Čtrnáct pacientů s poruchami vedení bylo analyzováno pomocí záznamů Hisova svazku (BH). Elektrogramy BH byly ověřeny pomocí BH a stimulace pravé síně (AP). U 12 pacientů s A-V blokem Mobitzova typu II byla porucha přenosu impulzu pro vypadlé kmity lokalizována distálně od místa záznamu BH. Tři z těchto 12 pacientů vykazovali normální QRS komplexy. U dvou z těchto tří zůstaly komplexy QRS nezměněny během intermitentních období úplné srdeční blokády (CHB), a představují tak rytmus Hisova svazku s dceřiným kardiostimulátorem vznikajícím nad bifurkací BH. Čas A-H se u této skupiny 12 pacientů pohyboval v rozmezí 60 až 160 msec a čas H-V v rozmezí 40 až 90 msec. Při jakékoli síňové frekvenci (NSR nebo AP) zůstávala doba vedení přes A-V uzel (A-H) a Hisův-Purkyňův systém (H-V) konstantní. Se zvyšující se rychlostí síní (A) během AP se zvyšoval počet impulzů blokovaných distálně od BH. Při vysokých rychlostech AP se Wenckebachův fenomén mezi A a BH vyskytoval současně s blokem distálně od BH.
Z dalších dvou studovaných pacientů měl jeden s A-V blokem typu Wenckebach 2° během NSR a úzkým QRS komplexem zpoždění lokalizované mezi dvěma zaznamenanými a validovanými potenciály BH („split“ BH). U druhého pacienta s A-V vedením 1:1 během NSR a blokem levého raménka došlo k rozvoji Wenckebachových cyklů během AP při 110 tepů/min. Progresivní zpoždění intervalu P-R bylo lokalizováno v Hisově-Purkinjeho systému (HPS) pravděpodobně v pravém svazku.
Naše údaje podporují klinická pozorování, že Mobitzovy II A-V bloky jsou spojeny s oboustranným blokem svazku i s lézí BH. EKG má omezenou hodnotu při lokalizaci zpoždění vyskytujících se na dvou místech současně: a to v A-V uzlu a v HPS. Kromě toho má průkaz Wenckebachových cyklů v rámci HPS (BH nebo jedné z větví svazku), který nelze určit z povrchového EKG, důležité klinické důsledky
.