Původ našich dnů v týdnu mají Římané. Římané pojmenovali své dny v týdnu podle planet, které zase byly pojmenovány podle římských bohů:
- dies Solis „den Slunce (tehdy považovaného za planetu)“
- dies Lunae „den Měsíce“
- dies Martis, „den Marsu“
- umírá Mercurii, „den Merkura“
- umírá Iovis, „den Jupitera“
- umírá Veneris, „den Venuše“
- umírá Saturni, „den Saturna“
Když germánsky mluvící národy západní Evropy přijaly sedmidenní týden, což bylo pravděpodobně v prvních stoletích křesťanské éry, pojmenovaly své dny podle těch svých bohů, kteří byli svými vlastnostmi a charakterem nejblíže římským božstvům.
Byl to jeden z těchto národů, Anglosasové, který během pátého a šestého století našeho letopočtu přinesl na Britské ostrovy své bohy a jazyk (z něhož se později stala angličtina).
V angličtině jsou sobota, neděle a pondělí podle latiny pojmenovány po Saturnu, Slunci a Měsíci v tomto pořadí.
Zbylé čtyři dny (úterý, středa, čtvrtek a pátek) jsou pojmenovány po bozích, které Anglosasové pravděpodobně uctívali předtím, než se přestěhovali do Anglie, a během krátké doby, než poté konvertovali ke křesťanství.
Úterý je pojmenováno po bohu Tiwovi, o němž se toho ví poměrně málo. Tiw byl pravděpodobně spojován s válčením, stejně jako římský bůh Mars.
Středa je pojmenována po bohu Wodenovi, který je paralelní s římským bohem Merkurem, pravděpodobně proto, že oba bohové měli společné atributy výmluvnosti, schopnosti cestovat a opatrovat mrtvé.
Čtvrtek je Thunorův den, nebo, abychom dali slovu jeho staroanglickou podobu, Thunresdæg „den hromu“. To sedí vedle latinského dies Iovis, den Jova nebo Jupitera. Oba tito bohové jsou ve svých mytologiích spojováni s hromem.
Možná zde rozpoznáte podobnost se jménem slavného severského boha Thora. To může být více než náhoda. Vikingové přišli do Anglie v devátém století a přinesli s sebou své vlastní velmi podobné bohy. Anglosasové byli v té době již křesťany, ale možná rozpoznali podobnost mezi jménem božstva svých předků Thunor a severským bohem. To nevíme, ale slovo Thor se objevuje v dobových písemných textech.
Pátek je jediný den v týdnu pojmenovaný po ženském božstvu Frig, které se v rané angličtině téměř nikde jinde nevyskytuje. Jméno se však objevuje jako běžné podstatné jméno s významem „láska, náklonnost“ v poezii. Proto byla Frig vybrána do dvojice s římským božstvem Venuší, které bylo rovněž spojováno s láskou a sexem a bylo připomínáno v latinském názvu pro Friday.
O bozích a všedních dnech
Pojetí týdne, tj. cyklu sedmi očíslovaných nebo pojmenovaných dnů, z nichž jeden (obvykle neděle nebo pondělí) je stanoven jako první, bylo původně pravděpodobně spojeno s židovským kalendářem. Situaci komplikovala skutečnost, že raně středověká Evropa zdědila představu týdne od císařského Říma prostřednictvím křesťanské církve.
V raném křesťanství bylo počítání času klíčové pro správné slavení církevních svátků a slavností, zejména proměnlivého svátku Velikonoc.
Jména dnů podobná angličtině najdeme v příbuzných evropských jazycích, jako je nizozemština, němčina a všechny skandinávské či severské jazyky. Bohové se srovnatelnými jmény, jako Tyr, Othinn, Thor a Frigg, byli Skandinávcům jistě známi a dali svá jména dnům v týdnu ve skandinávských jazycích (srovnej moderní dánštinu tisdag, onsdag, torsdag, fredag).
Latinské názvy dnů v týdnu a římských bohů, podle nichž byly pojmenovány, stále přežívají ve všech evropských románských jazycích, jako je francouzština, španělština a italština. Vzpomeňte si například na francouzské lundi, mardi, mercredi, jeudi a vendredi a najdete za nimi skryté latinské Luna, Mars, Mercurius, Iovis a Venus.