- Nedávné studie zjistily, že absolventi vysokých škol vydělávají ve všech státech USA více než ti, kteří vysokou školu nevystudovali.
- Ale vysoká škola není to nejlepší pro každého, tvrdí Bryan Caplan, profesor ekonomie na George Mason University.
- Caplan je autorem knihy „The Case Against Education“, která vysvětluje, jak náš současný vzdělávací systém v USA selhává.
- Tvrdí, že největším řešením, jak systém napravit, je snížit výdaje na vysoké školy a místo toho prosazovat odborné vzdělávání.
- Navštivte domovskou stránku Business Insider, kde najdete další články.
Poznámka redakce: Toto video bylo původně zveřejněno 21. února 2018. Na videu se podílel bývalý vedoucí redaktor Josh Barro.
Následuje přepis videa.
Bryan Caplan: Myslím, že hlavní věc, kterou můžeme udělat, je především podívat se na docházku na vysoké školy. Asi 40 % studentů tam nechodí. No a ti studenti, kteří tam jsou, když se jim podíváte do obličeje, tak většinou vypadají bolestně znuděně.
Josh Barro: Dobrý den, jsem Josh Barro, starší redaktor Business Insider. A jsem tu s Bryanem Caplanem, který je profesorem ekonomie na George Mason University ve Virginii. Je autorem knihy „The Case Against Education: Proč je vzdělávací systém plýtváním penězi“. Většina analýz, které jsem četl, říká, že to, co dostanete zpět ve zvýšení platu, mnohem více než kompenzuje náklady na toto vzdělání. Je tato kniha argumentem pro to, aby lidé nechodili na vysokou školu?
Bryan Caplan: Je pravda, že lidé, kteří dokončí vysokou školu, dostanou dobrou nabídku. Na druhou stranu u lidí, kteří zanechají studia, je mnohem méně jasné, zda se jim to vyplatí. Ale to hlavní, o čem v knize mluvím, je, že ze sociálního hlediska to ve skutečnosti není dobrá investice, protože hlavním důvodem, proč lidé dostávají tak velkou prémii k platu, není primárně to, že se ve škole skutečně naučí spoustu užitečných dovedností. Hlavním důvodem je podle mě to, že se předvádějí. Proskakují obručemi, dělají dojem na zaměstnavatele. Sobecky řečeno, nezáleží na tom, proč se titul vyplácí, ale z pohledu daňových poplatníků hodně záleží na tom, jestli se lidé ve škole skutečně učí užitečným dovednostem, nebo jestli mají většinou jen hromadu nálepek na čele. Protože na nálepkách nemůže být založena celá ekonomika.
Barro: Co když budeme o vzdělání uvažovat jako o spotřebním zboží? Lidé rádi chodí na vysokou školu. A pak je tu také pocit, že je to, víte, vysoká škola není čistě nástroj pro přípravu na zaměstnání. Že pomáhá rozvíjet lidi jako lidi. Není to pravděpodobné, že je to důvod, proč lidem záleží na tom, aby na ni chodili.
Caplan: Myslím, že hlavní věc, kterou můžeme udělat, je především podívat se na docházku na vysokou školu. Asi 40 % studentů tam nechodí. No, a ti studenti, kteří tam jsou, když se prostě půjdete podívat na jejich obličeje, chci říct, že většinou vypadají bolestně znuděně. Pokud je konzumace jen socializace s ostatními dětmi vašeho věku, pak je to možná to, čeho si lidé opravdu cení. I když to se může dít i mnoha jinými způsoby než na vysoké škole.
Barro: Rozdělme si to, tuto myšlenku, rozlišení mezi hodnotou pro jednotlivce nebo stupeň a širší společenskou hodnotou. Hodně mluvíte o konceptu zvaném signalizace. Můžete nám vysvětlit, co to je?
Caplan: Jaký je význam signalizace? Když chodíte do školy, předvádíte se. Možná také získáváte užitečné dovednosti, ale jedna z věcí, kterou děláte, je, že prostě vypadáte lépe než ostatní lidé. Říkáte: „Podívejte se na mě, jsem schopen získat tento titul na Harvardu. „Jsem chytrý, jsem pracovitý, „jsem ochotný hrát podle pravidel“. A když to uděláte, zaměstnavatelé jsou ohromeni. Takže řekněme, že je minimálně mnohem méně pravděpodobné, že vaši žádost vyhodí do koše. Protože tam samozřejmě putuje většina žádostí. Kdyby měl každý o jeden titul víc, pak byste potřebovali o jeden titul víc, aby se vám ty dveře otevřely. A to je skutečně ten problém, o kterém mluvím.
Barro: Pokud většina toho, co titul ukazuje jako signál, a my bychom měli být schopni najít způsob, jak vyslat tento signál, který netrvá čtyři roky a nestojí vás více než sto tisíc dolarů. Proč to ještě nevzniklo? Člověk by si myslel, že by mělo být v zájmu studentů i zaměstnavatelů zjistit, kdo jsou ti správní zaměstnanci, které je třeba zaměstnat tam, kde to bude levnější. A přesto jsme se tímto směrem nevydali.
Caplan: Vzdělání není jen signalizací inteligence, kterou by se určitě dalo v krátké době vymyslet, jak ji měřit. Víte, signalizace je balíček. Máš inteligenci, máš pracovní morálku a máš také jen čistou konformitu. Jsem ochoten se podřídit společenským normám.
Barro: Tak si pojďme říct něco o řešeních. Zdá se, že by měly existovat silné pobídky, pokud je systém tak rozbitý, aby se opravil. A on se neopravuje. Jak tedy dělat vzdělávání efektivněji, účinněji než teď?“
Caplan: „Nevím, jak to udělat: To, co prosazuji, je, aby se na vzdělávání vynakládalo méně peněz. Lidé jsou z této myšlenky tak nervózní, protože si představují myšlenkový experiment, kdy se jednomu člověku odepřou finanční prostředky a zničí vám to život. Pokud si to představujete, je to rozumné. Ale já říkám, že si představte, kdyby došlo k všeobecnému snížení vzdělání v celé společnosti a jak by to změnilo způsob, jakým zaměstnavatelé posuzují žádosti o zaměstnání.
Barro: Vaše strategie spočívá ve snížení státního financování, takže pokud lidé chtějí vysílat tyto signály, musí si je zaplatit sami. Pak odřízneš lidi, kteří vyrostli v chudých rodinách, kteří už nemají přístup k signálu, i když by tam mohli dosáhnout nepeněžních věcí. Nezůstávají tak talentovaní lidé, kteří se již nemohou přizpůsobit zaměstnavatelům a práci, kterou by mohli vykonávat?“
Caplan: A co někteří z těch chudých, kteří si už nemohou dovolit vzdělání, a není to hrozné? Každý systém bude mít nějaké chyby. Chci říct, musím být upřímný a uznat to. Ale tady jde hlavně o to, jestli byste raději byli dneska středoškoláci? Nebo maturantem v roce 1940? Co se týče trestu, na trhu práce se to líhne. Myslím, že je celkem jasné, že trest je dnes mnohem větší. To je opravdu jedna z hlavních změn přesčasů. Ano, šli jsme a vytrhli ty nejlepší studenty z chudých rodin. Ale zároveň jsme také výrazně zvýšili stigma vůči ostatním lidem z těchto rodin, kteří nejsou ochotni jít a získat vysokoškolský titul. A myslím, že pokud chceme skutečně spravedlivou společnost, musíme brát ohled nejen na opravdu chytré děti z chudých rodin, ale i na průměrné děti z chudých rodin. Takže si myslím, že teď mají ve skutečnosti těžší postup nahoru.
Barro:
Caplan: Jsou nějaké jiné země, které podle vás v tomto směru zaujímají lepší přístup? Ano. Švýcarsko a Německo podle mě odvádějí mnohem lepší práci. Takže kladou mnohem větší důraz na odborné vzdělávání. Hlavním smyslem odborného vzdělávání je naučit konkrétní pracovní dovednosti, které nejsou jen k předvádění. V podstatě je to tam myšlenka, zejména pro děti, které prostě nemají moc rády akademickou práci, a to je hodně dětí. Spousta dětí prostě považuje akademickou práci za nesnesitelně nudnou a raději by něco dělaly, než aby jen seděly a poslouchaly nějaké kecy. V Německu a Švýcarsku, když je vám třináct, čtrnáct , nebo patnáct, jdou a najdou takové děti a dají jim možnost alespoň se vyučit určitým pracovním dovednostem. Samozřejmě je tam spousta lidí, kteří mají velký zájem o speciální kurzy, že to dělá tolik lidí. Opravdu se dá říct, že Německo a Švýcarsko, se podařilo, že nemají prakticky žádnou underclass, protože jdou a poslouchají takové děti, nebo alespoň, že berou ten odpor vážně a snaží se najít něco, v čem jsou dobré, nebo co dělají rády. Je to mnohem funkčnější systém než ten náš, kde je odborné vzdělání přinejlepším vedlejší.“
Poznámka redakce: Toto video bylo původně zveřejněno 21. února 2018.