Spolková republika Německo (lidově známá jako Západní Německo) je formálně založena jako samostatný a nezávislý stát. Tento krok znamenal faktický konec jakýchkoli diskusí o sjednocení východního a západního Německa.
V období po druhé světové válce bylo Německo rozděleno do čtyř okupačních zón, přičemž Britové, Francouzi, Američané a Sověti kontrolovali vždy jednu zónu. Podobně bylo rozděleno i město Berlín. Toto uspořádání mělo být dočasné, ale s tím, jak se nepřátelství studené války začalo utužovat, bylo stále zřejmější, že rozdělení na komunisty a nekomunisty kontrolované části Německa a Berlína se stane trvalým. V květnu 1946 Spojené státy zastavily reparační platby západního Německa Sovětskému svazu. V prosinci Spojené státy a Velká Británie spojily své okupační zóny do takzvané Bizonie. Francie souhlasila, že se stane součástí tohoto uspořádání, a v květnu 1949 se tyto tři zóny staly jednou.
Dne 23. května se sešla západoněmecká parlamentní rada a formálně vyhlásila vznik Spolkové republiky Německo. Ačkoli Konrad Adenauer, předseda rady a budoucí prezident Západního Německa, hrdě prohlásil: „Dnes vzniká nové Německo,“ nebyla tato událost slavnostní. Mnozí němečtí zástupci na zasedání byli skleslí, neboť chovali slabou naději, že by Německo mohlo být sjednoceno. Dva komunističtí členové rady odmítli podepsat proklamaci o vzniku nového státu.
Sověti na akci v západním Německu reagovali rychle. V říjnu 1949 byla oficiálně vyhlášena Německá demokratická republika (Východní Německo). Tyto akce v roce 1949 znamenaly konec jakýchkoli řečí o sjednoceném Německu. Po dalších 41 let sloužily východní a západní Německo jako symboly rozděleného světa a nepřátelství studené války mezi Sovětským svazem a Spojenými státy. V roce 1990, kdy sovětská síla slábla a komunistická strana ve východním Německu postupně ztrácela moc, se východní a západní Německo konečně sjednotily v jeden stát.