Bez prvku vydírání by bylo obtížné prokázat nárok RICO, ale protože je třeba prokázat kromě vzoru, podniku, provozu a řízení atd. také vydírání, patří nárok RICO k nejobtížněji prokazatelným porušením. Bylo řečeno, že nutnost prokázat vyděračskou činnost v podstatě vyžaduje, aby žalobce nebo státní zástupce prokázal zločin v rámci ZLOČINU. Žalobce nebo státní zástupce nemá šanci prokázat „větší“ KRIMINÁL, tj. porušení RICO, pokud nejprve neprokáže „menší“ trestný čin, tj. akt vydírání (někdy nazývaný predikativní akt).
Nárok RICO nemůže existovat bez existence trestné činnosti. Nejjednodušeji lze tento koncept vyjádřit takto: není trestný čin – není porušení zákona RICO. Toto pravidlo platí i v souvislosti s občanskoprávními nároky RICO. Každý nárok RICO musí být založen na porušení některého z trestných činů uvedených v § 1961 odst. 1 zákona 18 U.S.C.. Zákon RICO označuje takovou trestnou činnost jako vydírání. Nároky RICO nemohou být založeny na porušení smlouvy, porušených slibech, nedbalosti, vadné konstrukci výrobku, neúspěšných obchodních transakcích nebo na jakémkoli jiném skutkovém stavu, který může vést k jiným nárokům podle obecného práva nebo jiných zákonů. Edwards v. Prime, Inc., 602 F.3d 1276, 1293-1294 (11th Cir. 2010) (žalovaný se nedopustil vydírání, když žalobce netvrdil, že některý z žalovaných věděl, že cizinci, kteří byli najati, byli do Spojených států přivezeni nelegálně); viz také Yagman v. Garcetti, 852 F.3d 859, 867 (9th Cir. 2017) (uvádí, že „zde není žádný predikát RICO založený na tvrzeních o nespecifikovaném ‚porušování občanských práv'“); Walker v. Beaumont Ind. School Dist., 938 F.3d 724, 738 (5th Cir. 2019) (rozhodl, že ani pomluva, ani úmyslný zásah, ani online obtěžování se nekvalifikují jako predikativní činy RICO).
Odstavec 1961(1) zákona RICO uvádí všechny trestné činy, na jejichž základě musí být porušení RICO predikováno. Spool, 520 F.3d 178 na 183. Žaloba RICO může být založena nejen na četných federálních trestných činech, ale také na porušení některých státních trestních zákonů. Pokud jde o státní trestné činy, zákon RICO uvádí, že porušení může být založeno na „jakémkoli činu nebo hrozbě vraždy, únosu, hazardu, žhářství, loupeže, úplatkářství, vydírání, obchodování s obscénními věcmi nebo obchodování s kontrolovanými látkami…, který je podle státního práva trestný a za který lze uložit trest odnětí svobody delší než jeden rok“. Aby tedy žalobce nebo státní zástupce prokázal nárok RICO, musí nejprve tvrdit a prokázat celý případ vraždy, únosu, žhářství, loupeže atd. Teprve pokud důkazy podpoří tato „menší“ obvinění, může žalobce nebo státní zástupce přistoupit ke zbývajícím prvkům „většího“ nároku RICO, např. vzor, podnik, provoz a řízení.
Nárok RICO může být rovněž založen na porušení mnoha a mnoha federálních trestních zákonů. Federální trestné činy se týkají řady oblastí, včetně: padělání, vydírání, hazardních her, nelegálního přistěhovalectví, obscénnosti, maření výkonu spravedlnosti, prostituce, nájemné vraždy, mezistátní přepravy kradeného majetku a trestného činu porušování práv duševního vlastnictví. To jsou jen některé z oblastí federálního trestního práva, z nichž může vzniknout nárok RICO.
Bez ohledu na to, zda je nárok RICO založen na porušení státního nebo federálního trestního práva (nebo na kombinaci obou), nemusí být žalovaný odsouzen za trestný čin, aby mohl občanský žalobce podat žalobu na trojnásobnou náhradu škody podle RICO. Sedima, S.P.R.L. v. Imrex Co., 473 U.S. 479, 493 (1985). Zákon vyžaduje pouze to, aby trestná činnost byla „obvinitelná“ nebo „obžalovatelná“ podle státního nebo federálního práva, nikoli to, aby žalovaný již byl obviněn nebo obžalován. 18 U.S.C. § 1961 ODST. 1. Z tohoto pravidla existuje jedna výjimka: od novelizace zákona RICO Kongresem v roce 1995 se občanskoprávní nároky RICO nemohou opírat o porušení zákona o podvodech s cennými papíry, pokud žalovaný nebyl trestně odsouzen za porušení zákona o podvodech s cennými papíry. 18 U.S.C. § 1964(c). Viz např. věc Swartz v. KPMG LLP, 476 F.3d 756, 761 (9th Cir. 2007) (občanskoprávní nároky žalobce podle RICO byly promlčeny, pokud žalovaný nebyl odsouzen za podvod s cennými papíry a pokud prodej akcií byl základem údajně podvodného schématu žalovaných); Bixler v. Mineral Energy and Technology Corp., 596 F.3d 751, 760 (10th Cir. 2010) (totéž). Následuje diskuse o některých užitečnějších a běžných skutkových podstatách vydírání.
Zpět na obsah v kostce
.