Podíváme-li se zpět, jak to všechno začalo, zjistíme, že po celém světě se otázky sexu a pohlaví vyjadřovaly v ústních tradicích, jako jsou mýty a příběhy o původu, pohádky, zvířecí bajky, milostné básně nebo kolébavé písně a přísloví. Taková ústní „moudrost“, předávaná z generace na generaci, představuje fascinující kulturní historii. Přísloví, nejmenší literární žánr na světě, jsou nejvýmluvnější součástí tohoto sériového vyprávění o lidstvu. Jsou zde naším hlavním tématem, ale první stručný pohled na to, jak vznikli muži a ženy, jak je prezentují mýty o stvoření, je poučným vstupním bodem.
Stará moudrost, že muži a ženy jsou utvořeni ze stejné hlíny, musela inspirovat příběh o Adamově první ženě, kterou Bůh stvořil ze stejného prachu jako Adama. Nejmenovala se Eva, ale Lilith. To, že byli stvořeni na stejném základě, mělo hrozné následky, protože Lilith chtěla mít sex navrch a trvala na svém právu. Podle některých variant to Adam odmítl, rozvedl se s ní a poslal ji pryč, ale v jiných verzích to byla ona, kdo ho opustil. Vyslovila jméno Boží, vzlétla z ráje do vzduchu a odešla k Rudému moři. Bůh poslal anděly, aby ji chytili a přivedli zpět k Adamovi, a pohrozil jí, že pokud s ním nepůjde, ztratí denně stovku svých démonických dětí, ale i tomu dala přednost před návratem k Adamovi. Od té doby se Evě (své sokyni) mstí tím, že škrtí děti a polyká sperma mužů, kteří v noci spí sami.
Ústní vyprávění konžského národa Kuba vypráví o tom, že na počátku má Bůh nemocný žaludek. Je mu tak zle, že ho bolí celé tělo a začne zvracet. Vše stvoří ze svého nitra tak, že vyzvrací všechny rostliny, stromy, zvířata a lidské bytosti jednu po druhé na zem.
Být nahoře při pohlavním styku je prý záviděníhodné mocenské postavení. Nedávno jsem se v Tanzanii zúčastnil diskuse o tom, kdo má po rozvodu manželů nárok na děti, zda manžel, nebo manželka. Většina mužů trvala na tom, že by to měl být manžel, a jedním z jejich napůl žertovných argumentů bylo, že „je to muž, kdo je fyzicky nahoře, když se dělají děti“. Hlavním závěrem příběhu o Lilith je, že rovnost mezi muži a ženami není až tak dobrý nápad.
Eva inspirovala další příběhy o původu, nejprve v židovské kultuře, ale také v arabském světě, Africe a Evropě. Některé varianty zpochybňují původ Evy z Adamova žebra kvůli události, která jejímu stvoření předcházela. Zde je verze tohoto příběhu, kterou jsem před několika lety slyšel od súdánského uprchlíka v Kongu:
Bůh poslal archanděla Gabriela z nebe na zem, aby vzal žebro ze spícího Adamova těla. Když letí zpět do nebe, potkává Gabriel na své cestě ďábla. Ďábel říká: „Ahoj, Gabrieli, jak se máš?“. Gabriel zdvořile odpoví a spěchá dál do nebe. Ďáblovi neunikne podivný předmět v Gabrielově ruce: přiblíží se a letí spolu s archandělem. „Co je to?“ ptá se zvědavě. „Do toho ti nic není,“ odpoví Gabriel úsečně. Ďábel naléhá, ale archanděl mlčí. Pak Ďábel prudkým pohybem vytrhne žebro Gabrielovi, který se okamžitě vydá za Ďáblem. Ďábel uniká z Gabrielova sevření a co nejrychleji se dává na útěk, ale Gabriel se nechce vrátit k Bohu s prázdnýma rukama a odhodlaně se svého nepřítele drží. Dlouho spolu létají a zápasí, zápasí a létají, než se Ďáblovi podaří vyprostit. Letí dál, tiše, jeden za druhým. Ďábel se snaží Gabrielovi vyklouznout, ale archanděl je odhodlán ho nepustit. Nakonec ho Gabriel dohoní a podaří se mu chytit ďábla za ocas. Ďábel se samozřejmě snaží ze všech sil znovu vyprostit, ale Gabriel se drží neméně pevně, až se najednou ďáblův ocas utrhne. Protože se archandělovi nepodařilo získat Adamovo žebro zpět, přinesl Bohu do nebe právě tuto část Ďáblova těla, a právě z ní byla stvořena první žena …
Ženy vždy viditelně (pro-)tvořily svým tělem, zatímco v dávné minulosti si muži možná nebyli tak jisti, zda k tomuto zázraku těhotenství a zrození vůbec přispěli. V mýtech o stvoření byla kupodivu role žen při plození někdy nápadně opomíjena. Příkladem je stvoření Adama a Evy v Bibli: Eva vznikla z Adamova těla, nikoli naopak.
V mnoha mýtech je popírána účast žen na zrození a mužský bůh nebo první předek je hrnčířem, sochařem nebo řemeslníkem vyrábějícím lidské tvory. Vlastníma rukama utváří lidský rod z bláta či prachu nebo je tak či onak rodí. Egyptský bůh Atum například chrlí dvojčata nebo je v jiné variantě plodí masturbací. Ústní vyprávění konžského národa Kuba vypráví o tom, že na počátku má Bůh nemocný žaludek. Je mu tak zle, že ho bolí celé tělo a začne zvracet. Všechno stvoří ze svého nitra tak, že vyzvrací všechny rostliny, stromy, zvířata a lidské bytosti jednu po druhé na zem. Ve fangském mýtu z Gabonu se záhada vzniku člověka vysvětluje tím, že první žena vyšla z prstu prvního muže nebo že ji první muž ručně vytvořil z kusu dřeva. Nevíme, proč byli takoví soběstační stvořitelé vymyšleni: byla to „přirozená snaha kompenzovat intelektuálně to, co ženy vytvořily fyzicky?“
Přízemnější než mýty jsou přísloví, která z celého srdce uznávají plození jako nepostradatelnou ženskou vlastnost a mateřství jako klíčovou oblast života: „Je to žena, která rodí muže,“ poznamenává přísloví Twi z Ghany. Schopnost rodit je zřejmě považována za natolik jedinečnou, že četná přísloví vyjadřují vůči této úžasné tvořivosti nejen úctu, ale i strach.
Mýty jsou mocným žánrem a dogmata a tvrzení, která se v nich zrodila, nemají být věřícími zpochybňována. Mýty potvrzují a vysvětlují, jak „člověk“ vytvořil z chaosu řád a jak se mu pomocí kultury podařilo vnutit přírodě svou vůli. V ústních tradicích byly ženy často spojovány s neovladatelností přírody. Existuje mnoho mýtů o tom, jak na počátku vládly ženy a muži se cítili nuceni je připravit o jejich tajemství, přičemž své právo na to zdůvodňovali tím, že to byly právě ženy, kdo „měl všechno“. Mít „všechno“ znamenalo být schopen rodit a mít klitoris (interpretováno jako mít malý penis) i vagínu.
Příběh z knihy Genesis a četné další pasáže z Bible byly křesťanskou teologií často interpretovány jako potvrzení nadřazenosti mužů nad ženami. Již po Ježíšově smrti zpochybnil rovnost žen s muži apoštol Pavel, který trval na tom, že „muž“ je hlavou „ženy“, a tento názor později ochotně převzali církevní otcové. Toto zbožné přání se postupně stalo vlivnějším než Ježíšova vlastní slova a našlo odezvu v mnoha příslovích. Totéž platí pro výklad Koránu pozdějšími umámy neboli muslimskými vykladači a zdá se, že to neméně platí pro ortodoxní názory na hinduistické ženy odvozené ze starých náboženských sanskrtských textů. Pokud jde o buddhismus, v Buddhově době se postavení žen zlepšilo, avšak po jeho smrti došlo k regresi v důsledku sil nepřátelských vůči ženám. Politika příběhů o stvoření a přísloví o ženách je snahou o nalezení „rovnováhy“ mezi doménou zrození a ostatními oblastmi života – pravděpodobně se jedná o stejnou „rovnováhu“, o kterou usilují muži při monopolizaci světových náboženství.
V ústních tradicích byly ženy spojovány s neovladatelností přírody. Existuje mnoho mýtů o tom, jak na počátku vládly ženy a muži se cítili nuceni je připravit o jejich tajemství, přičemž právo
tak učinit zdůvodňovali tím, že to byly ženy
, které „měly všechno“. Mít ‚všechno‘ znamenalo umět rodit a mít klitoris stejně
jako vagínu.
Přísloví odkazují na příběhy a příběhy na přísloví. Žena je tedy v hebrejských a evropských příslovích spíše vyčítavě označována jako „Eva“. Na biblický příběh z knihy Genesis se pravidelně odkazuje v příslovích, například v ruštině: „Od našeho žebra nečekejme nic dobrého“ nebo v rumunštině: „I ta nejlepší z žen má v sobě stále ďáblovo žebro“. I když na rozdíl od Lilith nebyla Eva stvořena ze stejné hlíny, přesto se místo pokory a poslušnosti chopila nežádoucích iniciativ. Zde je ruský příslovečný příklad její svéhlavosti: „“Půjdu sama „, řekla Eva a loktem odstrčila toho, kdo jí ukazoval z nebe“. V některých příslovích pocházejících z Evropy je ideální manželka přirovnávána k biblické Panně Marii, která je představována jako skromná a poslušná. Přísloví zdůrazňují, že taková ideální vysněná manželka je velmi vzácná: „Ne každý má ženu jako Maria, ale ten, koho Bůh dal“. Eva je ovšem představena jako Mariin antipod.
V jiných částech světa se také objevují příslovečné odkazy na bohyně z mýtů a příběhů, jako je sumerská bohyně obilí Ezinu-Kusu: „rostlina sladší než manžel, rostlina sladší než matka, ať Ezinu-Kusu žije s tebou v domě“; nebo populární čínská bohyně milosrdenství Kuan Yin: „Mladá, to je Kuan Yin, stará, to je opice“.
Dědictví ústní tradice je morální: učí lidi, co mají v dané situaci dělat nebo co si mají myslet. Formulují určitou část zdravého rozumu, hodnot a způsobů jednání. Obdařena autoritou, přísloví, stejně jako jiné prestižní ústní a psané texty, prezentují, jak by věci měly být z určitého úhlu pohledu. Takové autoritativní názory přispěly k formování lidských rolí a identit a mají i nadále vliv v mnoha směrech. Ačkoli se sotva kdy dozvíme, zda původním tvůrcem určitého přísloví byl muž nebo žena, můžeme uvažovat o zájmech, které jsou v sázce. Jaké jsou tyto zájmy a jak jsou v konkrétních kulturách rétoricky a tematicky vyjádřeny, to jsou otázky, které je třeba mít na paměti, když se zabýváme příslovími o ženách, o čemž je tato kniha.
– Se svolením převzato z knihy Never Marry a Woman With Big Feet: Women in Proverbs From Around the World, Mineke Schipper, Speaking Tiger, 2017.
Sledujte @htlifeandstyle pro více informací
.