„Síla starozákonního učení o dějinách – snad bod, v němž byli starověcí Židé nejoriginálnější a odpoutali se od náboženského myšlení ostatních národů kolem sebe – spočívala právě v oblasti pravd, které pramenily z úvah o katastrofách a kataklyzmatech,“ napsal Butterfield v knize „Křesťanství a dějiny“ (1949). „Je téměř nemožné správně ocenit vyšší vývoj historické reflexe Starého zákona jinak než v jiné epoše, která zažila (nebo se ocitla tváří v tvář) kolosální kataklyzma.“
Američané potrestaní hrůzami války se obrátili k víře, aby hledali pravdu a smysl. Koncem čtyřicátých let minulého století byly podle Gallupových průzkumů více než tři čtvrtiny Američanů členy nějaké modlitebny, zatímco dnes jich je asi polovina. V roce 1954 přidal Kongres do slibu věrnosti slova „pod Bohem“. Někteří to později nazvali třetím velkým probuzením.
Dnes svět čelí dalšímu okamžiku kataklyzmatu. Ačkoli je pandemie méně ničivá než druhá světová válka, přetváří každodenní život a ničí globální ekonomiku způsobem, který působí apokalypticky.
Zkušenost je nová a dezorientující. Až dosud byl život klamně snadný. Život našich předků byl naopak zaručeně krátký a bolestivý. Ti šťastnější přežili narození. Ti šťastnější přežili dětství. Teprve v posledních 200 letech se lidstvo skutečně rozjelo. Nyní proplouváme anomálním světem klimatizace, center tísňového volání, paracetamolu a kapesních počítačů obsahujících téměř veškeré lidské znalosti. Přírodu jsme zredukovali na „spoutanou podobu podmaněného monstra“, jak to kdysi vyjádřil Joseph Conrad, a převzali jsme kontrolu nad svým osudem. Bůh se stal irelevantním.
Kdo nás teď zachrání, když se monstrum osvobodilo?
„Lidé se mohou dožít vysokého věku ve dnech relativního klidu a mírového pokroku, aniž by se kdy vyrovnali s vesmírem, aniž by si kdy živě uvědomili problémy a paradoxy, s nimiž nás lidské dějiny tak často konfrontují,“ napsal Butterfield. „My ve dvacátém století jsme byli obzvláště zhýčkaní, neboť lidé Starého zákona, staří Řekové a všichni naši předkové až do sedmnáctého století prozrazovali ve své filozofii a pohledu na svět strašlivé vědomí nevyzpytatelnosti lidského života a nejisté povahy lidské existence v tomto riskantním vesmíru.“
Uplynulé čtyři roky byly jedny z nejkontroverznějších a nejtrapnějších v americké historii. Hádky o malichernosti způsobily, že veřejnost je zběsilá a rozdělená a zapomíná na transcendentní věci. Pandemie však zemi pokořila a milionům lidí znovu otevřela oči pro tento riskantní vesmír.
„Samotná ponurost utrpení někdy přivádí lidi k hlubšímu pochopení lidského osudu,“ napsal Butterfield. Někdy „teprve kataklyzma,“ pokračoval, „umožní člověku uniknout ze sítě, kterou si kolem sebe s takovou námahou utkal.“
Pro společnosti založené na biblické tradici nemusí kataklyzma znamenat konec. Jsou výzvou k pokání a probuzení. V době, kdy pandemie koronaviru podrobuje americké nemocnice děsivé zkoušce, mohou Američané najít útěchu na stejném místě jako Butterfield. Velký boj může přinést velkou jasnost.
„Staří Hebrejci díky vnitřním zdrojům a bezkonkurenčnímu vedení proměnili svou tragédii, proměnili samotnou svou bezmocnost v jeden z půltuctu tvůrčích momentů světových dějin,“ napsal Butterfield. „Zdá se, že jedním z nejjasnějších a nejkonkrétnějších faktů dějin je skutečnost, že lidé s duchovními zdroji mohou nejen vykoupit katastrofu, ale proměnit ji ve velkolepý tvůrčí moment.“
Mohl by zhoubný virus vést k velkolepému tvůrčímu momentu v dějinách Ameriky? Objeví Američané, otřesení realitou rizikového vesmíru, znovu Boha, který se prohlásil za svrchovaného vládce nad každou katastrofou?“
Pan Nicholson je prezidentem projektu Philos.
.