Na tuto otázku lze uspokojivě odpovědět pouze tehdy, je-li uveden konkrétní kontext. Například:
A: Rozešla jsem se se svým přítelem, protože mě podváděl.
B: How’dja know? = Jak jsi to věděla? protože věta A je v minulém čase.C: Většina Američanů vlastní AK-47.
D: How d’you know? = Jak to víš? protože věta C je přítomný čas.E: I’ll shoot my girlfriend if she cheat on me.
F: How’d you know? = Jak bys to věděl? protože věta E je budoucí podmínka.
Všimněte si, že jsem změnil souvětné tvary. Udělal jsem to proto, že by se změnila výslovnost mluvených anglických vět. To neznamená, že by se změnila psaná podoba. Ne každý může, chce nebo se obtěžuje poskytnout čtenářům přesný fonetický přepis toho, jak by takové věty vyslovil.
Další poznámka: V dialogu E-F je nejméně pravděpodobné, že bude použito „jak jsi to udělal“. Myslím, že většina rodilých mluvčích by řekla Jak bys to věděl? Já vím, že bych.“
Nejednoznačné věty jsou stálým problémem ve všech jazycích. Posluchači a čtenáři je musí interpretovat, jak nejlépe dovedou. Pokud se však aktivně účastníte rozhovoru, můžete vždy požádat mluvčího o vysvětlení. Když čtete, musíte použít vodítka v přečteném úryvku diskurzu, abyste se zorientovali. Obvykle to není nijak strašně obtížné, ale není zaručeno, že se vždy trefíte, navzdory důvěře mnoha spisovatelů, že čtenáři vždy dokážou číst jejich myšlenky.