The Daily Utah Chronicle

Alexander: Noční můra být nemormonem v Utahu

Jako vojenské dítě jsem zažil několik neuvěřitelných a poučných zážitků. Sedm let života v Evropě mi změnilo život. Lidé, které jsem potkal, zastávali různé názory a pocházeli z různých kultur. Přesun zpět do Spojených států byl nesmírně těžký. Nebyl jsem zvyklý na takovou podobnost mezi každým člověkem, kterého jsem potkal. Ale pokud bylo stěhování do USA po mém pobytu v Evropě obtížné, stěhování do Utahu bylo noční můrou. Nebyl jsem připraven na kulturní šok, který mi přinesl život v srdci Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

V Utahu se zdálo, že jsou všichni stejní. Stejná víra, stejné náboženství, stejné tváře. Už tak jsem byl zděšen naprostým nedostatkem rozmanitosti, a navíc jsem byl nesmírně dezorientován tím, že většina mých sousedů, spolužáků a učitelů byli členové LDS a že mi často vnucovali svou víru. To jsem nikdy předtím nezažil. Ať už se jednalo o mé oblečení, mé budoucí touhy nebo vysněnou práci, byl jsem neustále bombardován otázkami, kritikou a přesvědčením LDS, které mi nebylo vlastní.

Nejsem jediný člověk, který není členem LDS v Utahu a který zažil takové zacházení. Toto chování je neuvěřitelně nevítané a často únavné. My, kteří nejsme členy, toho máme plné zuby. Praktikující mormoni by měli lépe respektovat náboženské hodnoty ostatních Utahanů a nevnucovat jim ty své.

Utah je taková malá bublina. Společnost je zde v podstatě homogenní, 90 % obyvatel jsou běloši, 62 % jsou LDS a 54 % jsou republikáni. Samozřejmě se tyto údaje mohou v různých částech Utahu lišit, ale do očí bijícím faktem je, že Utah není tak rozmanitý – a že homogenita zdejší kultury vede ke konformitě přesvědčení.

Kde jsem žil, v Plain City (neuvěřitelně příhodný název pro typ lidí, kteří tam žili), jsem nemohl jen tak jít s proudem. Musel jsem splynout s davem, nábožensky i demograficky. Učitelé a spolužáci vypadali zděšeně, když se dozvěděli, že nejsem z LDS. Vítali mě údivem a pohledy, což situaci jen zhoršovalo. Když jsem se ptal na otázky týkající se náboženství, ať už šlo o oddělení nebo chrámový oděv, pohlíželi na mě s podezřením nebo se mi vysmívali. Cítil jsem se jako vyvrhel. Vybělila jsem svůj zevnějšek, narovnala a ztlumila své kudrnaté vlasy. Změnila jsem svůj slovník a upravila své oblékání, aby se shodovalo s konzervativními mormonskými hodnotami. Dokonce jsem potlačila své vlastní náboženské přesvědčení ze strachu, že naruším status quo. Moji mormonští přátelé si neuvědomovali, jak těžké je být dvojí menšinou:

Nakonec jsem pochopil, že ne všichni členové Církve jsou stejně vlezlí a že rozčilující chování jednoho se nerovná chování všech. Někteří z mých nejbližších mormonských přátel se mi otevřeli, stejně jako já jim, a byli jsme schopni sdílet své názory, hodnoty a zkušenosti se vzájemným respektem. Ale i díky tomuto novému pochopení jsem věděl, že extrémní misionářská kultura mormonství v Utahu potřebovala – a stále potřebuje – změnu k lepšímu.

Nejsem si zcela jistý, proč někteří mormoni cítí potřebu vnucovat své přesvědčení ostatním. Možná jejich doktríny a misionářský postoj vysvětlují jejich dychtivost hlásat své evangelium každému, kdo jim bude naslouchat. Možná neustálé utvrzování volených představitelů a proroků LDS upevňuje mormonskou kulturu. Možná historické kořeny Církve v Utahu povyšují mormonské praktiky. Ale Církev LDS a kultura v Utahu neustále umožňují a povzbuzují své členy, aby ostatní lidi stavěli na vlastní nohy, konkrétně proto, aby si zachovali vlastní náboženské a morální pohodlí (nebo aby si udrželi své předsudky).

Zničujícím dopadem tohoto nedostatku rozmanitosti je, že ztrácíme širší smysl pro mnohonáboženské a multirasové společenství. Amerika vzkvétá a stále se posouvá kupředu díky rozmanitosti, novým myšlenkám a odlišným pohledům. Ale když v kultuře Utahu dominují mormoni, nemůžeme ani vyjádřit nové myšlenky bez obav, že budeme zesměšněni nebo umlčeni. Nebudeme schopni jít kupředu.

To neznamená, že Církev LDS nepřispívá společnosti. Mormoni i díky své nadvládě učinili z Utahu neuvěřitelně bezpečné a skvělé místo k životu. Ale abychom se všichni cítili bezpečně, je třeba, aby si nás někdo vážil a respektoval nás, zejména pokud jde o náboženské a osobní přesvědčení. Pro praktikující mormony to znamená zmírnit kázání nebo nátlak na své nic netušící sousedy, kteří nejsou jejich členy. Pro nečleny to znamená uvolnit se a nekritizovat své mormonské přátele za jejich víru. Pokud v sobě najdeme schopnost respektovat přesvědčení svých utažských spoluobčanů, můžeme naše komunity učinit bezpečnými a přívětivými pro nás všechny.