V Roswellu v Novém Mexiku se tento měsíc přesně před sedmi desetiletími objevili první zelení mužíčci.
Ale to předbíháme.
Začněme blíže k začátku. Dne 14. června 1947 projížděli rančer jménem W. W. „Mac“ Brazel a jeho syn Vernon po svém ranči asi 80 mil severozápadně od Roswellu, když narazili na něco, co nikdy předtím neviděli. Byla to, podle Brazelových slov, „velká plocha světlých trosek tvořených gumovými pásy, alobalem a poměrně tvrdým papírem a tyčinkami.“
Kovově vypadající lehká tkanina byla roztroušena, roztříštěna po štěrku a sagebrushi pouště v Novém Mexiku. Brazel nevěděl, co si s nově nalezenými předměty počít, ani jak se na pozemku ocitly, a tak 4. července posbíral všechny záhadné trosky, které našel. Dne 7. července je všechny odvezl do Roswellu a předal šerifovi Georgi Wilcoxovi.
Wilcox byl také zmatený.
Ve snaze získat odpovědi kontaktoval plukovníka „Butche“ Blancharda, velitele 509. kompozitní skupiny Roswellského vojenského letiště, která se nacházela kousek za městem. Blanchard byl v koncích. Postupoval po velitelské hierarchii a rozhodl se kontaktovat svého nadřízeného, generála Rogera W. Rameyho, velitele 8. letecké armády ve Fort Worthu v Texasu.
Blanchard také vyslal majora Jesseho Marcela, zpravodajského důstojníka ze základny, aby provedl důkladnější šetření. V doprovodu šerifa a Brazela se Marcel vrátil na místo a posbíral všechny „trosky“. Když se snažili zjistit, o jaký materiál se jedná, rozhodl se Marcel učinit veřejné prohlášení. Dne 8. července vyšlo Marcelovo vyjádření v místních odpoledních novinách Roswell Daily Record spolu s titulkem: „RAAF zachytila létající talíř na ranči v Roswellu.“
Tělo článku obsahovalo dramatickou, památnou větu: „Zpravodajská kancelář 509. bombardovací skupiny na vojenském letišti v Roswellu dnes v poledne oznámila, že se na poli dostal do držení létající talíř.“
„Zřejmě bylo z pohledu letectva lepší, že tam byla havarovaná ‚mimozemská‘ kosmická loď, než říct pravdu,“ říká Roger Launius, nedávno penzionovaný kurátor historie vesmíru ve Smithsonově Národním muzeu letectví a kosmonautiky ve Washingtonu, D.C.
„Létající talíř bylo snazší přiznat než projekt Mogul,“ dodává Launius se smíchem v hlase. „A tím jsme se pustili do závodů.“
Bylo to po skončení druhé světové války, v době, kdy jaderné zbraně vrhaly dlouhý stín. Mluvit pravdu nebylo prioritou a nastalou situaci podtrhovaly pozoruhodně neobvyklé události.
Všude, kam jste se v roce 1947 podívali, se přerozdělovala globální, společenská a politická šachovnice. Sovětský svaz si v novém poválečném vakuu začal nárokovat východoevropské národy pro sebe. Hlas Ameriky začal do východního bloku vysílat v ruštině a propagovat zásady americké demokracie. Spojené státy vyslaly do vesmíru rakety V2 s nákladem semen kukuřice a ovocných mušek. Bulletin atomových vědců spustil „hodiny soudného dne“ a připravoval se Marshallův plán na obnovu válkou zničené Evropy. Není divu, že se v horkém létě toho roku začalo mluvit o létajících talířích.
21. června námořník Harold Dahl prohlásil, že na obloze poblíž ostrova Maury v Pugetově zálivu ve státě Washington viděl šest neidentifikovaných létajících objektů. Druhý den ráno byl podle Dahla vyhledán a vyslechnut „muži v černém“.
Tři dny po Dahlově pozorování oznámil amatérský pilot Kenneth Arnold, že na obloze u hory Mount Rainer ve státě Washington spatřil létající talíř.
„UFO nejsou nic neobvyklého,“ říká Launius. „Jsou to prostě neidentifikovatelné věci, které vidíte na obloze. Všichni jsme je pravděpodobně viděli. A když se budete dívat dostatečně dlouho, pravděpodobně nakonec přijdete na to, na co se to díváte. Nejsou to mimozemšťané.“
Koncem roku 1947 zachvátila celosvětovou mentalitu masová hysterie, kdy jen v posledních šesti měsících toho roku bylo zaznamenáno více než 300 údajných pozorování „létajících talířů“.
„Ne že by někdy existoval nějaký věrohodný důkaz, který by tato pozorování potvrzoval,“ dodává Launius.
Začátkem července 1947 zaslechl Brazel příběhy o létajících talířích na severozápadě Pacifiku. Tato pozorování ho podnítila k tomu, aby svůj objev ukázal úřadům, ale pouhý den poté, co letectvo oznámilo, že se mu létající talíř dostal do rukou, roswellské ranní noviny tuto historku vyvrátily.
Uveřejněné prohlášení ministerstva války ve Washingtonu tvrdilo, že trosky shromážděné na Brazelově ranči jsou zbytky meteorologického balónu, a ranní noviny Roswell Dispatch s titulkem „Armáda vyvrací roswellský létající disk, zatímco svět se tetelí vzrušením“ učinily 9. července příběhu přítrž.
„Ale tady to musíme podpořit,“ říká Launius. „To, co se skutečně dělo, bylo něco, čemu se říkalo projekt Mogul.“
V rámci tohoto tajného programu vypouštěla americká vláda do ionosféry výškové balóny v naději, že bude monitorovat ruské jaderné testy. „Rusové by získali jadernou zbraň až v roce 1949,“ dodává Launius. „Ale to jsme v roce 1947 nevěděli.“
A Launius dodává, že díky nové, děsivě silné zbrani a měnící se geopolitické situaci to byla doba paranoie.
Přesto, pokud vláda fámu o mimozemských návštěvnících utlumila, v myslích veřejnosti tak snadno nezemřela.
„Ale to bylo opravdu všechno,“ říká Launius. „Debata byla u konce. Měl to být konec spekulací. Podle vlády byla záležitost uzavřena. Trosky pocházely z meteorologického balonu.“
To však samozřejmě nebyl konec.
Vláda měla v roce 1948 vydat zprávu o tom, čemu se nyní říká „Roswellský incident“. V roce 1950 napsal Frank Scully, reportér časopisu Variety, knihu Behind the Flying Saucers (Za létajícími talíři), která podrobně popisovala setkání s mimozemšťany od severozápadního Pacifiku až po města Aztec a Farmington v Novém Mexiku, kde nyní prý mimozemšťané přistávali se svými letadly na dvorcích lidí.
V té době se nadšení pro létající talíře rozšířilo všude od Belgie po Rusko a Japonsko. Fáma, která začala jako pohodlná lež pro letectvo, se stala rozptýlením pro americkou vládu, která byla nyní hluboko ve svých projektech monitorování jaderných zbraní. „Letectvo však v žádném případě nehodlalo přiznat, co dělá,“ říká Launius.
Projekt Mogul probíhal z Washingtonu a Národní laboratoře Los Alamos v Novém Mexiku, přičemž některé starty balonů ve velkých výškách se uskutečnily ve vysoké poušti poblíž hranic státu s Texasem.
Typicky se balon Projektu Mogul vyslaný do velké výšky táhl od špičky k ocasu 657 metrů, což je o 102 metrů více než Washingtonův památník a dvakrát více než Socha Svobody.
Když balóny letěly v horním proudu směrem k Rusku, táhl se za nimi dlouhý ocas vybavený různými typy snímacích a odposlouchávacích zařízení.
„Ale s tímto jedním balónem se zřejmě něco stalo,“ říká Launius. „Vrátil se zpět na Zemi a pravděpodobně byl rozptýlen po širokém okolí.“
Přestože velká část dokumentace o projektu Mogul byla nyní odtajněna, Launius říká, že civilní přístup k informacím nedokázal zastavit vábení mimozemského života.
Protože americká vláda nyní zuřivě prováděla jaderné testy – jak v jižním Pacifiku, tak později na nevadském testovacím polygonu – hermetické mlčení kolem tajných vládních programů zanechalo určitou část občanů podezřívavou. Pozorování UFO pokračovala.
„Pak se dostáváme na konec 70. a začátek 80. let,“ říká Launius. „A v tomto období došlo ke skutečnému nárůstu zájmu o mimozemšťany, od filmů po knihy a další věci.“
Filmy jako Hvězdné války, Blízká setkání třetího druhu a ET a desítky knih na toto téma opět vynesly mimozemšťany do popředí zájmu veřejnosti.
„V té době,“ říká Launius, „dostala lidská představivost na frak.“
Najednou se objevily zvěsti o regulérním mimozemském životě na Zemi, nemluvě o havarovaných kosmických lodích. Nyní se objevily historky o dvou mimozemských lodích, které v červnu 1947 havarovaly v Novém Mexiku a rozmetaly svůj obsah a drobné zelené posádky po krajině. Zanedlouho byl jakýkoli tajný vládní majetek – od jaderných zařízení po technické lokality – podezřelý z toho, že se v něm nacházejí zesnulí nebo uvěznění mimozemšťané.
Nejvýrazněji se to projevilo v Oblasti 51, zakázaném letišti a zařízení pro konstrukci a vývoj letadel uvnitř Nevadského testovacího areálu, asi 90 minut severně od Las Vegas. Proslýchalo se, že mimozemšťané z roswellské kosmické lodi a dalších havarovaných lodí jsou buď pitváni, nebo zasouváni do válcovitých skleněných nádrží obsahujících gelovité konzervační látky.
K utlumení spekulací nepomáhala ani vláda. Na svých nejutajovanějších místech umisťovala velké a jednoznačné cedule „Zákaz vstupu“, často s upozorněním pro ty, kteří na ně vstoupili nelegálně: „Použití smrtící síly povoleno.“
A hysterie kolem mimozemšťanů se stala ještě šílenější. Počátkem devadesátých let 20. století vznikl celosvětový UFO a mimozemský průmysl, který se opíral o mizivé důkazy. Přibývalo filmů. Více knih. Více novinových a časopiseckých článků, více televizních zpravodajských relací a pořadů zaměřených na návštěvníky z vesmíru.
V Roswellu už obyvatelstvo nějakou dobu vydělávalo na šílenství kolem mimozemšťanů. Ve městě sídlilo Mezinárodní muzeum a výzkumné středisko UFO, a dokonce i místní obchod Wal-Mart se zapojil do této akce a vyzdobil své stěny a výlohy velkohlavými mimozemšťany se zelenou kůží. Občanská pečeť Roswellu nese umělecké ztvárnění mimozemšťana a exteriér místního McDonaldu ve městě má dostatek doplňků založených na vesmírných plavidlech, aby vypadal jako loď připravující se ke startu do nějaké vzdálené galaxie. Podél hlavní ulice města se v místních obchodech prodávají hračky mimozemšťanů, létající talíře a další mimozemské předměty.
Roger Launius působil jako hlavní historik NASA a zasedal v několika vyšetřovacích komisích, které diskutovaly o tom, co by mohlo existovat mimo Zemi, ale zdá se, že ho spíš než cokoli jiného baví 70 let trvající hysterie kolem „Roswellského incidentu“.
„No, jediné, co opravdu vím,“ říká, „je, že UFO jsou přesně to. Jsou to neidentifikované objekty pozorované ve vzduchu. Ale to nejsou mimozemšťané.“
(ROSWELL DAILY RECORD a ROSWELL DAILY RECORD (stylizovaný) jsou ochranné známky společnosti Roswell Daily Record, Inc.“
.