15. března 44 př. n. l. skupina římských senátorů zavraždila Julia Caesara, když seděl na tribuně při zasedání senátu. Diktátor padl vykrvácený k zemi na 23 bodných ran před zděšenými zraky zbytku sněmovny. Bylo krátce po poledni na březnové idy, jak Římané nazývali poledne v měsíci. Diváci to ještě nevěděli, ale byli svědky posledních hodin římské republiky. Kdo však nesl vinu?“
Jak čtenáři Williama Shakespeara vědí, umírající Caesar se obrátil k jednomu z vrahů a posledním dechem ho odsoudil. Byl to Caesarův přítel Marcus Junius Brutus.
„Et tu, Brute?“ zeptal se ho. – „Ty taky, Brute?“ tak to nechává Shakespeare Caesara říct v tragédii Julius Caesar. Až na to, že Caesar tato slova nikdy neřekl. A Brutus nebyl ani jeho nejbližší přítel, ani největší zrádce, to ani náhodou.
Nejhorším zrádcem byl jiný člověk: Decimus Junius Brutus Albinus. Decimus byl vzdáleným bratrancem Marka Bruta. Protože ho Shakespeare z příběhu téměř vynechal, je Decimus zapomenutým vrahem. Ve skutečnosti měl zásadní význam.
Shakespeare postavil do čela spiknutí s cílem zabít Caesara dva muže: Bruta a Gaia Cassiuse Longina (toho slavného „hubeného a hladového pohledu“). Shakespeare zmiňuje Decima, ale jeho jméno píše chybně jako Decius a jeho roli zlehčuje. Často přehlížené antické prameny však jasně ukazují, že Decimus byl vůdcem spiknutí.
Brutus a další spiklenci po zabití Julia Caesara. (Kredit: Fototeca Gilardi/Getty Images)
Decimus měl k Caesarovi blíže než Brutus nebo Cassius. Ve skutečnosti stáli proti Caesarovi během jeho krvavého nástupu k moci v občanské válce. Teprve když začal válku vyhrávat, přeběhli na jeho stranu. Caesar Bruta a Cassia omilostnil a odměnil je politickými funkcemi, ale nedůvěřoval jim. Decimus byl jiný. Vždy bojoval za Caesara, nikdy proti němu, a proto měl místo v Caesarově nejbližším okolí.
Decimus patřil k římské šlechtě, úzké elitě, která vládla Římu i říši čítající desítky milionů lidí. Jeho dědeček rozšířil vládu Říma až k Atlantiku, do Hispánie. Decimův otec však udělal průměrnou kariéru a jeho matka se zapletla do revoluce. Pak přišel Caesar a nabídl Decimu možnost obnovit jméno svého rodu.
Decimus byl v jádru voják, vzdělaný, ale drsný a ctižádostivý, jak ukazuje jeho dochovaná korespondence. „Moji vojáci zakusili mou velkorysost a odvahu,“ psal Decimus. „Vedl jsem válku proti nejválečnějším národům, dobyl jsem mnoho pevností a zničil mnoho míst“. To vše, jak psal, dělal proto, aby zapůsobil na své muže, posloužil veřejnosti a podpořil svou pověst.
Decima hřál Caesar, skvělý vojevůdce a válečný hrdina k tomu. Ve svých dvaceti letech se Decimus připojil k Caesarovým vojskům, která bojovala za připojení Galie (zhruba Francie a Belgie) k římské říši. Decimus vyhrál důležitou námořní bitvu u Bretaně a sloužil s Caesarem při obléhání Alesie (v dnešním Burgundsku), které zpečetilo vítězství Říma v Galii.
Julius Caesar při obléhání Alesie, Galie, 52 př. n. l. (Kredit: The Print Collector/Print Collector/Getty Images)
Později se jeho nepřátelé v římském senátu pokusili zbavit Caesara moci, ale ten se ubránil. Došlo k občanské válce a Decimus si vybral Caesara. Decimus opět zvítězil na moři, tentokrát na galském pobřeží Středozemního moře. Vděčný Caesar jmenoval Decima úřadujícím guvernérem Galie, zatímco Caesar odešel čelit svým nepřátelům jinam. Po více než čtyřech letech tvrdých bojů se Caesar v roce 45 př. n. l. vrátil do Říma jako vítěz s Decimem po boku. Proč tedy Decimus pozvedl dýku proti Caesarovi až o devět měsíců později?“
Mnozí Římané se obávali moci, kterou Caesar shromažďoval. Teoreticky byl Řím konstituční republikou. V praxi však Řím po desetiletí balancoval na hraně vojenské diktatury. Nyní byl Caesar prvním doživotním diktátorem Říma – králem jen podle jména. Dokonce si vzal za milenku královnu, Kleopatru Egyptskou. V březnu roku 44 př. n. l. žila v Caesarově vile na předměstí Říma. Její malý syn byl podle ní Caesarovým nemanželským dítětem. To vše bylo pro římské tradicionalisty příliš.
Ale spíše ambice než politické zásady obrátily Decima proti Caesarovi. Decimovy dopisy naznačují, že šlo o muže, kterému záleželo více na cti než na svobodě. Chtěl získat vyznamenání v podobě triumfu nebo slavnostní přehlídky vítězství v Římě, ale Caesar mu je odepřel, ačkoli tuto výsadu udělil menším generálům. Diktátor nepochybně rád rozdával své milosti pomalu, aby své muže udržel v napětí. Odměnil Decima i jinak, ale urážka ho přesto mrzela.
Poté se prosadil Caesarův mladý vnuk Gaius Octavius, teprve teenager a žádný voják, ale nadaný a mazaný politik. Decimus se nemohl dívat rád na to, jak ho Octavius v Caesarově úctě nahrazuje. Dalším možným vlivem na Decima byla jeho manželka, která pocházela z rodiny, jež se stavěla proti Caesarovi.
V zimě roku 44 př. n. l. byl Cassius iniciátorem spiknutí s cílem zabít Caesara. Stejně jako Decimus a Brutus patřil Cassius ke šlechtě. Byl profesionálním vojákem jako Decimus, ale také intelektuálem jako Brutus. Cassius byl mužem činu a inspiroval Bruta k činu. Brutus nebyl voják, ale byl filozof a řečník a v Římě byl velmi obdivován. Ke spiknutí se připojil i Decimus, stejně jako více než 60 významných Římanů.
Caesarova smrt, obraz Jean-Léon Gerome. (Kredit: Fine Art Images/Heritage Images/Getty Images)
Jako někdejší mistr v přepadení mohl Cassius vymyslet plán, jak Caesara v senátu překvapit. Decimus se však postaral o to, aby se kola roztočila. Ze všech spiklenců měl Caesarovu důvěru pouze on. Caesar měl dokonce Decima po svém boku při večeři večer před svým zavražděním. Ráno v den idy se Caesar náhle rozhodl nejít na zasedání senátu, pravděpodobně kvůli zvěstem o spiknutí.
Není tak docela pravda, že věštec varoval Caesara, aby se „Střežil březnových idy!“, jak říká Shakespeare. Ve skutečnosti věštec varoval Caesara o měsíc dříve, aby si dal pozor na třicetidenní období končící březnovými idy, tedy na dobu od 15. února do 15. března. Idy však nakonec přišly.
Když se spiklenci dozvěděli, že Caesar zůstane doma, poslali Decima do Caesarova domu, aby ho přemluvil, aby se přece jen zúčastnil zasedání senátu. Decimus svůj úkol splnil. Změnil diktátorův názor a Caesar se vydal na schůzi – kde byl poté zavražděn.
VIDEO: Julius Caesar: Mohl snad přežít tak dlouho, aby mohl pronést svá slavná poslední slova?
Poté Decimus poskytl vrahům ochranku. Vlastnil skupinu gladiátorů, kteří sloužili jako soukromá policie. Ti doprovodili vrahy do bezpečí na Kapitol a během následujících napjatých dnů střežili okolí.
Římský lid zpočátku vrahy podporoval jako obránce ústavní svobody, ale když viděl sílu Caesarových stoupenců, změnil názor. Decimus se stal terčem zvláštní kritiky, protože díky své blízkosti k Caesarovi se jeho zrada zdála o to horší.
Decimus brzy opustil Řím, aby vedl vojsko v severní Itálii a bránil to, co považoval za věc republiky. Ačkoli začal silně, byl Octaviem přelstěn. Octavius, který byl v Caesarově závěti jmenován Caesarovým dědicem a adoptivním synem, se nejprve spojil s Decimem a poté se proti němu obrátil. Rok a půl po březnových idách byl Decimus opuštěn svými vojáky, zajat nepřáteli a popraven. O rok později Brutus a Cassius prohráli bitvu a spáchali sebevraždu. Octavius naopak pokračoval v krvavém vzestupu k moci a nakonec skončil jako první římský císař. Nakonec dostal jméno Augustus.
Pokud byl Decimus pro Caesarovu vraždu tak důležitý, proč není známější? Částečně proto, že si Brutus monopolizoval příznivou publicitu. Jeho přátelé a rodina po jeho smrti leštili jeho obraz v publikacích. Pozdější Římané na Bruta vzpomínali s obdivem a položili základ pro Shakespearovu chválu Bruta jako „nejušlechtilejšího Římana ze všech“.
Ne tak Decimus. Na rozdíl od Bruta nebyl Decimus žádný mistr slova a neměl ani obdivovatele s literárním talentem, kteří by jeho příběh vyprávěli. Přesto se jeho role objevuje v některých méně známých antických zprávách. Ačkoli je Shakespeare využil jen málo, dochovaly se dodnes. A tak nám záznamy umožňují obnovit příběh zapomenutého Caesarova vraha.
Barry Strauss vyučuje historii na Cornellově univerzitě. Je autorem knihy The Death of Caesar: the Story of History’s Most Famous Assassination
.