Jednou z největších výhod jízdy oregonskou divočinou je, že se člověk nikdy nemusí doopravdy nudit. Za zatáčkou se vždycky najde nějaké malebné městečko nebo úchvatný výhled, u kterého stojí za to zastavit. A – což je podle mě nejlepší – náhlá cedule lákající řidiče, aby sjeli ze silnice a vydali se do lesa na náhlý výlet.
Takže pokud se někdy budete motat po dálnici 101, třeba na výlet do Tillamooku nebo z něj, určitě si udělejte zajížďku a zchlaďte se u vodopádů Munson Creek. Je zastrčený v lesním porostu, který není tak docela součástí státního lesa Tillamook, i když prostředí je mu vděčně podobné. Místo toho je tento krásný vodopád součástí méně prozkoumaného státního parku Munson Creek Falls.
Výlet je jednoduchý a trvá necelou míli. Stezka je nenáročná, vede do kopce a vine se podél potoka Munson Creek skrz kaňon. Stráně stezky jsou bohaté na západní červený cedr, douglasku tisolistou, javor velkolistý a červenou olši. Sezónně zde kvetou trilky, korýši a fialky a dozrávají lososové bobule, které odměňují šťastné kolemjdoucí turisty. V oblasti se také nachází druhý nejvyšší smrk sitka na světě – jeho šířka je neuvěřitelných osm metrů a výška 260 metrů.
Vodopád najdete po sérii kamenných schodů na konci stezky, které vedou na vyhlídkové místo. Zde se Munson Creek řítí z čedičových skal do hluboké kotliny ve výšce 319 stop, což z něj činí nejvyšší vodopád v oregonském Pobřežním pásmu. U paty vodopádu se nachází příhodné místo pro piknik, které je v letních měsících skvělým místem k ochlazení v mlze.
Všimněte si, že podle nedávných zpráv turistů způsobily zimní bouře, že závěrečný úsek stezky zatarasily popadané stromy. Zkušení turisté mohou tyto překážky samozřejmě ignorovat, ale cestovatelé, kteří doufají v čistou cestu, by se na tuto túru mohli vydat až po průjezdu pracovníků údržby stezky.