Dnes by Mary Jo Kopechneová oslavila 80. narozeniny.
Mary Jo se ovšem nedožila ani 29 let – zemřela 18. července 1969, kdy ji sen. Ted Kennedy v opilosti sjel s matčiným vozem Oldsmobile Delmont z roku 1967 z malého mostu do přílivového jezírka na Chappaquiddicku na ostrově Martha’s Vineyard.
Teddy opilý a s propadlým řidičským průkazem doplaval do bezpečí a deset hodin se neobtěžoval smrt (udušením, nikoliv utonutím) ani nahlásit. V té době už měl za sebou více než tucet dálkových telefonátů mimo ostrov, včetně jednoho s další ze svých přítelkyň v Palm Beach.
Také si dopřál pohodovou snídani v hotelu Shiretown Inn v Edgartownu. Později, když Teddy konečně usedl v kanceláři edgartownského policejního náčelníka a roztřeseně vyplňoval hlášení o incidentu, nechal vedle slov „Mary Jo“ prázdné místo – neznal ani její příjmení.
Nebýt Mary Jo Kopechneové, Ted Kennedy by se dost možná stal prezidentem, když ne v roce 1972, tak někdy později.
Smrt Mary Jo Kopechneové, jakkoli strašlivá, ušetřila národ toho, co by bezpochyby bylo katastrofálním druhým Kennedyho prezidentstvím. Chappaquiddick „dynastii“ neukončil – podívejte se na Teddyho pravnuka, amerického poslance JoJoJo Kennedyho, který nyní kandiduje do amerického Senátu uprostřed záplavy televizních spotů, v nichž odsuzuje „insidery“ ve Washingtonu.
Kennedy by o „insiderech“ mohl něco vědět, že?
Richard Nixon byl prezidentem v roce 1969 a obával se, že Teddy bude v roce 1972 jeho soupeřem.
Měl k obavám dobrý důvod – atentát na jeho dva starší bratry měli všichni ještě v čerstvé paměti a Kennedyovi už Nixonovi jedny prezidentské volby ukradli, a to v roce 1960.
Ale Teddy byl trpaslík, jak věděl Nixon i všichni ostatní v politice. V Oválné pracovně i po Chappaquiddicku prezident Nixon často mluvil o jediném přeživším bratrovi.
„Hlavně ho hlídat,“ řekl svému pobočníkovi Johnu Ehrlichmanovi, „protože takovým chlapům, kteří mají takový problém, se stává, že jdou docela dlouho … A zlomí se.“
A s kým jiným by se měl zlomit než s Mary Jo Kopechneovou? Všechno na ní křičelo Kennedyho přítelkyně.
Prvním šéfem Mary Jo ve Washingtonu byl senátor George Smathers, který se s JFK proháněl za ženami jak ve Washingtonu, tak v Havaně před nástupem Castra. Jejím domácím byl Bobby Baker, taškář senátních demokratů, který také obstarával zakázky pro politiky ve Washingtonu – v roce 1963 Baker doručil JFK do Bílého domu východoněmeckou krásku (a možnou špionku) Ellen Rometschovou.
Později Mary Jo začala pracovat pro senátora Bobbyho Kennedyho. Takto se sblížili a po její smrti musela Ethel Kennedyová vydat prohlášení, v němž ji označila za „milou, báječnou dívku“.
Na utišení fám to nestačilo.
A sám Teddy ve svém celostátním televizním projevu poté, co byla smetena obvinění z automobilismu proti němu, přednesl slova, která pro něj napsal Ted Sorensen: „
Mary Jo neměla v době své smrti na sobě spodní prádlo. V krvi měla 0,09 promile alkoholu. Její tělo bylo urychleně odvezeno z ostrova a pohřbeno v Pensylvánii dříve, než mohla být provedena pitva. O několik měsíců později se Kennedyovi obrátili na soud, aby exhumaci jejího těla zastavil.
Později vyšlo najevo, že jedna z předních washingtonských drben Maxine Cheshireová prodala časopisu National Enquirer důkladně potvrzený příběh o tom, že Kopechne byl ve skutečnosti těhotný, když senátor sjížděl s matčiným oldsmobilem z Dykova mostu.
Podle knihy o National Enquirer se vydavatel nechal zastrašit, aby uveřejnil příběh vyvracející mýtus o Kamelotu. V té době se toho dělo hodně – zeptejte se Geralda Rivery, jak dopadl dokument ABC „News“ o podivné smrti Marilyn Monroe, na kterém pracoval a který byl v osmdesátých letech náhle hluboce utlumen.
Přes veškerou snahu zkorumpovaných médií však Teddy nikdy nemohl přežít vraždu Mary Jo Kopechneové. Když v roce 1980 kandidoval na prezidenta, ocitl se v koloně v kampusu Kolumbijské univerzity, která projížděla ulicí Fraternity Row.
Někteří z chlapců z bratrstva připojili reproduktor a z něj se linula píseň Simona & Garfunkela: „
Občas, v den výročí smrti Mary Jo, vydávala Teddyho senátní kancelář pro forma prohlášení: „
Ale Kennedyho „odkaz“ žije dál. Teddyho pravnuk kandiduje do Senátu, jeho snacha do Kongresu v New Jersey. Teddy pojmenoval svého posledního psa „Splash“ a nyní má v Dorchesteru obří bílý sloní pomník – Institut Edwarda M. Kennedyho pro Senát Spojených států amerických.
Institut disponuje něčím, co se nazývá „Senátní ponorný modul“. Ponoření – to se nedá vymyslet.
Šťastné 80. narozeniny, Mary Jo Kopechneová.