Výšková nemoc může bránit etnické integraci na nejvyšších místech světa

Etnická segregace v zemích rozkládajících se na nejvyšších místech světa může být podle jedné z prvních studií zkoumajících vliv nadmořské výšky na etnickou demografii posílena biologickou tolerancí různých národů vůči nadmořské výšce.

Výzkum Princetonské univerzity publikovaný v časopise Applied Geography naznačuje, že lidem pocházejícím z nízko položených oblastí může přirozeně bránit v cestě do oblastí, jako je Tibetská náhorní plošina, Andy nebo Himálaj, výšková nemoc, která je způsobena nízkou koncentrací kyslíku ve vzduchu a může být životu nebezpečná. V důsledku toho se může homogenita místního obyvatelstva s nadmořskou výškou zvyšovat. U národů, které sdílejí lidé pocházející z vysokohorských a nížinných oblastí, může toto rozdělení potenciálně zvýšit etnické napětí.

Vědci zkoumali Tibet a zjistili, že nadmořská výška silně ovlivnila polohu obyvatelstva okolního regionu – Číňanů Han, kteří tvoří 92 % čínské populace a pocházejí z východních nížin země. Tibet má průměrnou nadmořskou výšku zhruba 14 370 stop (4 380 metrů) nad mořem. Výzkumníci zjistili, že počet osad s velkým počtem chanských Číňanů dosahuje vrcholu přibližně ve výšce 8900 stop (2700 metrů), zatímco počet tibetských osad se začíná snižovat až za hranicí 17 000 stop (5200 metrů). Výzkumníci připisují náhlý pokles chanské čínské populace výškové nemoci a citují existující výzkumy, které ukazují, že chanští Číňané jsou skutečně náchylní k výškové nemoci v oblastech, ve kterých se daří Tibeťanům.

Výzkum z Princetonské univerzity naznačuje, že nadmořská výška může etnickým skupinám pocházejícím z nízko položených oblastí bránit ve vstupu do oblastí s vysokou nadmořskou výškou, jako je Tibetská náhorní plošina a Andy, což může způsobit etnickou segregaci a napětí. Vědci zkoumali tradiční a současnou přítomnost Chanů v tibetské domovině. Na mapě (nahoře) 1 960 sídel bylo vyznačeno, zda má daná lokalita hanský (červené tečky) nebo tibetský (modré tečky) název. Přítomnost tradičně čínských měst dosáhla vrcholu v nadmořské výšce 8 900 stop, tj. 2 700 metrů (žluté oblasti). Zatímco největší počet sídel s tibetským názvem je ve výšce 14 760 stop neboli 4 500 metrů (bílá plocha). (Obrázek T. Wangyal Shawa)

První autor Christopher Paik, který se studie ujal jako postdoktorand v rámci projektu Empirické studie konfliktů na Princetonské škole Woodrowa Wilsona pro veřejné a mezinárodní záležitosti, uvedl, že tento výzkum přináší nový rozměr do studia toho, jak terén ovlivňuje demografické vzorce. V této oblasti se již zkoumá role faktorů, jako je kvalita půdy a přístup k moři. Díky biologickým účinkům nadmořské výšky je podle něj nadmořská výška obzvláště objektivním a spolehlivým měřítkem, které pomáhá určit a pochopit, jak se formují populace v nejvyšších oblastech světa.

„Existuje jen velmi málo výzkumů o vlivu nadmořské výšky na migrační vzorce,“ řekl Paik, který nyní působí jako odborný asistent politologie na New York University Abu Dhabi. „Jednou z příjemných věcí na použití tohoto geografického ukazatele jako nezávislé proměnné je, že při určování nadmořské výšky regionu nedochází k žádnému lidskému zásahu, protože je stanovena přírodou.“

„Spíše než abychom tvrdili, že existuje pouze korelace mezi vzorci osídlení a nadmořskou výškou, náš výzkum jde o krok dál a naznačuje, že nadmořská výška může přímo určovat vzorce osídlení, které vidíme dnes. Je zde příčinná souvislost,“ řekl Paik.

Výzkumníci použili údaje ze sčítání lidu v Číně z roku 2000, aby určili podíl Chanů žijících v jednotlivých osadách. Osady, kde alespoň třetinu obyvatelstva tvoří Chanové (oranžové a červené tečky), jsou soustředěny na dolních okrajích Tibetské náhorní plošiny v nadmořské výšce kolem 8 900 metrů. (Obrázek T. Wangyal Shawa)

Oddělení, které vyplývá z těchto vzorců osídlení, by mohlo vést k větším etnickým třenicím, řekl Paik. Současnou studii inicioval v návaznosti na nepokoje v Tibetu v roce 2008, sérii protestů, které vedly k uvěznění, zadržení a střetům s čínskými bezpečnostními silami. Paik si všiml, že k nejsilnějším výbuchům násilí docházelo v oblastech Tibetu s nejnižší relativní koncentrací Chanů – v regionech, které mají také nejvyšší nadmořskou výšku. (Paik v současné době pracuje na článku, který koreluje nižší míru násilí během nepokojů v roce 2008 s nižší nadmořskou výškou a větší integrací Tibeťanů/Hanů.)

Paik a spoluautor T. Wangyal Shawa, který vede Mapové a geoprostorové informační centrum v Princetonské knihovně Lewis, použili údaje z čínského sčítání lidu z roku 2000, aby zjistili počet chanského obyvatelstva v osadách v tradiční tibetské domovině, která zahrnuje Tibetskou autonomní oblast a tibetské autonomní prefektury a okresy v čínských provinciích Čching-chaj, Kan-su, S‘-čchuan a Jün-nan. Zjišťovali také přítomnost Chanů v minulosti prostřednictvím map a databáze vytvořené společností Shawa, které uvádějí, zda je oficiální název 1 960 osad v této oblasti chanský, tibetský nebo obojí.

Průměrná nadmořská výška 1 960 zkoumaných měst byla 12 500 stop (3 810 metrů) nad mořem a pouze 23 procent mělo chanský název. Počet tibetských názvů měst (tečkovaná čára) klesá až v nadmořské výšce 17 000 stop (5 200 metrů) poté, co dosáhl vrcholu ve výšce 14 760 stop (4 500 metrů) (svislá červená čára). (Obrázek s laskavým svolením Christophera Paika)

Výzkumníci zjistili podobný vzorec rozložení měst, kde alespoň třetinu obyvatelstva tvoří Chanové, a tradičních chanských osad – většina se nachází níže než 8 900 stop nad mořem. Žádné město s čínským názvem neexistuje ve výšce nad 15 000 stop (4 600 metrů). Mezitím největší počet osad s tibetským názvem stojí v jen o málo nižší nadmořské výšce 14 760 stop (4 500 metrů), což je oblast, která má podle sčítání minimum chanských obyvatel.

„Výsledek naznačuje, že existuje přímý vliv nadmořské výšky v současnosti i v historických vzorcích osídlení,“ řekl Paik. „Na jedné straně existují sídla, kam přišli Han Číňané zhruba před 400 lety a zapustili v tomto regionu kořeny, což usnadňuje příchod migrantů. To poskytuje kanál, kterým tam dnes žije více Číňanů, protože tam žili i jejich předkové.“

„Pokud by však historické osídlení bylo jediným kanálem, kterým nadmořská výška ovlivnila současné vzorce osídlení, pak by neexistoval přímý vliv nadmořské výšky prostřednictvím výškové nemoci, který stále pozorujeme,“ řekl Paik. „Han Číňané stále trpí výškovou nemocí a zdá se, že vliv na osídlení přetrvává i dnes.“

Paik a Shawa odkazují na nejméně 10 studií, které se zabývají genetickou adaptací krevních buněk a plicní tkáně Tibeťanů na podmínky života ve výškách s nízkým obsahem kyslíku – toleranci, kterou podle výzkumu sdílejí s obyvateli And v zemích, jako je Bolívie.

Han Číňané nemají tuto predispozici ani v moderní době. Vědci citují článek z roku 2009 v časopise Clinica Chimica Acta, který zkoumal genetickou náchylnost čínských dělníků z kmene Chan k plicnímu edému – potenciálně smrtelnému nahromadění tekutiny v plicích -, k němuž došlo při stavbě železnice Qinghai-Tibet dokončené v roce 2005.

„Hlavním přínosem tohoto výzkumu je poukázat na to, že geografie má význam pro etnické demografické vzorce,“ uvedla Enze Han, docentka politiky a mezinárodních studií na Londýnské univerzitě. Han, který se na výzkumu nepodílel, ale je s ním obeznámen, souhlasí s výzkumníky, když píší, že moderní technologie a doprava usnadňují migraci do vysokohorských oblastí.

Paik však řekl, že rozložení obyvatelstva, které on a Shawa dokumentují, ukazuje, že geografie – prostřednictvím výškové nemoci – nadále hraje silnou roli v regionální rozmanitosti navzdory moderním přívlastkům, jako je železnice Qinghai-Tibet a vládní iniciativy, jako je čínský Program západního rozvoje.

„Zdá se, že politika etnické integrace dlouhodobě funguje, ale bude těžší ji realizovat v oblastech s vyšší nadmořskou výškou,“ řekl Paik. „Zdá se, že existuje dostatečně silný vliv nadmořské výšky na vzorce osídlení, takže i když se tam snažíte o integraci, příroda působí proti těmto iniciativám.“

Příspěvek „Nadmořská výška a adaptace: A study of geography and ethnic division“ byl publikován v červnu 2013 v časopise Applied Geography. Tato práce byla podpořena grantem Úřadu pro vědecký výzkum vzdušných sil (AFOSR) číslo přidělení FA9550-09-1-0314.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.