Na trhu jsou běžně dostupné dva vysychající oleje, které lze použít jako povrchovou úpravu dřeva: vařený lněný olej a 100% tungový olej. Oba zasychají na nelepivý, velmi tenký film po několika dnech, kdy se setře veškerý přebytek.
Tady je srovnání obou olejů.
Do vařeného lněného oleje se přidávají sušidla, díky kterým zasychá mnohem rychleji než surový lněný olej, jehož zasychání může trvat týdny nebo měsíce. Zaschnutí je dostatečné pouze tehdy, když se po každém použití přebytek setře. Tungový olej neobsahuje sušidla. Dostatečné zaschnutí v teplé místnosti trvá dva až tři dny, když se setře všechen přebytek.
Obvykle je potřeba čtyř nebo pěti vrstev tungového oleje, které se po každé přebrousí, aby se dosáhlo pěkného rovnoměrného saténového lesku. Do té doby bude povrch drsný a skvrnitý. Proto se musí brousit.
Broušení je u vařeného lněného oleje zbytečné, s výjimkou broušení po první vrstvě. Pak jeden nebo dva další nátěry s jednodenním odstupem vytvoří rovnoměrný saténový lesk.
Stejný počet nátěrů tungového oleje bude odolnější vůči vodě než vařený lněný olej. Ve skutečnosti vařený lněný olej nebude voděodolný vůbec. Povrch bude po krátkém kontaktu s vodou matný.
Oba oleje budou vytvářet mírně oranžové (tzv. „žloutnoucí“) zbarvení, které bude se stárnutím povrchové úpravy tmavnout. Ke ztmavnutí dochází i uvnitř plechovek, takže pokud jsou vaše plechovky staré, při pohledu do skleněné nádoby si všimnete, že povrchová úprava je docela oranžová. To však není problém a obě povrchové úpravy jsou dobré, dokud v plechovce špatně nezestárnou, což může trvat velmi dlouho.
Všeobecně nedoporučuji používat jako povrchovou úpravu čistý tungový olej, protože je obtížné ho nanášet do rovnoměrného lesku. Znám však některé soustružníky dřeva, kteří si s tím dávají práci, protože chtějí tenký saténový vzhled s lepší odolností proti vodě.