Nový zákon zjevení o příchodu osoby Krista začíná evangelijními zprávami o jeho narození, životě, smrti, vzkříšení a nanebevstoupení. Formování církve a církevního věku však začíná až ve Sk 2 příchodem Ducha svatého, kdy začal přebývat ve všech věřících a formovat Kristovo tělo – církev – tím, že všechny věřící pokřtil v Krista (srov. Sk 1,5; 2; 10,44-48; 11,15-18; 1K 12,12-13). Ve Sk 11,15f Petr ztotožňuje Pánovo zaslíbení ze Sk 1,5 s příchodem Ducha ve Skutcích 2. Dále nám 1 Kor 12,13 ukazuje, že křestní působení Ducha svatého je tím, co nás spojuje do Kristova těla, církve. Právě v tomto okamžiku začíná církev, která se skládá z Židů i pohanů v jednom novém člověku. To byla pravda, která ve Starém zákoně nebyla zjevena (viz Kol 1,25-29).
Z hlediska dispenzací neboli různých ekonomií, jimiž Bůh řídí svět, starozákonní ekonomika vlastně pokračovala i v evangeliích. Skutky jsou přechodnou knihou, která přechází ze starozákonní ekonomie do ekonomie církevního věku, Kristova těla. Kristus však byl naplněním starozákonních zaslíbení – alespoň těch, která se týkala jeho prvního příchodu. Svou smrtí Kristus ukončil starozákonní smlouvu, jak se projevovala ve svatostánku/chrámu, obětech a áronském kněžství. Právě z tohoto důvodu byla chrámová opona roztržena na dvě části (Mt 27,51). List Židům podává další svědectví o této skutečnosti, stejně jako o ustanovení večeře Páně, kdy On také slavil, což byla ve skutečnosti poslední legitimní Pascha, protože právě toho večera měl být zatčen a následujícího dne sám zemřít jako náš velikonoční Beránek (1K 5,7).
Skutky apoštolské tedy nebyly počátkem Nového zákona, ale zaznamenávají počátek církve jako Kristova těla. Také evangelia obsahují mnoho informací, které se vztahují k církvi jako Kristovu tělu, jako je tomu u Jana 13-17.
.