Čtyři roky poté, co Spojené státy získaly nezávislost na Anglii, se ve Filadelfii schází 55 státních delegátů, včetně George Washingtona, Jamese Madisona a Benjamina Franklina, aby sestavili novou americkou ústavu.
Články Konfederace, ratifikované několik měsíců před britskou kapitulací u Yorktownu v roce 1781, stanovily volnou konfederaci amerických států, které byly ve většině svých záležitostí suverénní. Na papíře měl Kongres – ústřední orgán – pravomoc řídit zahraniční záležitosti, vést válku a regulovat měnu, ale v praxi byly tyto pravomoci silně omezeny, protože Kongresu nebyla dána žádná pravomoc prosazovat své požadavky na státy ohledně peněz nebo vojska. V roce 1786 bylo zřejmé, že se Unie brzy rozpadne, pokud nebudou články Konfederace změněny nebo nahrazeny. Pět států se sešlo v Annapolisu ve státě Maryland, aby o této otázce diskutovaly, a všechny státy byly vyzvány, aby vyslaly delegáty na nový ústavní konvent, který se měl konat ve Filadelfii.
VÍCE ČTĚTE ZDE:
Dne 25. května 1787 se delegáti zastupující všechny státy kromě Rhode Islandu sešli v pensylvánské Filadelfii na ústavodárném shromáždění. Budova, která je dnes známá jako Independence Hall, byla již dříve svědkem sepsání Deklarace nezávislosti a podpisu Článků konfederace. Shromáždění okamžitě zavrhlo myšlenku změny článků Konfederace a začalo vypracovávat nové schéma vlády. Předsedou konventu byl zvolen hrdina revoluční války George Washington, delegát z Virginie.
Během tříměsíční debaty delegáti navrhli brilantní federální systém, který se vyznačoval složitým systémem brzd a protivah. Konvent byl rozdělen v otázce zastoupení jednotlivých států v Kongresu, neboť lidnatější státy usilovaly o poměrné zákonodárství a menší státy chtěly rovné zastoupení. Problém byl vyřešen Connecticutským kompromisem, který navrhoval dvoukomorový zákonodárný sbor s poměrným zastoupením v dolní komoře (Sněmovně reprezentantů) a rovným zastoupením států v horní komoře (Senátu).
17. září 1787 podepsalo Ústavu Spojených států amerických 38 ze 41 delegátů přítomných na závěr sjezdu. Jak ukládal článek VII, dokument by se stal závazným až po ratifikaci devíti ze 13 států.
Počínaje 7. prosincem ji v rychlém sledu ratifikovalo pět států – Delaware, Pensylvánie, New Jersey, Georgie a Connecticut. Ostatní státy, zejména Massachusetts, se však postavily proti dokumentu, protože nevyhrazoval státům nedelegované pravomoci a postrádal ústavní ochranu základních politických práv, jako je svoboda projevu, náboženství a tisku. V únoru 1788 bylo dosaženo kompromisu, podle něhož Massachusetts a další státy souhlasily s ratifikací dokumentu s ujištěním, že budou okamžitě navrženy dodatky. Ústava tak byla těsně ratifikována v Massachusetts, následoval Maryland a Jižní Karolína. Dne 21. června 1788 se New Hampshire stal devátým státem, který dokument ratifikoval, a následně bylo dohodnuto, že vláda podle Ústavy USA bude zahájena 4. března 1789.
Dne 25. září 1789 přijal první Kongres Spojených států 12 dodatků k Ústavě USA – Listinu práv – a poslal je státům k ratifikaci. Deset z těchto dodatků bylo ratifikováno v roce 1791. V listopadu 1789 se Severní Karolína stala 12. státem, který ratifikoval Ústavu USA. Rhode Island, který byl proti federální kontrole měny a kritizoval kompromis v otázce otroctví, se ratifikaci ústavy bránil, dokud americká vláda nevyhrožovala přerušením obchodních vztahů s tímto státem. Dne 29. května 1790 Rhode Island hlasoval dvěma hlasy pro ratifikaci dokumentu a poslední z původních 13 kolonií se připojila ke Spojeným státům. Dnes je americká ústava nejstarší platnou psanou národní ústavou na světě.