Veriformní apendix

Vermiformní apendix

Arterie céka a vermiformního apendixu. (Apendix viditelný vpravo dole, označený jako „vermiformní výběžek“).

Normální umístění apendixu vzhledem k ostatním orgánům trávicí soustavy (čelní pohled).

Latinský

appendix vermiformis

Grayův

předmět č. 249 1178

Systém

Trávicí

Arterie

apendikulární tepna

Vein

.

apendikulární žíla

Předsíň

Střední střevo

MeSH

Apendix

Dorlands/Elsevier

a_54/12147735

Vertikální apendix neboli slepé střevo je úzké, podlouhlý, slepě zakončený nástavec tlustého střeva některých savců. Tato červovitá trubice vystupuje z céka, první části tlustého střeva, poblíž spojení s tenkým střevem. Tato dutá trubice, správněji nazývaná veriformní apendix versus slepé střevo, je přítomna pouze u člověka, některých antropoidních lidoopů a vombata (australský vačnatec) (Winter a O’Dwyer 2001).

Veriformní apendix je navzdory své malé velikosti a nejasné poloze poměrně známý, a to jednak kvůli své náchylnosti ke snadnému infikování bakteriemi, což vede k apendicitidě, jednak proto, že funkce apendixu zůstávala po léta nejasná. Absence jakékoliv známé funkce apendixu byla totiž často uváděným důkazem evoluční teorie původu s modifikací a byla uváděna jako příklad vestigiální struktury – struktury, která měla u savčích předků význam, ale u současného člověka již není funkční nebo je její funkce značně omezená.

V posledních letech však byly objeveny důkazy o určitých užitečných funkcích apendixu jak u plodu, tak u dospělého člověka. To sice není v rozporu s teorií původu s modifikací a zůstávají i další příklady vestigiálních orgánů bez známé funkce (např. oči u slepých jeskynních ryb), ale tento vývoj zdůrazňuje rozvíjející se povahu vědy.

Termín „vermiform“ pochází z latiny a znamená „červovitý vzhled“.“

Velikost a umístění

Přestože většina savců, plazů a ptáků má v první části tlustého střeva jedno nebo párové slepé střevo, je vzácné, že slepé střevo má tenčí pokračování nebo pravý apendix (Winter a O’Dwyer 2001). U těch několika málo savců, kteří mají veriformní apendix, se velikost a struktura apendixu značně liší v závislosti na druhu a věku jedince. Například u člověka je apendix u dítěte delší než u dospělého a po středním věku se ještě zmenšuje (Winter a O’Dwyer 2001). Přibližně 1 ze 100 000 lidí se rodí bez apendixu a vzácněji se rodí se dvěma apendixy (Winter a O’Dwyer 2001).

U lidí se apendix nachází v pravém dolním kvadrantu břicha, přesněji v pravé kyčelní jamce (Paterson-Brown 2007). Jeho poloha v břiše odpovídá bodu na povrchu známému jako McBurneyho bod. Zatímco základna apendixu se nachází v poměrně konstantní poloze, 2 cm pod ileocékální chlopní, poloha špičky apendixu se může lišit od retrocékální polohy nebo polohy za cékem (74 %) přes polohu v pánvi až po extraperitoneální polohu (Paterson-Brown 2007). U vzácných jedinců se situs inversus může být apendix umístěn v levé dolní části. U plodu, kde se poprvé objeví přibližně v šestém týdnu vývoje, je apendix vysoko v břiše, ale později se přesune dolů do své konečné polohy (Winter a O’Dwyer 2001).

U člověka je apendix v průměru dlouhý šest až devět centimetrů (Winter a O’Dwyer 2001), ale může se pohybovat od 2 do 30 centimetrů. U mužů je obvykle delší. Průměr apendixu se obvykle pohybuje pouze mezi 7 a 8 mm a po polovině života může být částečně nebo zcela uzavřen. Nejdelší kdy vyjmutý apendix měřil 26 centimetrů neboli 10,24 palce (Guinness 2007).

Apendix byl poprvé popsán v roce 1521 italským anatomem Berengariem da Carpi, ačkoli se objevil na anatomických kresbách Leonarda da Vinciho z roku 1492 a první zmínka o tom, co mohlo být apendixem, se objevila kolem třetího století našeho letopočtu v díle Aretaios (Winter a O’Dwyer 2001).

Funkce

Biologický účel apendixu u člověka je pro vědce již delší dobu záhadou a stále se o něm spekuluje. Někteří lidé mají vrozenou absenci apendixu a mnoha lidem byl apendix odstraněn kvůli bakteriální infekci (která může způsobit smrt), a přesto nejsou žádné zprávy o zhoršené imunitní nebo gastrointestinální funkci těchto lidí.

Historická interpretace: Nejčastějším vysvětlením je, že slepé střevo je vestigiální struktura, která měla u předků savců důležitou funkci, například pomáhala rozkládat celulózu, ale postupem času ztratila svůj účel a zmenšila se (Kent 2002). Dnes tedy nemá absolutní účel, ale zůstává jako důkaz evolučního původu s modifikací. Joseph McCabe v knize The Story of Evolution (Příběh evoluce) zastává tento názor:

Vermiformní přívěsek, v němž se někteří nedávní autoři lékařských prací marně snažili najít užitečnost, je zmenšený zbytek velkého a normálního střeva vzdáleného předka. Tento výklad by obstál, i kdyby se zjistilo, že má v lidském těle určité využití. Vestigiální orgány jsou někdy tlačeny k sekundárnímu použití, když jejich původní funkce byla ztracena.

Jedním z možných účelů předků, který předložil Darwin (1871), bylo, že slepé střevo sloužilo k trávení listů jako u primátů. Postupem času jsme jedli méně zeleniny a během milionů let se vyvinulo, že tento orgán je menší, aby uvolnil místo našemu žaludku.

Recentní interpretace: Loren Martin, profesor fyziologie na Oklahomské státní univerzitě, tvrdí, že „po léta byla apendixu připisována jen velmi malá fyziologická funkce. Nyní však víme, že apendix plní důležitou úlohu u plodu a u mladých dospělých“ (Rowland 2007). U plodu byly v apendixu 11 týdnů starých plodů nalezeny endokrinní buňky, které produkují sloučeniny (biogenní aminy a peptidové hormony, které přispívají k „biologickým kontrolním (homeostatickým) mechanismům“. U dospělých Martin tvrdí, že apendix funguje jako lymfatický orgán s imunitní funkcí. Experimentálně bylo ověřeno, že apendix je bohatý na lymfoidní buňky bojující s infekcemi, což naznačuje, že by skutečně mohl hrát roli v imunitním systému.

Zahid (2004) podobně předpokládá, že apendix hraje roli jak při výrobě hormonů ve vývoji plodu, tak při fungování „tréninku“ imunitního systému, kdy vystavuje tělo antigenům, aby mohlo produkovat protilátky. Poznamenává, že lékaři v posledním desetiletí přestali odstraňovat apendix při jiných chirurgických zákrocích jako rutinní opatření, protože jej lze úspěšně transplantovat do močových cest, aby se obnovil sval svěrače a rekonstruoval funkční močový měchýř.

Nejnovější výklad: Vědci z Dukeovy univerzity navrhují, že slepé střevo slouží jako bezpečné útočiště pro užitečné bakterie, když je nemoc vyplavuje ze zbytku střeva, což je funkce, která by byla užitečná v řídce osídlených oblastech, kde by si lidé tyto bakterie méně často předávali mezi sebou (AP 2007). To by vysvětlovalo silnou imunitní aktivitu a zjevné zdraví těch, kteří ho v rozvinutých zemích nemají – potenciálně v kombinaci s možností, že silná antibiotika nám brání používat slepé střevo z důvodu, proč se vyvinulo.

Nemoci

Slizniční adenokarcinom hrotu apendixu

Medicínsky je apendix poměrně důležitý kvůli sklonu k bakteriálním infekcím (Kent 2002; Winter a O’Dwyer 2001). To může vést k zánětu apendixu, známému jako apendicitida. Jedná se o nejčastější onemocnění apendixu. Ve Spojeném království onemocní akutní apendicitidou každý rok 1,9 žen a 1,5 mužů na tisíc obyvatel (Winter a O’Dwyer 2001). Další onemocnění, rakovina apendixu, je poměrně vzácné a představuje pouze asi 1 z 200 všech gastrointestinálních malignit. Nejčastějším typem je karcinoidní nádor, na dalším místě je adenokarcinom.

V případě apendicitidy (nebo epityflitidy) prakticky všechny případy vedou k nutnosti odstranění zaníceného apendixu, a to buď laparotomií, nebo laparoskopií. Neléčený apendix praskne, což vede k zánětu pobřišnice, následně k šoku, a pokud se neléčí i nadále, k úmrtí. Hlavním příznakem je bolest břicha, která může být zpočátku neurčitá a špatně lokalizovaná (Winter a O’Dwyer 2001). Bolest často začíná ve středu břicha, kde je podrážděna sliznice žaludku, a pak se s rozvojem stavu přesouvá doprava dolů. Je důležité poznamenat, že to ztěžuje diagnostiku v počátečních stadiích, protože ji může odhalit pouze magnetická rezonance. Zánět slepého střeva se projevuje bolestí v pravém dolním kvadrantu s odrazovou citlivostí (bolest spíše při odstranění tlaku než při tlaku). Projevuje se zejména v McBurneyho bodě, což je 1/3 délky linie vedené od přední horní ilické páteře k pupku. Bolest v bodě (na kůži) se obvykle objevuje až ve chvíli, kdy je zaníceno i parietální peritoneum. Pro zánět slepého střeva je rovněž charakteristická horečka a reakce imunitního systému. Pokud je přítomna bolest břicha, je důležité navštívit lékaře.

Diagnostika je tak obtížná, že mnoho odstraněných slepých střev bylo shledáno zdravými (včetně až třiceti procent v jedné švédské studii) (Kent 2002). Diagnostika se sice zlepšuje s rozvojem zánětu, ale toto zpoždění také zvyšuje nebezpečí prasknutí apendixu (Kent 2002).

Chirurgické odstranění vermiformního apendixu se nazývá apendicektomie (nebo apendektomie). Tento zákrok se obvykle provádí jako neodkladný výkon, pokud pacient trpí akutním zánětem slepého střeva. Pokud není k dispozici chirurgické zařízení, používají se intravenózní antibiotika k oddálení nebo zamezení vzniku sepse; nyní se uznává, že mnoho případů se vyřeší při neoperativní léčbě. V některých případech apendicitida zcela ustoupí; častěji se kolem apendixu vytvoří zánětlivý útvar. To je relativní kontraindikací operace.

Viz také

• Homologie (biologie)

• Associated Press (AP). 2007. Vědci možná našli účel slepého střeva: Zdánlivě zbytečný orgán může produkovat a chránit dobré zárodky pro vaše střeva. Associated Press 5. října 2007. Získáno 1. listopadu 2007.

• Darwin, Charles. 1871. Původ člověka a výběr ve vztahu k pohlaví. Londýn: John Murray.

• Fisher, R. E. 2000. Apendix primátů: A reassessment (Přehodnocení). Anat Rec. 261: 228-236. Převzato 1. listopadu 2007.

• Guinnessovy světové rekordy. 2007. Největší odstraněný apendix. Guinessovy světové rekordy. Získáno 1. listopadu 2007.

• Kent, M. 2002. Jídlo a fitness: A Dictionary of Diet and Exercise (Slovník stravy a cvičení). Oxford reference online. Oxford: Oxford University Press. ISBN 0198631472.

• McCabe, J. 1997. Příběh evoluce. Projekt Gutenberg. Převzato 1. listopadu 2007.

• Paterson-Brown, S. 2007. Akutní břicho a střevní obstrukce. Kapitola 15 in O. J. Garden, A. W. Bradbury, J. L. R. Forsythe a R. W. Parks. 2007. Principles and Practice of Surgery, 5. vydání. Churchill Livingstone Elsevier. ISBN 9780443101571.

• Rowland, R. 2007. Jaká je funkce lidského slepého střeva? Mělo kdysi nějaký účel, který se mezitím ztratil? Scientific American. Získáno 1. listopadu 2007.

• Winter, A. a P. J. O’Dwyer. 2001. Dodatek. In C. Blakemore a S. Jennett, The Oxford Companion to the Body. New York: Oxford University Press. ISBN 019852403X.

• Zahid, A. 2004. Vermiformní apendix: Ne zbytečný orgán. J Coll Physicians Surg Pak 14: 256-258.

Všechny odkazy vyhledány 8. května 2020.

• „The vestigiality of human vermiform appendix: A Modern Reappraisal“ – argument evoluční biologie, že apendix je vestigiální.

Trávicí soustava – editace

Ústa | hltan | jícen | žaludek | slinivka břišní | žlučník | játra | tenké střevo (dvanáctník, jejunum, ileum) | tlusté střevo | slepé střevo | konečník | řitní otvor