Podle Národního systému pohřešovaných a neidentifikovaných osob (NamUs) je ve Spojených státech v každém okamžiku přibližně 90 000 pohřešovaných osob. Díky pokroku v moderní detektivní práci a pokročilým vědeckým metodám, jako je například genealogické testování, dnes naprostá většina případů pohřešovaných osob končí vyřešena.
I přesto však někdy vyšetřovatelé prostě nejsou schopni poskytnout dostatek přesvědčivých důkazů, aby mohli některé z těchto případů poskládat dohromady, a ty zůstávají nevyřešeny. V poslední době se objevilo několik zničujících, velmi podezřelých případů pohřešovaných osob, které do této kategorie rozhodně patří.
V průběhu historie však po celém světě některé případy pohřešovaných osob zanechaly vyšetřovatele a rodiny, kteří se snažili najít odpovědi. Když je důkazů málo nebo žádné a chybí očití svědci, případy pohřešovaných osob tragicky končí jako uzavřené a nevyřešené. Pojďte s námi projít některé z nejzáhadnějších & tragických případů pohřešovaných osob v historii po celém světě.
Let 370 společnosti Malaysia Airlines
Let 370 společnosti Malaysia Airlines opustil letiště v Kuala Lumpuru v Malajsii 8. března 2014. Letadlo zmizelo ve vzduchu na cestě na mezinárodní letiště v hlavním městě Pekingu. Letadlo letělo nad Jihočínským mořem, když řízení letového provozu ztratilo s letadlem spojení.
Vojenský radar dokázal letadlo lokalizovat na svých kanálech a pokračoval ve sledování dráhy letu ještě další hodinu. Letadlo se definitivně odchýlilo od původního letového plánu a zamířilo na západ, přičemž přeletělo Malajský poloostrov i Andamanské moře. Letadlo vypadlo z vojenského radaru přibližně 200 námořních mil severozápadně od ostrova Penang, který se nachází na severozápadě Malajského poloostrova.
Co se stalo s letadlem a 239 lidmi na palubě, zůstává záhadou. Některé trosky byly lokalizovány, avšak samotné letadlo se nikdy nenašlo. Pátrání po troskách v oceánu bylo rozsáhlé a zahrnovalo prohledání 46 00 stop oceánského dna. Pátrání samozřejmě přineslo jen málo výsledků.
Dorothy Arnoldová
Dorothy Arnoldová byla newyorská společenská smetánka a dcera velmi bohatého dovozce parfémů z vyšší společnosti. Dne 12. prosince 1910 Arnoldová opustila rodinný dům a vydala se na Pátou avenue v New Yorku, aby koupila šaty na nadcházející debutantský ples své sestry. Domů se už nevrátila a po tomto dni ji už nikdo nikdy neviděl.
Odcházela z domu s částkou, která by dnes odpovídala přibližně 800 dolarům u sebe. Lze ověřit, že se skutečně dostala na Pátou avenue, kde trochu nakupovala. Koupila si čokoládu a navštívila knihkupectví, kde si koupila několik knih. Před knihkupectvím narazila na svého přítele.
Několik minut si spolu povídaly, než se Arnoldina kamarádka omluvila a šla se svou matkou na oběd. Stejná kamarádka se s Arnoldem setkala ještě jednou přibližně ve 14 hodin na 27. ulici. Kamarádka uvedla, že jí Arnold řekl, že se jde projít do Central Parku, ale nelze ověřit, zda Arnold do parku skutečně došel. Nikdy ji už neviděla.
Beaumontovy děti
Tři děti, dnes souhrnně známé jako Beaumontovy děti, byli tři australští sourozenci, kteří zmizeli v Jižní Austrálii v roce 1966. Děti ve věku čtyři, sedm a devět let zmizely 26. ledna, což je dnes považováno za únos a následnou vraždu. Jejich těla však nebyla nikdy nalezena, takže nelze ověřit, zda se to dětem skutečně stalo.
Několik svědků potvrdilo, že viděli děti na pláži Glenelg ve společnosti vysokého muže, který byl popsán jako muž se světlými vlasy a hubeným obličejem. Je potvrzeno, že tento muž není otcem ani jiným příbuzným rodiny. Proslýchá se, že k zahlédnutí muže v prstě s dětmi došlo také v cukrárně. Totožnost tohoto muže zůstává dodnes záhadou.
Případ vzbudil širokou pozornost australských médií. I dnes, po více než půl století, se případ stále pravidelně objevuje v titulcích různých australských médií. Zůstává jedním z nejznámějších nevyřešených případů v historii Austrálie. Dnes je vypsána odměna ve výši jednoho milionu dolarů pro každého, kdo poskytne konkrétní informace týkající se tohoto případu.
Susan Powellová
6. prosince 2009 navštívil Susan v jejím domě soused rodiny Powellových. Sousedka opustila dům rodiny Powellových v 17 hodin. To bylo naposledy, kdy Susan Powellovou viděl někdo mimo rodinu Powellových. Zajímavé je, že nejprve byla celá rodina Powellových nahlášena jako pohřešovaná. Matka a sestra Joshuy Powella, Susanina manžela, zavolaly a upozornily policii, že děti nebyly ten den odvezeny do školky a rodina není nikde k nalezení.
Policie vtrhla do domu rodiny Powellových v obavě, že se mohli stát obětí otravy oxidem uhelnatým. Dům byl prázdný, ale policie si všimla, že viděla dva skříňové ventilátory, které foukaly vzduch na velmi mokré místo na gauči. Policie našla všechny Susaniny osobní věci včetně peněženky a občanského průkazu. Její mobilní telefon byl později nalezen v jednom z rodinných vozidel, které Joshua Powell řídil.
Joshua Powell se ještě téhož dne vrátil s dětmi do rodinného domu. Susan s nimi nebyla. Když se policie ptala Joshuy na místo jeho pobytu, Powell uvedl, že vzal děti na kempování. Policie navštívila místo, o kterém Joshua tvrdil, že tam je, a neviděla žádné stopy po táboření, které Joshua podrobně popsal. Susan se do rodinného domu nevrátila a nikdo ji už nikdy neviděl. V souvislosti s jejím zmizením nebylo nikdy provedeno žádné zatčení.
Dne 5. února 2012 však sociální pracovnice, která sledovala styk Joshuy Powella s jeho dětmi, zavolala na tísňovou linku poté, co vzala obě Powellovy děti na návštěvu pod dohledem k Joshuovi Powellovi. Sociální pracovnice uvedla, že po jejím příchodu Joshua Powell popadl oba chlapce a zabouchl jí dveře před nosem. Do domu se jí nepodařilo vstoupit.
Když sociální pracovnice čekala na příjezd úřadů, v domě došlo k výbuchu. Joshua Powell a jeho dva synové v domě zemřeli. Úřady potvrdily, že výbuch byl plánovaný a úmyslný. Jako oficiální příčina smrti byla stanovena otrava oxidem uhelnatým, nicméně koroner konstatoval, že obě děti měly také značná sečná poranění na hlavě i na krku.
Natalee Hollowayová
Osmnáctiletá Natalee Hollowayová zmizela na Arubě během slavnostního výletu k ukončení studia na střední škole s některými spolužáky a sedmi učiteli. Učitelé byli povinni se s mladistvými v průběhu dne občas hlásit, ale nemuseli s nimi zůstat po celou dobu.
Policie uvedla, že během vyšetřování zjistila, že teenageři výlet využili k nadměrné zábavě. Hollowayová se jí vehementně účastnila a uvádělo se, že pila celý den. Hollowayová byla naposledy viděna 30. května 2005 přibližně v půl druhé ráno. Naposledy byla viděna, jak nastupuje do auta se sedmnáctiletým Joranem van der Slootem – nizozemským studentem žijícím na Arubě. Nikdy ji již nikdo neviděl.
V souvislosti se zmizením Hollowayové bylo provedeno několik zatčení, včetně van der Sloota. Nebyl však dostatek důkazů, aby bylo možné přistoupit k odsouzení, a podezřelí nikdy nestáli před soudem. Soudce 3. září 2005 nařídil jejich propuštění z vazby.
Megumi Yokota
V listopadu 1977 se třináctiletá Megumi Yokota jednoho dne ztratila, když šla ze školy domů v západojaponském městě Niigata. V době jejího zmizení nikdo nevěděl, co se jí stalo. O několik let později však vyšlo najevo, že mladá dívka byla ve skutečnosti unesena severokorejskými agenty.
V roce 2002 Severní Korea potvrdila, že v době zmizení Megumi Yokoty provozovala v Japonsku program únosů. Japonsko má podezření, že se obětí tohoto programu stalo 17 jeho občanů. Pět z nich bylo v roce 2002 propuštěno, zatímco dalších osm údajně zemřelo v severokorejské vazbě. Bylo oznámeno, že Megumi Yokota zemřela v roce 1994 v Severní Koreji sebevraždou. Její ostatky byly zpopelněny a předány rodině.
Podle japonských úředníků však byly ostatky poskytnuté rodině Yokota testovány na DNA. Výsledky testů byly negativní. Ostatky nepatřily Megumi Yokotové. Někteří členové rodiny Yokota jsou přesvědčeni, že Megumi stále žije v severokorejském zajetí.