Tak co, potkali jste někdy vránu? Mluvili jste někdy s vránou?“
Jednou vyjdete na terasu nebo terasu a tam opodál sedí vrána. Velký, lesklý černý pták s ostražitýma, inteligentníma očima, který si vás záhadně prohlíží. Neodletí při prvním zvuku, jak to dělá mnoho jiných ptáků, ale je zjevně ostražitý. Možná dokonce ostražitý. Možná otáčí hlavu sem a tam, aby tě oběma ostražitýma očima mohla studovat.
Jaká je tvá první reakce? Myslíte si, že by se ten velký pták mohl dostat do vašeho krmítka? Mohl by odhánět menší ptáky a zabírat ptačí lázeň? Nebo možná obtěžovat vaše domácí zvířata? Protože, znáte to, velký pták.
Nebo se spíš cítíte, než že byste o vráně přemýšleli? Zneklidňují tě instinkty? Ježí se vám chlupy na zátylku? Připadá vám zvuk jejich krákání jako nehty na tabuli? Je vám ten pohled nepříjemný? Vzpomínáte na strašidelný film, který si spousta z nás pamatuje, a přemýšlíte? Jste v pokušení něco zvednout a hodit, mávnout s tím nebo na ptáka prostě zakřičet, ať jde pryč?“
No … možná byste to raději neměli dělat.
Víte, vrány totiž dokážou rozlišit lidské tváře. To znamená, že takříkajíc vědí, kdo jsi. A určitě i to, kde žiješ. Dokážou rozlišit tvůj obličej od obličeje tvého souseda. A dokonce i rozdíl mezi vaší tváří a tváří vaší sestry. A nepamatují si jen vaše rysy, přiřazují vám určitou identitu.
Pamatují si, jestli jste na ně byli milí.
Nebo jestli jste nebyli.
Podívejte se ještě jednou na vránu. Je velká, že? Mohl by napáchat slušné škody, kdyby chtěl (chtěla?), že? Možná proto byla jedním z padouchů v tom strašidelném filmu. Možná tě dokonce napadne, když se hejnu vran říká „vražda“, jestli to třeba nejsou tvorové, kterým by bylo lepší se vyhnout.
Myslím, že vrány mají špatnou pověst.
Především zvaž inteligenci. Někteří se domnívají, že vrány mohou být stejně chytré nebo chytřejší než primáti, možná kvůli relativní velikosti jejich mozku. Velmi dobře si uvědomují své okolí a pečlivě si je vybírají tak, aby si zajistily co nejlepší domov.
Pokud se kolem vás pohybuje rodina vran – obvykle kolem 20 ptáků – je to pravděpodobně proto, že ptáci mají k dispozici dobré zdroje potravy. Víte, vrány sežerou téměř cokoli a jsou to oportunističtí krmiči. A jsou chytří, nezapomeňte. Mají rády vaše odpadky, zejména pokud necháváte víka od košů. Mají rády obilí a lesní plody a samozřejmě jsou to mrchožraví ptáci, takže zabití na silnici je něco, co je (Fuj!) přitahuje.
A možná vidí ta vaše krmítka jako otevřenou pozvánku, i když samotná potrava je méně pravděpodobným lákadlem, než si možná myslíte. Pravděpodobnější je, že krmítka lákají jiné ptáky, aby hnízdili poblíž, a vrány mají neblahý zvyk přepadávat hnízda jiných ptáků kvůli vajíčkům a bezmocným mláďatům.
Já vím. Zase fuj.
Cyklus života.
Pokud žijete v hustě zalesněné krajině nebo máte kolem domu jinak hodně stromů, je méně pravděpodobné, že se u vás budou potloukat vrány; mají rády otevřené plochy s menším počtem stromů, včetně městské krajiny a příměstských čtvrtí. Možná se naučily držet se v blízkosti takových oblastí, protože tam je lov méně pravděpodobný. Myslíte si to? Já ano. Jako temné znamení svého druhu byly v průběhu času loveny nervózním lidstvem, určitě tady v USA, a vrány jsou, jak jsem řekl, chytré. Učí se, kde budou pravděpodobně v bezpečí a kde budou mít potravu.
Umějí používat nástroje, věděl jsi to? Dokonce si umí vyrobit vlastní nástroje. A nejenže se budou držet pohromadě, aby se zmocnili většího cíle (jako jestřábi a sovy), ale také si v případě potřeby zavolají posily. A posily hned přijdou na pomoc. Co říkáš na spolupráci?“
Posílají strážce, aby na vše dohlíželi.
Strážci. Strážci na hradbách.
Velmi ostražití strážci.
Postarají se o sebe navzájem, a to nejen tím, že mají strážce, kteří varují před blížícími se dravci. Učí se jeden od druhého. Součástí rodin jsou často mladší ptáci z dřívějších hnízdních sezón, kteří pomáhají s péčí o mláďata. Na druhou stranu mají také určitou formu sociálního uvědomění, která odměňuje spolupráci a trestá sobectví; když si přivlastníš všechnu potravu nebo se jinak projevíš jako hajzl, ostatní vrány tě nebudou chtít mít u sebe. Dají vám to jasně najevo.
A věděli jste, že vrány se páří na celý život?
Co vy na to.
Krmte vrány, které žijí ve vašem okolí, a možná zjistíte, že vám nechávají dárky – například ztracené klíčenky nebo šperky, drobné kosti, dokonce i kameny – jako poděkování. Na druhou stranu, možná jsou ty „dárky“ náhodné a vrána se naučí, že vděční lidé nechávají venku více jídla!“
Nesmíme jim přece přisuzovat lidské emoce a další vlastnosti, ne? To vědci tak často říkají a poněkud pohodlně zapomínají, že my sami jsme zvířata. Takže se možná můžeme přít o to, zda mají vrány emoce. Na druhou stranu …
Hra je důležitou součástí jejich života; zdá se, že si navzájem vymýšlejí hry, často s využitím předmětů, které najdou na zemi. Zní to jako zábava vran, že? Opět emoce. Jsou poměrně známé tím, že je přitahují jasné předměty, a není neobvyklé, že vrány mají schované osobní předměty nebo hračky pro vlastní potěšení. Dokážou se ozvat až 250 různými způsoby. A jsou také schopny napodobovat volání jiných ptáků, jiných zvířat – a dokonce i nás.
Ale to, že vrána mluví jako vrána, je zajímavé samo o sobě. Chci říct, že když vražda vran vyvolá rozruch, když vyjdete ven, možná se vám snaží něco sdělit. Že jsi na ně byl včera nebo minulý týden zlý. Nebo dokonce loni. Nebo že je v trávě had a varují vás. Nebo možná jen to, že je čas večeře a co s tím?“
A věděli jste, že pořádají pohřby pro své vlastní mrtvé?“
Všichni jsme asi slyšeli zprávy o slonech, kteří navštěvují své mrtvé, zřejmě ze smutku a úcty; proč bychom něco podobného nemohli očekávat od jiných inteligentních druhů?
Třeba vrány.
Ale vraťme se k té části o vránách jako špatném znamení.
Pronikají do naší kultury a mnozí z nás je vnímají jako zlověstné, děsivě hrozivé ptáky. Na těch přímých, pronikavých pohledech je něco znepokojivého. Že ano?“
A hejnu těchto ptáků se koneckonců říká vražda. Na to nesmíme zapomínat.
Takže si možná zaslouží naši ostražitost a podezřívavost?
Ne. Jak jsem řekl, špatný tisk. Chci říct, že jen proto, že jsou velké, mají děsivě inteligentní oči a pamatují si tvou tvář a pamatují si, jestli jsi na ně byl milý… nebo jestli jsi na ně milý nebyl.“
To neznamená, že výskyt jediné vrány nebo vraždění vran předznamenává něco špatného. Opravdu ne.
Jenže je tu něco, co bys měl mít opravdu na paměti. Vrány si nejen pamatují, jestli jste na ně byli hodní nebo zlí, ale také to říkají svým přátelům. A ty vrány si to berou osobně. Pamatují si to a dál to o vás šíří. Dost dobře donekonečna.
Takže pokud, když vyjdeš ven, ta vražda vran spustí povyk a hlasitě nadává, možná bys měl raději zpytovat svědomí.
Nezapomeň na ten film.
.