Období Nančao (650 – 1250 n. l.): Po založení thajského království v jižní Číně se Thajci stěhovali dále na jih, kde se usadili na Centrální planině pod nadvládou Khmerské říše. Přibližně v roce 1238 n. l. byl založen nezávislý thajský stát Sukhothai.
Období Sukhothai (1238 – 1378 n. l.): Ve 13. století, „zlaté éře“ thajských dějin, se Thajci stali mocnou silou nezávislosti a vytvořili ideální stát řízený laskavými vládci. V roce 1350 se však nad Sukhothai prosadila mocnější Ayutthaya.
Období Ayutthaya (1350 – 1767 n. l.): Ayutthaya se vrátila ke khmerským principům a získala větší moc nad svými panovníky, což vedlo ke konfliktům mezi sousedními knížectvími. Po navázání diplomatických vztahů v 17. století došlo v roce 1767 k invazi Barmánců, kteří Ayutthayu dobyli. Kontrola však netrvala dlouho.
Období Ton Buri (1767 – 1772 n. l.): V obavách z dalšího útoku bylo hlavní město Ayutthaya přeneseno na místo blíže k moři, aby se usnadnila obrana, zásobování a zahraniční obchod. V Thon Buri bylo založeno nové hlavní město a vládci byli tvrdí, nicméně království se rychle rozpadlo kvůli nedostatku autority.
Rattanakosinské období (1782 – současnost): Nový panovník poté přenesl hlavní město do Bangkoku a založil Velký palác. Další vládci uplatňovali sociální a ekonomické reformy, obnovili vztahy s okolními provinciemi, západními státy a obchod s Čínou a ukončili evropské smlouvy, založili moderní Thajsko a zabránili kolonizaci. V letech 1869-1910 bylo zrušeno otroctví, do roku 1925 byly zavedeny reformy školství a v roce 1939 se Thajsko stalo demokratickým státem.