachází (nebo do které se má dostat). Snažím se soucítit s jejich bolestí a rozpaky (skutečnými nebo budoucími). Mezi tím dokážu „cítit jejich bolest“ (nebo ji předvídat) a připravit se na to, abych jim co nejlépe pomohl.
Pro takt, no, na tom ještě pracuji. Snažím se jich zeptat, jestli nepotřebují nějakou pomoc a jestli vědí, co bude následovat, když budou pokračovat v tom, co dělají. Nabízím jim svou pomoc a radu a doufám, že z toho něco budou mít. Někdy se setkám s vnímavým člověkem a může to vést k zajímavým diskusím. Jiní lidé trvají na tom, aby se věci dozvěděli z první ruky.“
Abychom si s tím pomohli, zjistil jsem, že největším mým selháním je neschopnost věci promyslet. Něco jako myš, která si najednou všimne, že je uvězněná v kleci, mám tendenci jít rovnou po sýru, abych zjistil, že jsem v pasti. Snažím se nesoustředit se tolik na daný úkol a snažím se udržet si širší pohled na situaci. Když to člověk vidí dřív, než je pozdě, „zdravý rozum“ vítězí, ne?“
Od: Twitter, @GreatestQuotes
potvrzeno na : http://www.brainyquote.com/quotes/quotes/v/voltaire106180.html
Foto: Brian Arrr
.