Z nové studie vyplývá, že u jedinců s poruchou autistického spektra může být výrazně vyšší riziko bipolární poruchy, úzkosti a deprese.
„Tato studie podporuje význam včasného a průběžného sledování a cílené léčby pro řešení psychiatrických potřeb jedinců s poruchou autistického spektra,“ napsala hlavní autorka Alexandra C. Kirsch, PhD, a její spolupracovníci. Zpráva byla publikována v časopise JAMA Pediatrics.
Dr. Kirschová a její spolupracovníci uvedli výsledky populační kohortové studie, které se zúčastnilo 1 014 jedinců s poruchou autistického spektra a 2 028 věkově a pohlavně odpovídajících kontrol bez poruchy autistického spektra. Zjistili, že u jedinců s poruchou autistického spektra byla více než devětkrát vyšší pravděpodobnost diagnózy bipolární poruchy, 2,81krát vyšší pravděpodobnost diagnózy deprese a 3,45krát vyšší pravděpodobnost diagnózy úzkosti ve srovnání s kontrolami.
„Významné psychosociální následky spojené s výskytem poruchy autistického spektra, včetně potíží s navazováním a udržováním vztahů, problémů s úspěchem ve studiu a v povolání a chování, které může být problematické zvládat, zvyšují u jedinců s poruchou autistického spektra zejména riziko vzniku příznaků nálady a úzkosti,“ napsal Dr. Kirsch z oddělení psychiatrie a psychologie na Mayo Clinic v Rochesteru, Minn, a jeho spolupracovníky. „U jedinců s poruchou autistického spektra se také častěji vyskytují další problémy v oblasti duševního zdraví, včetně poruchy pozornosti/hyperaktivity a zneužívání návykových látek.“
U jedinců s poruchou autistického spektra, kterým byla diagnostikována deprese, úzkost nebo bipolární porucha, byla také vyšší pravděpodobnost, že budou diagnostikováni v mladším věku než u jedinců bez autismu. V případě deprese byl medián věku stanovení diagnózy 15,7 roku ve srovnání s 18,1 roku u kontrol. V případě úzkosti byl medián věku diagnózy u osob s poruchou autistického spektra 15,2 roku ve srovnání s 20,3 roku u kontrol. U bipolární poruchy to bylo 20,3 roku ve srovnání s 27 lety, i když vzhledem k malému počtu jedinců to nebylo statisticky významné.
Autoři se domnívají, že dřívější věk při stanovení diagnózy může odrážet skutečnost, že jedinci s poruchou autistického spektra jsou obecně pečlivěji sledováni a je u nich větší pravděpodobnost, že budou kvůli své původní diagnóze napojeni na screeningové a diagnostické zdroje.
Výzkumníci také zjistili, že zvýšené riziko deprese a úzkosti bylo ještě vyšší u mužů s poruchou autistického spektra, i když kumulativní výskyt těchto stavů byl vyšší u žen s autismem i bez něj. Výzkumníci navíc poznamenali, že u osob s poruchou autistického spektra byla vyšší pravděpodobnost diagnózy více psychiatrických stavů než u osob bez autismu.
Dr. Kirsch a spolupracovníci uvedli několik omezení. Jedním z nich je, že zkoumaná populace pocházela z okresu Olmsted v Minnesotě, který je bohatší a méně rozmanitý než obecná populace. Přesto by výsledky mohly pomoci při léčbě pacientů s poruchou autistického spektra.
„Vzhledem k vysoké míře komorbidity by výzkumníci a lékaři měli vyvinout nástroje, které jsou specifické pro jedinečné potřeby této populace, a účinné léky a léčbu problémů s náladou a úzkostí, které jsou u této populace stále omezené,“ napsali.
Studie byla financována z grantů Národních institutů zdraví a Úřadu veřejného zdraví USA. Nebyly zveřejněny žádné střety zájmů.