Británie se mohla smířit s německým vítězstvím v první světové válce a podle historika Nialla Fergusona se měla v roce 1914 do konfliktu nezapojit, což označil za „největší chybu v moderních dějinách“.
V rozhovoru pro BBC History Magazine Ferguson uvedl, že Británii nehrozilo žádné bezprostřední nebezpečí a že mohla čelit Německem ovládané Evropě později za vlastních podmínek, místo aby se do ní vrhla nepřipravená, což vedlo ke katastrofálním nákladům.
„Británie skutečně mohla žít s německým vítězstvím. Ba co víc, bylo by v britském zájmu zůstat v roce 1914 mimo,“ řekl před dokumentárním filmem natočeným podle jeho knihy Škoda války, který bude vysílat BBC2 v rámci sezóny ke stému výročí založení stanice.
Profesor historie na Harvardově univerzitě Laurence A. Tisch odmítl myšlenku, že Británie byla v roce 1914 nucena jednat, aby si zajistila své hranice a přístavy v Lamanšském průlivu. „Tento argument, který je velmi svůdný, má jednu obrovskou chybu, a to tu, že Británie tolerovala přesně takovou situaci, která nastala, když Napoleon obsadil evropský kontinent, a nevyslala okamžitě do Evropy pozemní vojska. Teprve v poloostrovní válce Británie skutečně nasadila proti Napoleonovi pozemní síly. Takže ze strategického hlediska, kdyby Británie nešla do války v roce 1914, stále by měla možnost zasáhnout později, stejně jako měla možnost zasáhnout poté, co už nějakou dobu probíhaly revoluční války.“
Podle něj bylo pozoruhodné, že Británie zasáhla na souši tak brzy v roce 1914, kdy byla zcela nepřipravená.
„Vytvořit armádu víceméně od nuly a pak ji poslat do boje proti Němcům byl recept na katastrofální ztráty. A pokud se někdo ptá, zda to byl pro Británii nejlepší způsob, jak se vypořádat s výzvou, kterou představovalo císařské Německo, moje odpověď zní ne.
„I kdyby Německo porazilo Francii a Rusko, mělo by na krku docela obrovský problém ve snaze řídit novou Evropu ovládanou Německem a zůstalo by podstatně slabší než britské impérium z námořního a finančního hlediska. Vzhledem ke zdrojům, které měla Británie v roce 1914 k dispozici, by bylo lepší strategií počkat a vypořádat se s německou výzvou později, kdy by Británie mohla reagovat podle svých vlastních podmínek a využít svých mnohem větších námořních a finančních možností.“
Tyto komentáře jistě rozdmýchají debatu, kterou vyvolal ministr školství Michael Gove, o tom, zda má být role Británie ve válce vnímána jako hrdinská odvaha, nebo monumentální chyba.
Gove v článku v deníku Daily Mail zaútočil na „levicové akademiky, kteří až příliš rádi přiživují tyto mýty tím, že útočí na roli Británie v konfliktu“, a odsoudil černošské líčení války jako „série katastrofálních chyb, kterých se dopustila nedotknutelná elita“.
Ferguson je jednoznačný: „
Pokračoval: „Neměli bychom o tom přemýšlet jako o nějakém velkém vítězství nebo strašlivém zločinu, ale spíše jako o největší chybě v moderních dějinách: „Dovolte mi zdůraznit, že cena první světové války byla pro Británii katastrofální a na jejím konci zanechala britské impérium ve značně oslabeném stavu … Nahromadil se obrovský dluh, jehož cena skutečně omezovala vojenskou schopnost Británie po celé meziválečné období. Pak tu byla ztráta pracovních sil – nejen všech těch aristokratických důstojníků, ale i mnoha a mnoha kvalifikovaných dělníků, kteří ve válce zemřeli nebo byli trvale neschopni práce.
„Musíme samozřejmě soucítit s muži, jako byl můj dědeček, kteří bojovali v první světové válce, protože jejich utrpení bylo sotva představitelné. Počet mrtvých, který byl vyšší než za druhé světové války, byl tím nejbolestivějším, co kdy Británie ve válce zažila.“
Podotkl však, že bychom také měli cítit zděšení nad tím, že představitelé nejen Británie, ale i evropských států mohli přijmout rozhodnutí, která vedla k tak strašnému masakru.
„Argumenty o cti samozřejmě rezonují i dnes, stejně jako rezonovaly v roce 1914, ale za dodržování pojmu cti můžete zaplatit příliš vysokou cenu, a myslím, že Británie to nakonec udělala.“
Připouští, že kdyby se Británie v roce 1914 postavila na zadní, nedodržela by závazky týkající se dodržování belgické neutrality. „Ale hádejte co? Realismus v zahraniční politice má dlouhou a vynikající tradici, a to nejen v Británii – jinak by si Francouzi nikdy nestěžovali na ‚perfidní Albion‘. Pro Británii by nakonec bylo mnohem lepší uvažovat v kategoriích národních zájmů než v kategoriích zastaralé smlouvy.“
Ferguson, kterému nejsou cizí kontroverze, se pravděpodobně neobává, že by se za své názory dostal pod palbu kritiky. V loňském roce se mu podařilo vyvolat mohutnou hádku kvůli dávno mrtvému ekonomovi, když naznačil, že John Maynard Keynes nemá zájem na budoucnosti, protože je gay a bezdětný – i když se později omluvil a své výroky označil za „hloupé a netaktní“.
{{horníLvice}}
{{{dolníLvice}}
{{horníPrava}}
{{{dolníPrava}}
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterestu
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.