Je to situace, která má háček. Zjistíte, že jste své dítě špatně polohovala, naučila jste se to napravit, ale nyní je kojení příliš bolestivé. Vaše bradavky jsou červené a syrové a jejich ranky se změnily v šupinaté strupy. Pokaždé, když se vaše dítě přisaje, strhne si strupy a získá ke svému jídlu přídavek krve.
Po zanedbání ze strany nemocničního personálu se vítězná maminka tohoto týdne ocitla v tomto zoufalém stavu. Vředy na jejích bradavkách byly tak silné, že pronikaly několika vrstvami kůže, avšak vzhledem k tomu, že příroda diktovala, že její novorozenec se bude často přikrmovat, jak by to mohla zvládnout s neporušeným vztahem ke kojení (a bradavkám)?“
„Měla jsem v úmyslu porodit svého syna doma. Byl asi 2 týdny po ‚termínu‘ a moje těhotenství bylo pohodlné. Když přišel porod, byl dlouhý – velmi dlouhý a po třech dnech jsme jeli do nemocnice, kdy mi byl podán epidurál a pitocin. To bylo přesně to, čemu jsem se snažila vyhnout porodem doma, a bojovala jsem se smíšenými pocity selhání, viny, ale i úlevy.
Neúspěšné přisátí
Po narození jsem se snažila syna přisát, ale nebyl příliš čilý. Byl odnesen na standardní vyšetření atd. s doprovodem mého manžela. Zůstala jsem sama a cítila jsem se velmi, velmi sama.
Když se všichni vrátili na pooperační pokoj, zkusili jsme kojení znovu. Bolelo to. Z předporodního kurzu kojení jsem věděla, že kojení „by nemělo bolet“, tak jsem se zeptala porodní asistentky. Ta nesouhlasila a řekla, že by to bolet mělo. Ten večer nebyly na sále žádné laktační poradkyně, a tak jsem musela počkat do dalšího rána, než se mi někdo ozve. Mezitím špatné přisátí mého syna způsobilo obrovské boláky na obou bradavkách, což znamenalo, že každé kojení bylo postupně bolestivější a do rána jsem měla slzy na krajíčku.
Cukrová voda
Když nemocniční laktační poradkyně viděla můj stav, byla znepokojená a pomohla mi experimentováním s polohami dosáhnout lepšího přisátí. Dokud tam byla, všechno fungovalo a po jejím odchodu se to zase rozpadlo. Tu noc kolem třetí hodiny ranní jsem poprvé slyšela, jak můj malý syn vzlyká, přestože právě jedl. Zavolali jsme noční porodní asistentku, která přijela s cukrovou vodou v lahvi a řekla mi, že se mi netvoří dost mléka a budu muset přikrmovat. To nebyla ve tři hodiny ráno povzbudivá slova.
Nezávazné odloučení
Během mého pobytu v nemocnici, když jsem usnula a můj syn byl v dětské postýlce vedle mé postele, personál ho odnášel na dětský pokoj, abych si „mohla odpočinout“. Říkala jsem jim, aby to nedělali, ale dělali to často, protože „jsem vypadala unaveně“. Spala jsem tedy s ním v náručí, aby mi ho už nikdo nemohl ukrást. I za to mi vynadali.
Byla jsem však rozhodnutá, že kojení bude fungovat. Neměla jsem porod podle svých představ. Nebyla jsem připravená nechat si „od nich“ vzít i tohle. Nejsem si jistá, koho jsem kvalifikovala jako „je“, možná to byla porodní asistentka, možná nemocnice, možná celý ten zatracený svět.
Takže jsem syna nechala kojit a přisát se celé hodiny. Bylo to špatné přisátí a strašně to bolelo, ale byla jsem odhodlaná. Než jsme opustili nemocnici, moje boláky prošly mnoha vrstvami kůže, což způsobilo, že jsem při každém přiložení vnitřně křičela.
Svobodná od nemocnice, ale ne od bolesti
Doma se všichni (kamarádky, maminka, tchyně – které všechny kojily) tvářili, že je moje boláky na bradavkách nezajímají, a říkali, že kojení přece bolí. A tak jsem trpěla s manželem, který mě držel za ruku, když jsem se při každém kojení rozplakala a rozkřičela a slzy se mi kutálely po kontrolách. Můj syn měl ve slinách krev kvůli tomu, že se mi strupy při každém kojení roztrhly. V této fázi jsem měla bradavky z 80 % pokryté strupy.
Po třech týdnech jsme zavolali do Ligy La Leche a vedoucí přijela k nám domů. Tři hodiny se mnou pracovala na správném přisátí a nabídla mi tolik potřebné rameno k vyplakání. Konečně někdo pochopil, čím si procházím, a záleželo mu na tom, aby mi pomohl. Doporučila mi, abych se obrátila na jinou laktační poradkyni a získala pomoc, kterou jsem tak zoufale potřebovala.
Nová laktační poradkyně skutečně zalapala po dechu, když viděla můj stav. Navrhla mi, abych před kojením trochu odsávala, abych změkčila bradavku a syn se mohl správně přisát. Stále jsem měla velmi hluboké boláky a doporučila mi, abych navštívila lékaře, protože to vypadalo, že kůže je infikovaná a mám ucpaný kanál.“
Mastitida
O pár dní později jsem se cítila, jako by mě srazil náklaďák. Měla jsem zimnici a neměla jsem ani tolik svalové síly, abych zvedla vlastního syna. Měla jsem mastitidu. Během jednoho měsíce bych dostala mastitidu třikrát.
Když byly synovi dva měsíce, konečně jsem se mohla zúčastnit setkání La Leche League. Stále měl špatné přisátí, takže jsem si s sebou vzala ruční odsávačku pro případ, že bych musela ručně odstříkávat mléko. Když jsme přišli na schůzku, spal a probudil se s křikem, že chce mléko. Snažila jsem se ho přisát a jako už mnohokrát předtím jsme měli problémy s přisátím a moje nadměrné množství mléka mu stříkalo po celém obličeji. Odešla jsem na stranu místnosti, abych měla soukromí, a členka La Leche League mi přišla na pomoc. Navrhla mi, abych se podívala na používání chráničů bradavek, které (v té době pro mě neznámé) jsou kontroverzní, protože mohou snižovat nabídku.
Liberace
Koupila jsem chrániče bradavek a používali jsme je dva měsíce. Také jsem stále odsávala, abych si udržela zásoby. Měla jsem doslova plný mrazák mléka a přes porodní asistentku jsem ho darovala několika místním maminkám. Byla jsem dost frustrovaná z toho, že musím mýt štíty na bradavky, a můj syn asi taky, protože ve čtyřech měsících mi sebral štít na bradavky z prsu, hodil ho za záda a šel si pro maminčino mléko přímo z prsu.
Mému synovi je teď tři a půl roku a kojíme dál. Nejsme žádní podivínští hipíci, protože kojím předškoláka, jsme vlastně docela konvenční. Myslím, že mě i mého manžela zaskočila důležitost kojení pro každou fázi kojeneckého, batolecího i pozdějšího věku. Kojím na veřejnosti s hrdostí, protože to považuji za jeden ze svých velkých úspěchů. Kojení je ta nejčistší radost a tak úžasná pomůcka pro batolata, že nedokážu pochopit, proč by někdo chtěl kojení předčasně ukončit. Jsem moc ráda, že jsme se probojovali prvními velmi těžkými měsíci kojení, abychom byli tam, kde jsme dnes.
Přeji si, aby nové maminky nemusely trpět jako já. Věřím, že toho lze dosáhnout větším počtem laktačních poradkyň v nemocnicích a vzděláváním porodních sester v základech lidského kojení.“
Získejte svou vlastní Bingo kartu zde.
Pište mi svůj příběh.