V roce 1991 jsme v naší laboratoři předběžně zavedli Ackermanovu a Magana-Garcíovu klasifikaci pro získané melanocytární névy. Brzy jsme si uvědomili, že každý získaný intradermální melanocytární névus lze snadno zařadit do Unnova nebo Miescherova vzoru a že tato klasifikace má jak klinické důsledky, tak významné histologické rozdíly. Rozhodujícím rozlišovacím znakem mezi Unnovým a Miescherovým névem je to, že Unnův névus je téměř čistě adventiciální léze omezená na rozšířenou papilární dermis a mnohdy i na perifolikulární dermis. U Miescherova névu melanocyty difúzně infiltrují jak adventiciální, tak retikulární dermis ve tvaru klínu. S ohledem na tyto pojmy lze každý získaný intradermální melanocytární névus snadno klasifikovat jako Unnův nebo Miescherův. Studovali jsme 751 získaných melanocytárních névů; 458 (61 %) z nich bylo intradermálních; z nich bylo 234 Unnových névů a 224 Miescherových névů. Osmdesát tři procent névů z hlavy a krku byly intradermální névy, zatímco na trupu a končetinách byly nejčastější junkční a složené névy (56 %). Při rozdělení intradermálních névů na Unnův a Miescherův vzor vyšlo, že 91 % Miescherových névů nacházejících se na obličeji a 94 % intradermálních névů na obličeji byly Miescherovy névy. Naproti tomu 87 % Unnových névů nacházejících se na krku, trupu a končetinách a 96 % intradermálních névů z těchto lokalit byly Unnovy névy. Pouze na pokožce hlavy nebyla zjištěna jasná převaha jednoho typu intradermálního névu. U řady dalších histologických charakteristik významně převažovaly (P = 0,000) buď Unnovy, nebo Miescherovy névy. Unnovy névy měly více: junkčních hnízd nad intradermální složkou (40 % oproti 20 %), radiální vzor intradermálních hnízd (38 % oproti 0 %), cévní štěrbiny lemované buňkami névu (48 % oproti 4 %) a zrání do hloubky (94 % oproti 0 %). Miescherovy névy měly více: pilosebaceózních folikulů uvnitř névu (100 % oproti 51 %), subnevisové folikulitidy (12 % oproti 1 %), velkých izolovaných melanocytů podél bazální epidermální vrstvy (47 % oproti 11 %), vícejaderných névocytů (89 % oproti 44 %) a adipocytů uvnitř névu (53 % oproti 11 %). Závěrem lze říci, že Unnův a Miescherův névus jsou 2 podskupiny získaných melanocytárních névů s klinickými důsledky a významnými histologickými rozdíly. Na základě jejich histologické struktury je navržena histogenetická hypotéza.