Během posledního měsíce donutily represe barmské armády více než 400 000 muslimských Rohingů z Arakanského státu uprchnout do sousedního Bangladéše, což šéf OSN pro lidská práva označil za „učebnicový příklad etnických čistek“. Důvodem vojenského zásahu byl útok na bezpečnostní stanoviště, který 25. srpna provedla Arakanská armáda spásy Rohingů (ARSA), muslimská militantní skupina s údajnými vazbami na Pákistán a Saúdskou Arábii.
Mezinárodní společenství násilí rozpoutané barmskou armádou na rohingských civilistech odsoudilo. Vyjádřilo také ostrou kritiku Aun Schan Su Ťij, nositelky Nobelovy ceny a faktické barmské vůdkyně, za to, že podle názoru svých kritiků nedělá dost pro ochranu Rohingů, kteří jsou již více než tři desetiletí bez státní příslušnosti. Tam, kde humanitární skupiny a západní státy vidí nejpronásledovanější menšinu na světě, však barmská vláda (známá také jako Myanmar) a drtivá většina jejích obyvatel vidí cizí skupinu se separatistickou agendou, podněcovanou islámem a financovanou ze zámoří. Právě tento rozdíl ve vnímání bude jakékoli řešení rohingské otázky nesmírně ztěžovat.
„Dostáváme se k tomuto pojetí etnicity v myanmarské mysli, které Západ podle mého názoru zcela nechápe,“ řekl Derek Mitchell, který v letech 2012-2016 působil jako velvyslanec USA v Barmě. „My v mezinárodním společenství vnímáme Rohingy jako nevinné lidi, kteří si jen chtějí říkat jménem a kteří jsou kvůli tomu jedinečně zneužíváni. A je samozřejmě pravda, že jsou z velké části nevinní a jedinečně zneužívaní. Ale lidem v Myanmaru to jméno naznačuje něco mnohem víc.“
Napětí mezi bengálsky mluvícími muslimy a buddhisty v Arakanském státě existuje již desítky let – někteří by řekli staletí – ale nejvýznamnější zlom nastal v roce 1982, kdy barmská junta přijala zákon, který určil osm etnik s nárokem na občanství.* Rohingové mezi nimi nebyli, ačkoli se těšili rovným právům od roku 1948, kdy se Barma osamostatnila od britské nadvlády. Téměř přes noc byli občanství zbaveni.
Další příběhy
V následujících letech byli Rohingové pronásledováni, postupně ztráceli svá práva a stávali se oběťmi násilí. Nejhorší násilí vypuklo v roce 2012 po znásilnění buddhistické ženy, které údajně provedli muslimští muži. To vyvolalo masivní náboženské násilí proti Rohingům, které 140 000 z nich vyhnalo do táborů pro vnitřně vysídlené osoby. Mezinárodní tlak vedl k tomu, že vojenská vláda souhlasila s udělením omezené formy občanství Rohingům, pokud se zaregistrují jako Bengálci – nikoliv Rohingové. Ačkoli mnoha muslimům v Arakanském státě bylo dříve lhostejné, jak jsou označováni, léta útlaku v kombinaci s typem občanství, které jim bylo nabídnuto, učinila nabídku nepřijatelnou.
„Aktivisté a vedoucí představitelé komunity si toto jméno velmi chrání. Vnímají ho jako ochranu své identity a důstojnosti poté, co jim bylo v posledních letech odebráno tolik základních práv. Toto jméno má také zásadní význam pro jejich mezinárodní kampaň, v níž se snaží získat pozornost,“ řekl Mitchell.
Pro barmskou vládu je slovo Rohingya obzvláště choulostivé. Pokud totiž vláda uzná arakanské muslimy za příslušníky etnické skupiny Rohingů, pak podle zákona o občanství z roku 1982 – paradoxně stejného opatření, které Rohingyům občanství odebralo – by muslimové mohli v rámci země získat autonomní oblast. A v tom spočívá jádro problému: Barmánci se obávají, že rohingská autonomní oblast podél hranic s Bangladéšem by vznikla na úkor území Arakanů. Barmská armáda, která potírá rohingské civilisty, to považuje za možný nástupní prostor pro teroristické skupiny, jako je ARSA.
„Tento strach je velmi hluboce pociťován a na Západě není pochopen – a vychází ze skutečného místa zakořeněného v barmské historii,“ řekl Mitchell.
Toto „skutečné místo“ sahá až do období po druhé světové válce, kdy se předkové Rohingů obrátili na Pákistán, k němuž tehdy patřil i dnešní Bangladéš, s žádostí o připojení jejich území. Pákistán tak neučinil. Následně se mnozí z muslimů chopili zbraní a až do 60. let 20. století vedli separatistické povstání, jehož pozůstatky však přetrvávaly až do 90. let 20. století.
„Takže když se Rakhinové a další obyvatelé Myanmaru podívají na to, co se děje s názvem Rohingové, na touhu po uznání jako akceptovaného etnika, nyní na tuto militantní činnost v jejich jménu a na volání některých po mezinárodní intervenci, včetně bezpečné zóny, vnímají to jako separatistickou agendu jinými prostředky,“ řekl Mitchell. „A ti, kteří se ocitli uprostřed, jsou statisíce nevinných Rohingů.“
Arakčané sami jsou v Barmě etnickou menšinou, ačkoli jsou převážně buddhisté, a sdílejí tak stejnou víru jako téměř 88 procent zbytku země.
Maung Thway Chun, redaktor týdeníku pro tvrdé buddhistické nacionalisty, řekl Joe Freemanovi, novináři působícímu v Rangúnu: „Nechtějí, aby muslimové pohltili naši zemi … Neskončí s útokem jen na Rakhine. Napadnou také Čjinský stát nebo Iravadskou oblast,“ uvedl s odkazem na dva státy ležící bezprostředně na jih a severovýchod od Rakhinu. „Pak se tato země stane muslimskou zemí. Je to pro nás taková škoda, že země, kterou jsme zdědili po našich předchozích generacích, bude v naší době ztracena.“
To může v zemi se čtyřprocentním podílem muslimské populace znít absurdně, ale je to argument, který uvádí mnoho Barmánců, kteří poukazují na rostoucí přítomnost ARSA v Arakaně a okolních oblastech. Bangladéš s rostoucím znepokojením sleduje působení této skupiny na svém území a navrhuje proti ní vojenské operace společně s Barmou.
Barmská vláda se pod mezinárodním tlakem snaží přijít s řešením této otázky a zřídila komisi pod vedením Kofiho Annana, bývalého generálního tajemníka OSN. Takzvaná poradní komise pro Arakanský stát vydala řadu doporučení, včetně revize zákona o občanství z roku 1982. Su Ťij, faktická vůdkyně země, tato doporučení vydaná 25. srpna přijala. Avšak jen několik hodin po zveřejnění této zprávy provedla ARSA své útoky, což vyvolalo zásah armády a následné obvinění Rohingů z etnických čistek.
Su Ťij byla široce odsuzována za své kontroverzní výroky o Rohinzích, stejně jako za své domnělé mlčení k násilí na nich páchanému. Několik komentátorů tvrdilo, že nositelka Nobelovy ceny ztratila svou morální autoritu. Její kolegové, nositelé Nobelovy ceny míru Desmond Tutu a Malala Yousafzaiová, ji vyzvali, aby Rohingy chránila. Její projev z tohoto týdne byl odsouzen také proto, že se nezmínila o etnických čistkách Rohingů.
Tom Malinowski, Obamův náměstek ministra zahraničí pro demokracii, lidská práva a práci, mi řekl, že Su Ťij varoval, že „extremistické skupiny nakonec vyprovokují konfrontaci jako prostředek k náboru bojovníků pro násilné útoky“, a když se tak nakonec stane, „Barma nemá žádnou obranu proti skupinám, jako je Al-Káida a ISIS“. Uvedl také, že Su Ťij řekl, že barmská armáda „se do této pasti ochotně chytí , protože může následnou konfrontaci využít k tomu, aby získala buddhisty na svou stranu, a tím si zachovala svou autoritu.“
Mitchell však uvedl, že ve výrocích Su Ťij z tohoto týdne našel důvody k optimismu. Barmská vůdkyně opakovaně apelovala na mezinárodní společenství, aby s Barmánci spolupracovalo na nalezení řešení.
„To je příležitost,“ řekl Mitchell. „Pro mě je to příležitost.“
* V tomto článku byl původně chybně uveden počet barmských etnik, která mají nárok na občanství, a to 135 osob. Této chyby litujeme.