Díky vyladěné choreografii – a ještě vyladěnější harmonii – se Temptations stali definitivní vokální skupinou 60. let. Patřili k nejpružnějším kapelám Motownu, se stejnou chutí se věnovali svěžímu popu i politicky angažovanému funku a se vzácnou důstojností a grácií přečkali neustálé personální změny i změny vkusu zákazníků. Původní pětičlenná sestava The Temptations vznikla v Detroitu v roce 1961 sloučením dvou místních vokálních skupin Primes a Distants. Barytonista Otis Williams, Elbridge (alias El nebo Al) Bryant a baskytarista Melvin Franklin byli dlouholetými veterány detroitské hudební scény, když se dali dohromady v Distants, kteří v roce 1959 nahráli singl „Come On“ pro místní label Northern. Ve stejné době se do Motor City přestěhovala z rodné Alabamy skupina Primes, trio složené z tenoristy Eddieho Kendrickse, Paula Williamse (bez příbuzenského vztahu s Otisem) a Kella Osborna, která rychle zaznamenala místní úspěch a jejíž manažer dokonce sestavil dívčí skupinu nazvanou Primettes. (Tři z nich – Diana Rossová, Mary Wilsonová a Florence Ballardová – vytvořily skupinu Supremes.)
V roce 1961 se Primes rozpadly, ale ne dříve, než je Otis Williams viděl vystupovat naživo a byl ohromen jak pěveckými schopnostmi Kendricksové, tak choreografickými dovednostmi Paula Williamse. Brzy se Otis Williams, Paul Williams, Bryant, Franklin a Kendricks spojili jako Elgins; po změně názvu na Temptations podepsali smlouvu s dceřinou společností Motown Miracle, kde v následujících měsících vydali několik singlů. Pouze jeden z nich, „Dream Come True“ z roku 1962, však dosáhl komerčního úspěchu a v roce 1963 Bryant buď odstoupil, nebo byl propuštěn poté, co fyzicky napadl Paula Williamse. Osud The Tempts se dramaticky změnil v roce 1964, kdy na místo Bryanta angažovali tenoristu Davida Ruffina; po vstupu do studia s autorem a producentem Smokey Robinsonem se objevili s popovým hitem „The Way You Do the Things You Do“, prvním z řady 37 hitů v Top Ten kariéry. Opět s Robinsonem v čele se vrátili v roce 1965 se svou charakteristickou písní „My Girl“, která se stala popovým a R&B hitem číslo jedna; mezi další hity v Top 20 toho roku patřily „It’s Growing“, „Since I Lost My Baby“, „Don’t Look Back“ a „My Baby“.
V roce 1966 nahráli Tempts další Robinsonův hit, „Get Ready“, než se vzdali jeho uhlazeného popového umění ve prospěch tvrdšího soulu producentů Normana Whitfielda a Briana Hollanda. Poté, co skupina upozornila na Kendrickse v hitovce „Ain’t Too Proud to Beg“, umožnila Ruffinovi převzít kontrolu nad řadou hitů včetně „Beauty’s Only Skin Deep“ a „(I Know) I’m Losing You“. Přibližně od roku 1967 převzal Whitfield plnou kontrolu nad produkcí a jejich nahrávky se staly drsnějšími a svalnatějšími, jak ukázal úspěch „I Wish It Would Rain“ z roku 1968. Poté, co se Ruffin nedostavil na živé vystoupení v roce 1968, ho ostatní čtyři Tempts vyhodili. Nahradil ho bývalý člen skupiny Contour Dennis Edwards, jehož méně uhlazený hlas se dokonale přizpůsobil psychedelicky ovlivněnému soulovému období, do něhož skupina vstoupila skladbou „Cloud Nine“, první nahrávkou oceněnou Grammy. Jak se měnila doba, měnila se i skupina a s blížícím se koncem 60. let se hudba Temptations stala otevřeně politickou. V návaznosti na „Cloud Nine“ – jejíž název je chabě zakrytou drogovou alegorií – přišly nahrávky jako „Run Away Child, Running Wild“, „Psychedelic Shack“ a „Ball of Confusion (That’s What the World Is Today)“.
Po úspěchu drtivé balady „Just My Imagination (Running Away with Me)“ v roce 1971 Kendricks odešel na sólovou dráhu. Zanedlouho skupinu opustil i Paul Williams. Dlouho ho trápil alkoholismus a další osobní démoni, nakonec byl 17. srpna 1973 ve věku 34 let nalezen mrtvý na následky střelného zranění, které si způsobil sám. Místo nich zbylé trio angažovalo tenory Damona Harrise a Richarda Streeta. Po hitu „Superstar (Remember How You Got Where You Are)“ z roku 1971 se v roce 1972 vrátili s vynikajícím singlem „Papa Was a Rollin‘ Stone“, který získal dvě ceny Grammy. I když se Tempts v průběhu roku 1973 pravidelně dostávali do hitparád s písněmi „Masterpiece“, „Let Your Hair Down“ a „The Plastic Man“, jejich úspěch jako popové kapely s přibývajícími 70. lety postupně slábl. Poté, co Harris v roce 1975 odešel (nahradil ho tenorista Glenn Leonard), natočila skupina v roce 1976 album The Temptations Do the Temptations, své poslední album pro Motown. Když Louis Price nahradil Edwardse, podepsali smlouvu s Atlanticem a pokusili se proniknout na diskotékový trh s LP Bare Back a Hear to Tempt You.
Poté, co se Edwards vrátil do sestavy (což mělo za následek Priceův kvapný odchod), Temptations znovu vstoupili do stáje Motown a v roce 1980 zaznamenali hit „Power“. V roce 1982 se Ruffin a Kendricks vrátili na album Reunion, na kterém se podílelo i všech pět tehdejších členů Temptations. Následovalo turné, ale problémy s Motownem a osobní neshody zkrátily Ruffinovo a Kendricksovo působení. V následujících letech Temptations pokračovali v koncertování a nahrávání, i když v 90. letech už byli v podstatě oldies kapelou; z původní sestavy zůstal pouze Otis Williams, který v roce 1988 vydal svou autobiografii. Ačkoli byla skupina v roce 1989 uvedena do Rokenrolové síně slávy, následující roky bez nových studiových nahrávek byly poznamenány tragédií. Po turné koncem 80. let s Kendricksem a Edwardsem v rámci balíčku „Tribute to the Temptations“ Ruffin 1. června 1991 zemřel po předávkování kokainem; bylo mu 50 let. Kendricks zemřel 5. října 1992 ve věku 52 let na rakovinu plic a 23. února 1995 zemřel 52letý Franklin po mozkovém záchvatu.
V roce 1998 se skupina Temptations vrátila s albem Phoenix Rising. Jejich historie byla také předmětem televizního miniseriálu The Temptations, natočeného podle Williamsovy autobiografie. Přestože byl dobře přijat a byl nominován na několik cen Emmy, řada stran, včetně rodiny Davida Ruffina, podala žaloby. Skupina mezitím pokračovala v koncertování a nahrávání. Ucho: V roce 2000 následovala deska Resistible, která získala cenu Grammy za nejlepší tradiční R&B vokální výkon. Ačkoli se desky Awesome a Legacy, vydané během několika následujících let, staly posledními studiovými nahrávkami skupiny Motown, Temptations si zachovali příslušnost k vydavatelství. Album Reflections, vydané v roce 2006, obsahovalo coververze klasických skladeb Motownu. V roce 2007 následoval další komplet plný coververzí, Back to Front, na němž se mezi nejvzdálenějšími poctami objevili Issac Hayes a David Porter, Skip Scarborough a Bee Gees. Po třech letech soustavného koncertování se skupina vrátila s albem Still Here, souborem nového materiálu vydaným v předvečer 50. výročí založení. Dennis Edwards zemřel 1. února 2018 ve věku 74 let. O tři měsíce později, stále pod vedením Otise Williamse, skupina vydala album All the Time, které kombinovalo původní písně s covery hitů nahraných například Michaelem Jacksonem, Maxwellem nebo The Weeknd.