Pokud máte alespoň jednu těhotnou kamarádku nebo jste sami byli těhotní, je pravděpodobné, že jste slyšeli (nebo vyjádřili) alespoň několik stížností na těhotenství. Čím větší bříško roste, tím je pravděpodobnější, že uslyšíte, jak jim to ztěžuje každodenní život, jak se nemohou dočkat, až už bude miminko na světě, nebo jak je otravné poslouchat neustálé poznámky, že vypadáte, jako byste měla každou chvíli prasknout.
Ale co ty z nás, které mají malé těhotenské bříško?
Nejsem ani fitness nadšenec, ani jsem se nevzdala čokolády, ale když mě posadíte do místnosti s ostatními ženami, které mají termín porodu přibližně ve stejnou dobu (myslím: porodní třída), mám zřejmě tendenci mít nejmenší bříško široko daleko. Aby bylo jasno, při obou těhotenstvích jsem se pohybovala v rozmezí doporučeného přírůstku hmotnosti pro můj BMI. A jak Birdy, tak (z toho, co se dá vyčíst z ultrazvuků) Bamm-Bamm jsou dokonce trochu nadprůměrně vysoké, i když na lehčí straně.
Nechápejte mě špatně, na malém těhotenském bříšku je určitě víc kladů než záporů:
Může být příjemné, když můžu těhotenství skrývat (skoro) celé první dva trimestry, když chci.
Je také docela výhodné, že si nemusím kupovat těhotenský kabát, protože i přes to, že jsem v 9. měsíci těhotenství, jsem stále schopná zapnout svůj normální kabát.
Nebo, když na to přijde, že mohu stále nosit své oblíbené tepláky po domě.
Ačkoli nejsem imunní vůči tak běžným těhotenským neduhům, jako jsou bolesti zad a pálení žáhy, mám lehčí nohy, než bych asi měla jinak.
A když už mluvíme o nohách, rozhodně nemám problémy s tím, abych na ty své viděla, a šněrování tenisek mi nedělá vůbec žádné potíže.
Všechno, co bylo řečeno, má tohle malé těhotenské bříško jednu velkou nevýhodu.
Chcete hádat, co by to mohlo být?“
Jediná věc, která mě v průběhu obou těhotenství začala opravdu štvát, jsou poznámky lidí, zejména ostatních žen, které jsou nebo byly těhotné, o malé velikosti mého břicha. Poznámky o tom, jak vůbec nevypadám jako těhotná, jak je bříško maličké nebo jak to nevypadá, že bych měla rodit za určitý počet týdnů nebo měsíc(y), jsou sice lichotivé, ale jen do určité míry.
Po měsících poslouchání podobných komentářů nakonec začnete přemýšlet, zda je s těhotenstvím vše v pořádku a zda miminko opravdu roste v pořádku. Jako by už tak nebylo dost věcí, kterými je třeba být v těhotenství posedlý!“
Takže, jestli je v životě nějaké období, kdy je pravděpodobné, abych použila lotyšské přísloví, že z mouchy vyfouknu slona, tak je to období, kdy čekám dítě. A všechny ty poznámky o malém bříšku, ať už jsou myšleny jakkoli dobře, mi vůbec nepomáhají.
Naštěstí ani můj gynekolog, ani moje porodní asistentka – dva lidé, na jejichž názoru skutečně záleží – neudělali jedinou poznámku o mém malém těhotenském bříšku.