Nedávno mi jedna žena uvolnila místo v metru. Na další zastávce už nevystoupila. Také měla na nohou jehlové podpatky. Když jsem si sedla, uvědomila jsem si, že si myslí, že čekám dítě. Byl jsem pouze se snídaní. Nebyla to pro mě zrovna námaha, abych se dál potila a přitom vytlačovala svůj „dětský hrbolek“, a tak jsem se odhodlala k roli, abych ani jednu z nás ještě víc neztrapnila. Když jsem vystoupila, řekla jsem si, že se to může stát komukoli – komukoli s mírně nafouklým břichem, kdo má náhodou na sobě šaty připomínající pytel a módní ortopedické tenisky. Také jsem nedávno přibrala 15 kilo, jejichž příčinou jsem si nebyla jistá, ale měla jsem několik teorií. Mohla za to změna mé odpolední svačiny z mandlí na kešu oříšky? Že jsem konečně přibrala na váze dospělé ženy? Nebo že by se můj lékař zapomněl zmínit o tom, že mi Prozac může přidat kilo nebo dvacet? Podle WebMD, mého oblíbeného lékaře hlavně proto, že mi nedokáže říct, kdy jsem směšná, mohou antidepresiva až u 25 % lidí způsobit nárůst hmotnosti o deset a více kilogramů.Není jasné, zda je příčinou přibývání na váze samotný lék, nebo změněná nálada; nedávná studie naznačuje, že účinky se u jednotlivých osob a léků liší.
Před přechodem na Prozac jsem užívala jiný typ antidepresiv: Effexor. Účinně léčil mou úzkost, ale vyvolával některé nechutné vedlejší účinky, jako nevolnost, ospalost a neschopnost dosáhnout orgasmu. Abych manželovi dokázala, že jsem se jen „nezbláznila“, vyhrabala jsem klinickou studii, podle které 19 % uživatelů Effexoru ukončilo jeho užívání kvůli nepříjemným vedlejším účinkům, jaké jsem zažívala já, a další, podle které 40 % pacientů užívajících antidepresiva trpí sexuální dysfunkcí. To by pro mě a Effexor znamenalo konec, kdyby to nebylo vyváženo čtyřlístkem vedlejších účinků léků – jedním tak vzácným, že jsem si ho musela přečíst dvakrát, abych mu sama uvěřila: ztrátou chuti k jídlu.
Stejně jako mnoho žen jsem celý život bojovala s obrazem svého těla. Vzpomínám si, jak jsem jako malá doprovázela matku do obchodu s potravinami a už tehdy jsem se cítila špatně, že nevypadám jako ženy na obálce časopisu Shape. I teď mohou tři kila znamenat rozdíl mezi štěstím a zoufalstvím, pocitem atraktivity místo ošklivosti, chozením na jógu a odchodem domů a olizováním voskovaného papíru, na kterém kdysi ležela nadměrně velká čokoládová sušenka. Je to důvod, proč jsem bojkotovala antikoncepci ve prospěch kondomů, přestože jsem vdaná. Na intelektuální úrovni chápu, jak hloupě to zní. Emocionálně to pochází z velmi starého místa nejistoty.
Když jsem dva roky brala Effexor, byla jsem dost nadšená, že jsem zhubla pět kilo, přestože to bylo pravděpodobně kvůli nevolnosti, jednomu z nejčastějších vedlejších účinků léku (samotné hubnutí je ve skutečnosti méně časté). Nakonec mě ale sexuální vedlejší účinky přiměly k tomu, abych lék vysadila. Když si zvyknete na antidepresivum, je snadné si říct: Jsem v pohodě, proč ty prášky vůbec potřebuju? Tento myšlenkový pochod má ovšem zjevnou chybu – pocit, že jste „v pohodě“, se vytratí, když přestanete léky užívat. Vysoko nad svým zdravým rozumem jsem to hloupě neuvažoval a antidepresiva jsem vysadil úplně.
Svou úzkost jsem rok zvládal bez léků tím, že jsem chodil na terapii – ale stále jsem trpěl záchvaty extrémní nervozity a nespavosti. Začal jsem užívat Klonopin (benzodiazepin) na spaní, ale po několika měsících jsem se na něm stal závislým. Pokud jsem ho několik dní neměla, dostavil se absťák, který způsobil, že moje úzkost prudce vzrostla; v hlavě se mi roztočila pračka vířících myšlenek.
Lékaři předepisují benzodiazepiny při poruchách nálady, úzkosti a nespavosti. Problém s benzoidy, jak jsem se dozvěděl – kromě toho, že se podílejí na téměř třetině smrtelných předávkování léky na předpis – je, že při pravidelném užívání vyvolávají notoricky známé obtížné abstinenční příznaky. Klonopin nemůžete jen tak vysadit. Musel jsem si koupit vlastní řezačku na tablety a krájet malé oplatky na čtvrtiny, abych je mohl vysadit během několika měsíců. Připadal jsem si, jako bych provozoval lékárnu ve vlastní kuchyni. Navíc jsem byl stále úzkostný.
Tak jsem to vzdal a vrátil se k antidepresivům. Tentokrát mi psychiatr navrhl selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) Prozac. „Je dobrý na úzkost,“ řekla. „A obvykle má méně sexuálních vedlejších účinků než některé jiné léky.“ Vyplnil jsem recept a přijal uklidnění v podobě malých bílých pilulek ve tvaru kajaku. Po dvou týdnech jsem se už cítil klidnější. Kdybych však věděl, co se stane, možná bych dostal záchvat paniky.
Prozac jsem začal užívat v létě, ale až koncem října jsem si všiml, že mi jsou kalhoty trochu těsné. Pro mě je to normální sezónní kolísání. Krmení během podzimu, hladovění během jara – nebo jak se to říká. Ale když mi kalhoty přestaly sedět, zvážila jsem se. Jéje, nárůst o deset kilo. Začala jsem pravidelně cvičit a ke své kardio rutině přidala posilování. Ale za další dva měsíce jsem přibrala dalších pět.
„Svaly váží víc než tuk,“ nabídl mi manžel, ale bylo mi jasné, že se mě jen snaží uchlácholit. Pocit nesešukatelnosti by se měl kvalifikovat jako vedlejší sexuální účinek.
Nepřišlo mi na mysl, že jsem možná přibrala proto, že jsem byla méně úzkostná a dokázala si více užívat radostí života. Tedy až do chvíle, kdy jsem při zběsilém hledání na internetu narazil na studii, která došla k závěru, že dlouhodobé přibírání na váze spojené s užíváním Prozacu souvisí spíše se zotavením z depresivních příznaků než se samotným lékem. Je možné, že mi bylo prostě… lépe?“
Když si mě následující léto v metru spletli s těhotnou ženou, obavy o vlastní duševní zdraví šly stranou. Frustrovaná z přibývání na váze jsem se objednala ke svému psychiatrovi. Také se mi začal vkrádat známý myšlenkový proces ( Jsem v pořádku – proč vůbec potřebuji prášky?). Místo toho, aby mi lékařka navrhla náhradu, souhlasila, že se mohu opět pokusit přežít život bez léků.
„Uvidíme, jak se budete cítit,“ navrhla mi. „Jen tak se to dozvíš.“
To jsem měl v plánu udělat.
Ale pak mi hlas vzadu v hlavě – stejnou měrou dotěrný a moudrý – navrhl něco nového. Co kdybych zůstal u prozaku a přijal věci tak, jak jsou? Kdybych mohla být se svým tělem spokojená jen s určitou váhou, uvažovala jsem, vždycky bych sváděla těžký boj. Pro svůj vlastní klid jsem se rozhodla zůstat na Prozacu a naučit se mít se ráda při jakékoli velikosti.
A kdyby to nevyšlo, vždycky je tu Wellbutrin.
.